Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Zdeněk,
zítra Milena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Za Velkou louží
 
V Torontu  už skoro 40 let žijí manželé Jiřina a Mirek Lojkáskovi. Dnes jsou oba seniory, zajímají se o všechno možné (samozřejmě také o své dvě dospělé děti i dospívající vnoučata), sportují, cestují, Jiřinka maluje a pro nás bude jistě zajímavé, že čtou náš časopis Seniortip a navštěvují naše webové stránky stejného názvu. Dokonce Mirek čas od času na tyto webové stránky přispívá svými podněty. Letos byli opět v Česku a samozřejmě také v Ostravě, kde kdysi působili. Pochopitelně jsem toho využila ke krátkému rozhovoru.
 
Ale kde je vlastně váš domov?
Už jsme zapustili kořeny v Kanadě, vždyť tu žijeme větší polovinu života. Při tom jsme vlastně emigraci neplánovali a na cestu se nepřipravovali. Až události roku 1968 nás přinutily se zamyslet. Měli jsme na výběr, buď se k režimu dát a skončit někde hluboko, nebo to risknout. Váhali jsme, nikoho jsme v Kanadě neměli. Přesto jsme nasedli o vánocích do už prodaného auta a jen s taškou a jedním kufrem odjeli do Vídně „slavit“ Silvestra. Bylo nám třicet čtyři let a  dětem osm a šest let.
 
Mluvíte i po čtyřiceti letech perfektně česky, do češtiny nevkládáte anglismy, což hojně dělají rodáci i jen po pár letech pobytu v cizině. Jak se uchovává rodný jazyk?
Měli byste slyšet jak mezi krajany mluvíme, hodně vkládáme anglická slova, která jsou pohodlnější a někdy i přesnější. Také stavba vět už asi není tak dobrá, ale v Česku se snažíme mluvit co nejspisovněji.
 
Mluví vaše děti případně vnuci ještě česky?
Obě děti se česky domluví, ale je to s přízvukem a často schází nějaké to slovo. Naší Katce se přihodilo v Praze legrační přeřeknutí.. Bratranci se jí ptali, kam by chtěla na oběd. Dcera si přeložila anglickou frázi „I am easy“ – Nejsem vybíravá jako Nejsem lehká. Pochopitelně důvod k smíchu příbuzných. Vnoučata česky umí jen pár slov a s nimi tedy mluvíme anglicky.
 
Zúčastňujete se krajanského života? Konají se tam, podobně jako třeba ve Švýcarsku  krajanské akce, třeba plesy?
Od dob tanečních u mistra Šumovského jsme moc netancovali, a tak i krajanské plesy jsme vzdali. Naše děti ale cvičily v Sokole, a tak jsme na jejich akce ne sice často, ale přesto chodili, dokonce syn Mirek byl jistou dobu starostou Sokola. S našimi českými přáteli chodíváme do restaurace v Masaryk Town a nakupujeme občas u českého řezníka.
 
Vzpomeňte alespoň krátce na vaše začátky v Kanadě.
Měl jsem nějaké ponětí o anglické gramatice a chabou zásobu slov, a tak mne čekal půlroční kurz, který mi zkrátili na tři měsíce. Bydleli  jsme v Kingstonu a ze spousty Čechů, kteří tam žili, jsme někteří byli přijati na univerzitu studovat „Master of Science“. Ta studia byla skvělá tím, že už v rámci školy jsme dělali pro profesora výzkum a byli za to placeni. Byli jsme chudí jako kostelní myši a dost zadlužení za letenky a školné, přesto na ty dva roky rádi vzpomínáme.  V dubnu 1971 jsme se stěhovali do Toronta, najal jsem  náklaďák, naložil rodinu do kabiny a jeli jsme. Už jsem pracoval ve svém stavařském oboru,  a to nám umožnilo v 1975 roce koupit náš dům, samozřejmě na hypotéku. Tu jsme splatili o dvanáct let později, přestože v některých letech byly úroky 19 %. Jiřinka, původně učitelka, to měla složitější. Její angličtina  se zlepšila až po té, co měla kolem sebe jen anglicky mluvící lidi. Vystřídala řadu zaměstnání, uklízela, pracovala v továrně, v galerii a nakonec v bance.
 
