Kdysi jsem, ze smutku, psala po večerech, co mě během dne potkalo. Pro potěšení svých přátel jsem těch asi padesát povídaček nechala vlastním nákladem vydat. Až mě teď Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlížíte do SeniorTipu, nabídnout je i vám všem. Tož dobré počtení!
ŘEZNÍCI MAJÍ RÁDI SLADKÉ
Když chcete udělat někomu radost, určitě se vám to podaří. Tak poslouchejte, jak se to povedlo mně.
Koupila jsem dvě bonboniéry. Jedna mě zaujala tím, že bonbony se ukrývaly v obalu s jemně fialovými květy, připomínajíc tak dávné idylické časy. Naopak druhá halila své bonbony do ostře rudých staniolů, poskládaných v průhledné krabici tvaru srdce. Obě byly krásné. Jedna dojemná, druhá výbušná.
Obírala jsem se jimi u regálu samoobsluhy tak dlouho, až jsem pochopila, že je musím odnést domů obě. Jemně jsem je vložila do zvláštního bělostného sáčku, aby se, proboha, nepoškodily ostatním nákupem. Ostatní nákup, u řezníka, byl krvavý a mokrý. Uchýlila jsem se ke stolečku u výlohy, kde obvykle kramařím, abych věci poskládala do tašek. To jsem udělala i tentokrát, špatně.
Doma se totiž ukázalo, že bonboniéry nemám. Po překonání prvního šoku zavolala jsem řezníka, který mě ujistil, že žádné sladkosti v jakékoli podobě se u něj nenacházejí.
Není pochyb o tom, že řezníkovi i řeznici jsem způsobila radost velkou, když si spolu večer sedli k televizi. Kterou asi bonboniéru otevřeli první? Odhaduji, že tu rudou.
Bon apetit !
DIETNÍ DEN
Je to už dávno, dvanáct let, nic se mi na sobě nelíbilo, přibrala jsem nějaká ta kila (přejídala jsem se). A že tomu udělám rázný konec, jak jinak, než dietou. Pohleďte, jak to dopadlo.
Snídaně: Vychlazená krupicová kaše neslazená, nemaštěná, broskvový kompot.
Svačina: Nescafé bez cukru se lžičkou odstředěného mléka.
Oběd: Kostičky bramborového knedlíku ohřáté bez tuku, brokolice,
posypáno strouhaným balkánským sýrem.
Odpolední čaj: Čtyři velké palačinky smažené na sádle, meruňkový džem, kopec šlehačky.
Večeře: Půl šišky sekané, bramborový salát, Staropramen 12°.
Zákusek po večeři: Zbytek broskvového kompotu, na každé půlce velké broskve šlehačka.
Zákusek o půlnoci: Sladký pišingr 3x20x2 cm.
Že prý i snaha se cení. No nevím.
DAR BENŠOVSKÝM OCHOTNÍKŮM
Vyklízím garáž, z níž poslední auto již dávno odjelo.
V zimě pálila jsem trouchnivějící dřevo. Kolem velikonoc otevřela jsem třídílnou skříň, památku to na ministerstvo čehosi, dojímala se starými dopisy, divila se pečlivě uspořádaným bezcenným tiskovinám a žasla nad metráky letitých Literárek.
Právě v den, kdy zahradník Tomáš sázel v zahradě nové keře, došlo na krámy nejstarší. Do svěží zeleně vynesla jsem zaprášenou kosu, před léty nepostradatelnou, svinovací žebřík, zapomenutý tu ještě dávněji opilým řemeslníkem, opravdický cep, jímž se v minulém věku na jižní Moravě dobýval chléb a dvě dřevorubecké sekery, jaké normální člověk neunese.
Zahradník Tomáš se nejvíce radoval z autentického cepu a pravil :
já mám doma kus brnění, já ho i s tím cepem daruji benešovským ochotníkům! Ti se z toho zblázní !
Obě sekery mi zůstaly. Nejste někdo náhodou dřevorubcem ?
