Valdštejnská výstava skončila
Pod názvem Albrecht z Valdštejna a jeho doba skončila 3. března ve Valdštejnské jízdárně Senátu Parlamentu České republiky výstava, která se připravovala více jak půl druhého roku. Zaplnila sál 727 exponáty nejen z Čech, ale i ze zemí, v nichž Valdštejn působil, nebo proti nim bojoval.
Největší část výstavy tvořila rozlehlá plátna dobových šlechticů, vojevůdců, duchovních a světců a samozřejmě náměty Valdštejnových bitev. Dobu se pokusily charakterizovat i ukázky nábytku, tehdejší oblečení, nádobí a dokonce i pokojík pro panenky. Mne nejvíc zaujala souprava pracovních nástrojů, kleští, kladiva apod., ale také pomůcky pro geometry či astronomy. Šlo o období válek, a tak nechyběla děla, pistole, muškety, meče, kordy a halapartny. Bohužel, o těžkém životě našich předků v době zmítané válkami, drancováním procházejících žoldnéřských armád, náboženskými spory, konfiskacemi a emigrací, výstava nevypověděla téměř nic.
Podívejme se trochu na život a osudy samotného Albrechta z Valdštejna. Když na něj došlo ve škole, moje maminka ho charakterizovala ve zkratce jako šmelináře s velkostatky a ukazuje se, že to nebyla nepodstatná část jeho aktivit. Začněme ale od začátku.
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil 15. září 1583 v Heřmanicích poblíž Jaroměře. Jeho zchudlí rodiče Vilém z Valdštejna a Markéta roz. Smiřická ze Smiřic brzy zemřeli a jejich děti, Albrecht a dvě další dcery, vyrůstaly od 15 let v konviktu jezuitů v Olomouci. Albrecht se brzy vydal na cesty. Nejdřív na norimberskou univerzitní kolej v Altdorfu, studoval i v Bologni a Padově matematiku a astrologii. Byl rváč, a tak skončil neslavně zpátky v Čechách. Svou dravost mohl prokázat ve válce s Turky, kde se osvědčil a z praporčíka (fendrycha) byl před Košicemi povýšen na hejtmana. V roce 1609 se výhodně oženil s mladou bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Kandela, s níž se usadil ve Vsetíně. Když po pěti letech zemřela, zdědil veškerý její majetek. Stal se jedním ze tří plukovníků moravského stavovského vojska a r. 1617 podpořil arcivévodu Ferdinanda ve válce proti Benátkám množstvím jízdy a pěchoty, a sám se vyznamenal v boji.Když propuklo stavovské povstání, pokoušel se přemluvit vojáky, aby přešli na císařskou stranu. Když se mu to nezdařilo, ukradl stavovskou pokladnici a přeběhl sám. Byl za to jmenován císařským plukovníkem. Stavové ho vypověděli ze země a zkonfiskovali mu statky.
Tento čin se mu po bitvě na Bílé hoře vyplatil a prodělal závratnou kariéru. Sám se sice bitvy nezúčastnil, ale jeho pluk se vyznamenal. Valdštejn byl jmenován císařským komisařem v severozápadních Čechách a stal se nejbohatším, nejvlivnějším a nejmocnějším mužem v Čechách. Vděčil za to nezměrné ctižádosti, tvrdosti a bezohlednosti, ale i svému talentu, obratnosti a ochotě riskovat. Podílel se na vydání znehodnocené tzv. dlouhé mince, což skončilo státním bankrote. On sám však na tom nesmírně vydělal. Nakoupil konfiskáty a získal jmění odhadované až na 6 milionů rýnských zlatých.
Tyto vlastnosti ho táhly k podnikání na poli nejen vojenském, ale i hospodářském. Opíral se o svůj rozsáhlý pozemkový majetek na Frýdlantsku a spekuloval s pozemky a penězi. V roce 1625 se stal velitelem císařských vojsk, byl jmenován generalissimem a vítězí ve válce falcké, dánské i švédské. Jeho armáda čítá sto tisíc lidí. Manufaktury, které vybudoval, ji zásobují oděvy i botami, založil četné pivovary a mlýny.
Má smělé plány, např. chce v Jičíně zřídit biskupství, univerzitu a vlastní sněm. Daří se mu zabránit, aby se válečná tažení přehnala přes jeho državy. Jméno Frýdlant se stalo synonymem jména Valdštejnova a jeho „frýdlantský stát“ se stal místem, kam proudili politici, hodnostáři, kejklíři i podvodníci z celé Evropy. Protože to bylo území nepostižené válkou, získalo Frýdlantsko označení Terra felix – šťastná země. Jeho panství se rozkládalo od Frýdlantu k České Lípě, od Mladé Boleslavi až k Jaroměři a Trutnovu.
Když do Bavor vpadl výmarský vévoda Bernard, dostal Valdštejn od císaře příkaz, aby vytáhl proti němu. Albrecht se se svým vojskem ubytoval v Plzni, což si interpretovala císařská vojenská rada jako váhání. Valdštejn , který trpěl nemocí (syfilidou), odmítl dobrovolně odstoupit z funkce a dal si podepsat přísahu věrnosti od svých podřízených. To přimělo císaře k podepsání dekretu, jímž zbavil vojsko věrnosti Valdštejnovi, a ten měl být jako strůjce vzpoury zatčen a dopraven do Vídně.
23. února 1624 se vojsko začalo přesunovat do Chebu, kam dorazilo po dvou dnech. Valdštejn ve třetím stádiu nemoci už nemohl jezdit na koni, dopravovali ho na nosítkách, a hodně pospával. Tři důstojníci dragounského pluku, každý s několika hrdlořezy, vtrhli do hradní hodovní síně, zabili Albrechtovy přátele, pobili stráže, a pak Deveroux Valdštejna v noční košili probodl.
Tak skončil vévoda meklenburský, frýdlantský a zaháňský, kníže vendský, hrabě schwerinský, pán země roztocké a stargardské, římského a císařského veličenstva generál, nejvyšší polní hejtman a generál Oceánského a Baltského moře.
Albrecht z Valdštejna je kontroverzní osobnost, a vždy jí byl, i když je nepochybné, že byl schopným válečníkem, vynikajícím organizátorem, mecenášem umění, prosperujícím finančníkem a stavitelem. Člověkem, který se ze zchudlého šlechtice stal jednou z nejvýznačnějších osobností své doby.
Jako první jeho smrt využila protestantská propaganda, která obvinila císaře Ferdinanda II. jako cynického vraha. Později, koncem 18. století, poté, co napsal Fridrich Schiller svou trilogii Wallenstein, vstoupil Valdštejn do povědomí Němců. V době českého národního obrození se Albrecht stal zrádcem národních zájmů, který se nechtěl stát českým králem. Němci naopak pojímali Valdštejna jako symbol budoucího sjednocení německé říše a umístili ho ve svém panteonu, ve Walhalle.
I dnes je to osobnost sporná . Můžeme posuzovat jeho nekonformní chování, jímž spěl bezostyšně za svými cíli. Můžeme v něm spatřovat kariéristu toužícího po bohatství a slávě a lstivého dobrodruha a politického manipulátora. Můžeme v něm ale vidět i odvážného podnikatele, který svým organizačním umem předběhl dobu, obchodníka, který dokázal skloubit zájmy vojenské s podnikatelskými. Člověka, který se stal svými ambicemi nepohodlným mnoha průměrným, i darebáka, který byl ochoten pro okamžitý zisk odložit dobré mravy mezi nepotřebnou veteš.
Možná proto byla výstava uspořádána, možná proto se těšila tak velkému zájmu.
Ivan Krýs
