Všichni víme, že pohyb je zdravý. Jsou jedinci, kteří cvičí celý život. Já k nim rozhodně nepatřím. Jako dítě jsem cvičila ráda,hlavně na nářadí. Skrčky, roznožky přes kozu, to bylo moje. Vynikala jsem i ve cvičení na kruzích, dodnes si pamatuji na svůj let přes celou sokolovnu. Pustila jsem se kruhů právě v tom nejvyšším, takzvaně „mrtvém bodu“. Proč? To sama nevím. Naštěstí jsem přistála na hromadě žíněnek v rohu, vyděšený pohled cvičitelky vidím dodnes. Cvičila jsem i na spartakiádě v Praze v roce 1960, dobrovolně povinně, do cvičení jednou týdně jsem chodila i před svatbou a krátce po ní. Pak dlouhá léta nic, děti, práce, domácnost, nebyl čas. Nesmím ovšem zapomenout na tanec, mládí jsem protančila, nevynechala jsem jedinou zábavu, ples, nebo čaj o páté. Když přišly děti, i to skončilo, neměla jsem ochotnou babičku na hlídání. Mám kamarádku, nadšenou cvičenku. Když se po revoluci v roce 1989 otevřela cesta k obnovení Sokola, chopila se jí. To ona mne přesvědčila abych začala nacvičovat skladbu „Zpěv naděje“ na XIV. Všesokolský slet v Praze.
Jsou to jenom takové tanečky, to zvládneš hravě, říkala a měla pravdu. Začala jsem tedy chodit na nácviky s dalšími děvčaty. Za ten rok se s nás stala prima parta. Hodně legrace jsme si užily v tělocvičně, i mimo ni. V Praze na sletu, přes ta velká vedra, (nebyla to legrace trávit hodiny pod palčivými slunečními paprsky) se nám líbilo. Proto jsem ani na chvilku nezaváhala, když jsem byla vyzvána k nácviku další skladby, tentokrát s kužely na slet do Liberce.
Slet pod Ještědem byl uspořádám ve dnech 20. - 22. června 2008 jako sokolský dar věnovaný 90. výročí vzniku prvního demokratického státu na našem území - Československé republiky.
Naše skladba s názvem „Malá hezká chvilka“ na hudbu W. A. Mozarta byla novinkou. Nácvik byl náročný, bylo zapotřebí zvládnout kuželovou techniku. Takzvané mlýnky, točení kužely nad hlavou, to byla síla. Několikrát jsem se praštila do hlavy, bohudíky bez následků.
Přiznám se bez mučení, že moje mlýnky nedosáhly mistrovské úrovně. Čas který jsme netrávily na stadionu, jsme využily k návštěvě Zoo, vyjely jsme lanovkou na Ještěd, a zašly jsme se i podívat do Babylonu, známého zábavního centra. Domů jsme odjížděly unavené, ale plné zážitků. Dalšího sletu se už nezúčastním, leda, kdyby jako cvičební náčiní byly strekové hole, říkávám, ale kdoví?
Každopádně XV. sletu ZDAR!
Marta Heraltová
K článku je zpracovaná prezentace v Power pointu. Napsat si o ni můžete zde