Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miloš,
zítra Zora.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kamna
 
Bydleli jsme na vesnici v malinkém domku. Kuchyně, jizba, rozdělená síňkou. Na jedné straně chaloupky přilepená dřevěná veranda a z druhé strany chlév pro jednu krávu a kůlnička na dříví. To bylo všechno a stačilo to pro rodiče a pět děti.   
 
Celý rok se topilo v kuchyňských kachlácích, zatímco do  jizby se stavěla kamna jenom na zimu. Zatápělo se v nich až na večer, a to ještě ne vždycky. Když s Radhoště začaly padat silné jižní větry a v jizbě byla ta největší zima, protože vítr se dostal do každé skuliny, profukoval oknem a v meziokení se usazovaly malé závěje,  nesmělo se topit vůbec. Měli jsme totiž cylindrový komín - dodnes nevím, co to znamenalo, a to prý bychom mohli vyhořet. Celé dětství mě pronásledoval strach z požáru. V zimě jsem se nebála, protože chalupa byla přece pod sněhem. Jenom do té doby, než oheň strávil Kociánův grunt na pasinkách  i se zasněženou střechou.
 
S listopadovým chladnem se musela kamna přichystat. Byla kulatá, litinová, asi tak v mé  dětské výšce s krásnou kudrnatou ozdobou kolem plotýnky.  Horní dvířka měla plastický reliéf a držák na manipulaci s nimi byl akorát tak do ruky.
 
Po letním odpočinku v kůlně byla kamna patřičně zaprášená, ozdobená snítkami trávy a slámy. Postavili jsme je doprostřed dvorku, očistili a pak jsme je natřeli havraním stříbrem rozpuštěným  v octě ve víčku od krému na boty. Potom se kamna leštila velmi dlouho, až jejich povrch získal matný stříbrný lesk. Teprve takto upravená  se odnesla do jizby, kde se k nim připojily roury, stejně naleštěné.Vyšperkovaná kamna, napojená na onen cylindrový komín,  byla připravena ke své zimní povinnosti.
 
První zatápění bylo sváteční. Tatínek vzal na lopatku rozžhavené polínko z kuchyňských kamen, rychle ho přenesl přes síňku,  v níž se zastavila vůně  hořícího dřeva, do jizby a vhodil do kamen,  naházel na něj další polínka a celý domeček zaplavila ona vzácná a zvláštní pohoda  prvního zatopení. Vůně hořícího dřeva   doprovázené trpkou esencí pálicího se octa smíchaného z havraním stříbrem, naplnila každičký koutek, vznášela se i pod nízkým a oblažovala nás až do usnutí.
 
Litinová kamna přinášela do našeho domečku i jinou náladu. Časné stmívání krátilo den a najednou tady byl i  čas večerního posezení. V dřevěném křesle vedle kamen sedával náš tatínek, na klíně míval nejmladšího bratra, nám starším bylo dovoleno posezení na pelesti postele, která byla blízko kamen. Museli jsme dávat velký pozor, abychom nepomačkali peřiny!
 
Jizba se nikdy pořádně nevytopila, ale sálající kamna nám dávala pocit jistoty a rodinné soudržnosti a tatínkovo či maminčino vyprávění nám nahrazovalo současná  media. Do postele nám dávala maminka horkou šamotovou cihlu. Nejdříve ji poválela po ledovém prostěradle a potom uložila do nohou. Peřina, kterou nás přikryla, byla veliká a těžká a rychle nasála naše teplo a pak už jenom hřála.
 
Za oknem mrzlo, jen to praštělo, v kamnech zase praskala velká buková polena, světlo, vycházející ze škvír v  kamnech, házelo po stropě neskutečné tvary a nám se usínalo jako v pohádce a vůbec jsme nemysleli na to, že  probuzení bude zase studené.
 
Hana Juračáková
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 18.10.2016  14:28
 Datum
Jméno
Téma
 18.10.  14:28 Lu ěk
 17.10.  11:01 ferbl
 16.10.  18:20 kusan