Jak žijí v Kanadě senioři, tedy aspoň jejich většina, kterou znáte. Také se nadává na výši důchodů, na služby atp.
Na výši důchodů si nikdo stěžovat nemůže, jedině tak na sebe. Záleží na každém jak se na stáří připraví. Kanada je hodně „sociální"“a pro ty nepořádné existuje jakási záchranná síť. V našem okruhu se důchodcům daří velmi dobře, spousta jich jezdí na zimu na Floridu. Tam je mají rádi, říkají jim „sněžní ptáci“.
 
Jak řeší kanadští senioři situaci, když už se nemohou starat o své domy?
Ještě jsme o tom nepřemýšleli, ale obyčejně dům, na který senioři nestačí svými silami, prodají a koupí si byt nebo menší domek, kde mají zajištěny služby (třeba kosení trávy, či úklid sněhu). Prodejem získají jakousi finanční injekci. Vlastně poprvé větší dům prodávají ve chvíli, když vyprazdňují hnízdo děti. Samozřejmě existují ve velmi široké nabídce domy seniorů od Floridy po Kanadu.
 
Jen pro zajímavost - musí mít senioři v Kanadě každé dva roky od svého lékaře papír na to, aby mohli šoférovat své auto. Tedy potvrzení, že jsou zdraví?
Nevím, ale podle toho jak vidíme některé stařešiny na cestách, tak myslím, že ne. Po nás žádný policista nikdy nic nechtěl.
 
Teď obraťme list. Do Česka jezdíte téměř každý rok od revoluce. Na rozdíl od nás, kteří už moc změny nevnímáme, vy byste je vidět měli.
Poprvé v roce 1989 nám bylo k pláči. Teď se radujeme z každé změny k lepšímu a divíme se těm, kteří to nevidí. Ostravu máme rádi, i když po letošku máme mezi s sebou takový malý spor. Jednomu se líbí opravené Masarykovo náměstí a druhému ne. Stejně tak se „hádáme“ o podobu ostravské čtvrti - Poruby. Pořád se nám zdá trochu šedivá (bývalo to kdysi naše bydliště). Naše děti jsou pobytem v Česku nadšeny, dokonce tady stanovaly.
 
Zkuste popsat ty největší rozdíly mezi životem běžného seniora kanadského a českého i s tím, že logicky musíte zobecňovat.
Nějak si myslíme, že víme, jak to pro české seniory začalo. Nebudu to říkat, pustili by se do nás. Díváme se na vrstevníky a je nám často smutno. Bojí se třeba o střechu nad hlavou, protože se zvyšuje nájemné. To roste všude na světě. Např. nám by státní penze nestačila na nájemné bytu, který jsem měli před koupí domu. K čemu je velký byt, když jsem zůstal sám, sama, nebo jen dva? Hlavně však si myslíme, že českým seniorům chybí touha po životě, po jeho smysluplném užívání i ta trocha samostatnosti a optimismus.
 
S manželi Lojkáskovými si povídala Pavla Pešatová


Komentáře
Poslední komentář: 28.07.2007  13:37
 Datum
Jméno
Téma
 28.07.  13:37 Ladislava pro Pavlínku Pešatovou
 28.07.  09:59 Růžena omluva
 28.07.  07:58 Jarka zamyšlení
 27.07.  23:30 Růžena Mirkovi L
 27.07.  22:36 Jana Vesuvanka
 27.07.  21:50 MirekL
 27.07.  20:47 Růžena
 27.07.  18:55 Ludmila T
 27.07.  17:11 Marcela
 27.07.  17:02 KOPŘIVA Názor
 27.07.  11:03 Karla pozdrav za velkou louži
 27.07.  10:43 Milena Staňková
 27.07.  10:10 janina
 27.07.  08:43 Gertruda
 27.07.  08:11 wiki
 27.07.  08:05 VlastaV
 27.07.  08:01 VlastaV
 27.07.  06:44 Pave