Posázavský pacifik (8)
Nádraží Braník
Koncem devatenáctého století při stavbě trati bylo v lokalitě mezi Braníkem a Hodkovičkami vybudováno malé dvojkolejné nádraží. Braník té doby nebyl moc rušným místem. Ke změně došlo teprve po zahájení provozu na dráze a hlavně po pozdějším rozhodnutí o jejím prodloužení z Modřan dále do Posázaví, konkrétně do Čerčan a do Dobříše.
Toto prodloužení přineslo do Braníka úplně nový život, jelikož dráha umožňovala nové cesty do zapomenutého Posázaví a zároveň přepravu produktů a materiálu nejrůznějších druhů. Nádraží se rozšířilo na vícekolejné s připojenými vlečkami.
Ospalý život v branické lokalitě dále ožil díky dostavbě pražské tramvajové trati až k branické železniční stanici, jež se uskutečnila v roce 1959.
Stručně by se dalo říci, že význam branického nádraží, původně hlavně nákladového, se během doby přesunul na dopravu osobní, kudy Pražané unikali zejména do posázavské přírody. V posledních letech hraje Braník dokonce i jistou roli společenskou. Posuďte sami nahlédnutím do programu událostí, připravovaných např. pro rok 2011.
Kalendář kulturních akcí, jež by se bez “Braníka” neobešly:
Cesta na Řipskou pouť 22.04.2011
Den dětí s Posázavským pacifikem 29.05.2011
Bitva o Brod u Zbořeného Kostelce 02.07.2011
Sázavská pouť 09.07.2011
Kácovská pouť 20.08.2011
Tankový den v Lešanech 27.08.2011
Svatováclavské slavnosti 10.09.2011
Pražský železniční den 24.09.2011
Tyto společenské události mají již tradici několikaletou a jsou návštěvníky vyhledávány. Snad nejpestřejší bývá Den dětí: návštěvníci Dne dětí se mohou svést vlakem taženým jednou z našich nejstarších provozuschopných parních lokomotiv – Kafemlejnkem z roku 1901 na trase Braník – Modřany a zpět, dále se můžou zúčastnit vyhlídkové jízdy nejmodernější motorovou soupravou Regionova z Braníka přes Krč na Most inteligence nad branickým nádražím přes Vltavu a zpět.
Zmínila jsem se tu o “mostu inteligence” Pro mladší čtenáře uvedu, že šlo o stavbu realizovanou v padesátých letech. Lidové označení „most Inteligence“ získal proto, že na jeho stavbě pracovala řada příslušníků inteligence (právníků,filosofů, lékařů a dalších vzdělanců), kteří byli v 50. letech nuceni nastoupit do dělnických a pomocných profesí. V roce 1969 byl, jako jeden z mála pražských železničních mostů, oficiálně pojmenován, a to jako Branický most.
Na branické nádraží se vrátíme ještě jednou – brzy odtud totiž vyjede zvláštní vlak na slavnou řipskou pouť a to se zastávkou ve Zlonicích v železničním muzeu, či v Památníku Antonína Dvořáka, jenž tu začínal jako muzikant.
Text a foto: Olga Janíčková
* * *
Zobrazit všechny články autorky