V Galerii P v Potštejně,
městečku a bývalém proslulém letovisku na hranicích rychnovského a orlickoústeckého okresu, se konala v sobotu 8. srpna pozdě odpoledne pátým rokem tradiční srpnová vernisáž, letos artefaktů pětice výtvarníků z regionu. Stalo se tak za účasti několika desítek milovníků výtvarného umění, mezi nimiž byl i neustále aktivní Pavel Šmok (*1927), žijící nyní v nedaleké Nekoři.
V úvodu představil vystavující a jejich práce Karel Martinec, člen grafické skupiny GAMA, a to lanškrounského výtvarníka Václava Smejkala (*1953) a dva z Kostelce nad Orlicí Jiřího Růžičku (*1926) a Zdeňka Kolářského (*1931). Výstavu doplňují fotografie Laďky Bednářové, pískovcové figury Josefa Filipa a obrazy Vladimíra Plocka.
Václav Smejkal, který tu prezentuje své obrazy, se víc než 30 let věnuje výtvarné činnosti a v poslední dob i knižním ilustracím. V grafice nejraději pracuje technikou leptu, v malbě si osvojil olejomalbu s využitím vrstvy šepsu - jeho malba je surová až surrealistická, typické jsou jeho perokresby čínskou tuší na ručním papíře.
Jiří Růžička, který působil 1960-1985 jako odborný asistent na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové (vyučoval grafiku, užité umění a dějiny umění), se věnuje kresbě, dominantní je však práce s textilem, goblény tká ze zbytků vlněných látek na osnově z jutového provazu nebo sisalu.
Akademický sochař Zdeněk Kolářský, který vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, měl koncem 50. let úspěch s užitou grafikou a poté se začal zabývat tvorbou medailí, plaket a insignií pro vysoké školy. Medaile a plakety, jak připomněl v úvodním slovu Karel Martinec, se vyznačují plošně abstraktním a geometrizovaným tvaroslovím, doplněným adekvátně uspořádaným písmem. Připomeňme, že je mj. autorem tříkorunové mince (1965, o ní na závěr překopírovávám kapitolku ze svého průvodce Rychnovem nad Kněžnou, www.rychnovskypruvodce.info), řetězu kolem sochy svatého Václava na Václavském náměstí i vstupu do Nové scény Národního divadla (1983). Kromě jiného je na této potštejnské výstavě k vidění i jeho obecně neznámá jeho plaketa s portrétem Lucie Bílé a její synka Filípka.
Potštejnská Galerie P je specifikem ve východních Čechách. Podobnou, taky zaměřenou na region, najdeme až v Hlinsku, tam se jmenuje Galerie Aničky Dvořákové.. Tu potštejnskou založil Vladimír Plocek, bývalý učitel výtvarné výchovy na vamberské základní škole, v roce 1991. Má více než stovku artefaktů regionálních kumštýřů, kteří vytvářejí krajky, obrazy, keramiku a užité umění. Z jeho aktivit pro jiné umělce připomeňme mj. výstavu z pozůstalosti Evy Bednářové, jež bývala považována za jednu z nejvýraznějších osobnosti výtvarného života v polovině 60. let. Vladimír Plocek vystavuje i jinde své vlastní práce, mj. suché jehly a tempery většinou z potštejnského prostředí. S jeho pracemi jsme se mohli setkat mj. v galerii Koráb v Ústí nad Orlicí, na zámku v Brandýse nad Orlicí, v Lanškrouně, Sopotnici a ve Vejprtech. V Letohradě vystavoval v rámci tzv. Výtvarných kaskád spolu s akademickým sochařem Jiřím Rosákem z Chocně. (Jeho první bratr je podnikatelem ve Švýcarsku a druhý je „televizní“ Jan Rosák.)
Když byla Marka za tři kačky
Řekněme podle pravdy, že to bylo to v 60. letech 20. století, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.
Tvůrcem oné 3korunové mince byl absolvent rychnovského gymnázia akademický sochař Zdeněk Kolářský z Kostelce nad Orlicí (*29. 4. 1931). To bylo tak: V prosinci 1964 vyhlásilo tehdejší vedení Státní banky československé veřejnou soutěž na oběžnou tříkorunovou minci. Takové anonymní klání obesílá obyčejně několik medailérů sádrovými modely lícní i rubové strany budoucí mince. První cena znamená realizaci autorova díla, někdy s většími či menšími úpravami, některé další práce jsou poctěny druhou a třetí cenou. No a právě vítězem oné soutěže se stal Zdeněk Kolářský. Jeden z jeho návrhů oné tříkorunové mince nesl na své rubové straně reliéf tří lístků, které se navzájem splétaly, a spodní částí svých stonků vytvářely trikolóru. Tato mince byla stažena z oběhu v roce 1968 a nyní je zařazena do sbírek oběžných platidel od vzniku republiky. Zpětná úprava tohoto návrhu, zjednodušená do barevného grafického znaku i černobílého provedení, se o sedm let později stala základem nového návrhu označení České státní pojišťovny.
Citujme Mistra Kolářského: „Lípa, lipová větévka, lipový list – 
symbol, který se stal národním, vyjadřuje svým tvarem podobu srdce, tedy lásku, štěstí, mírnost, vlídnost a pravdu. Tento atribut vstoupil do mého vědomí poprvé při přijímací zkoušce na sklářskou školu v Železném Brodě, kde se v roce 1945 scházela budoucí nová generace sklářských odborníků právě nad lipovou větvičkou. Tu jsme kreslili, abychom obstáli při zkoušce a tím prokazovali svou uměleckou zdatnost. Já měl v Kostelci nad Orlicí dobrého kantora na kreslení, tak to pro mě byla celkem hračka. Když jsem později studoval v Praze na Vysoké škole umělecko – průmyslové, vyučoval mě mimo jiné profesor architekt Karel Štipl, který tento strom přímo zbožňoval, a my jsme tím trpěli. Později jsme ale pochopili, jak důležité toto studium přírody bylo. Ukázalo se totiž, co o něm profesor říkal: přírodu musíte znát, než začnete dělat velké umění. A co se týká té tříkoruny, tak to v té době, politicky trochu nažhavené, byla symbolika volnosti. Je tam přece kvítek z lipových lístků a stuha. Ale když vezmete za oba její konce, tak se to utáhne…“