Pojďte s námi do bijáku aneb Kino, Biograf, Bijásek
Máte zrovna volnou chvíli, kousek vzácného času? Stačí se jen v pohodlí posadit a kliknout na odkaz krátkého filmu, který je vždy po ruce.
Iluze velkofilmu nás uvede do seriálu amatérských snímků z různého prostředí, nevypulírovaného profesionální úpravou a dokonalou technikou.
Nabídne vám prostý námět, jaký zažíváte denně při své práci, při životě rodiny a běžných starostech. Ukáže vám na místa, kde jste ještě nebyli, nebo jste je shlédli poněkud jinak a upomene vám pohledy vašich vzpomínek z fotografií, které jste při cestování nasbírali. Poslechnete si hudbu, která vás uklidní nebo uvede do příjemné nálady s pohledy na památky a významná místa naší země.
To vše můžete spatřit v novém seriálu amatérských snímků, které mimo dobré nálady přinesou i plno inspirace. Dopřejme si prosté krásy a poutavých pohledů na SeniorTipu.
* * *
Streetartist Chemis
Jednoho rána jsem se probudil a na druhé straně ulice jsem spatřil na oprýskané zdi domu velký fascinující obraz, který mi hned padl do oka a na mne silně emočně zapůsobil a nedalo mi to, abych nevzal kameru a tento velice smutný výjev bezmocně schouleného děvčátka nenafilmoval. Obraz vůbec nepotřeboval nějaký slovní doprovod a během několika dnů obletěl celý svět. Každý hned pochopil, co tím chtěl výtvarník lidem vzkázat, že je symbolem odporu proti hrůzostrašné válce v nedaleké zemi od nás na Ukrajině, při které nejvíce trpí bezbranné děti. Autorem této streetartové malby je Kazachtánec čtyřicetiletý umělec Dimitrij Proškin alias Chemis, ten sprejer, co ho před časem zatkla naše policie a dostal za trest 100 hodin veřejných prací. Proškin patří mezi nejvýznamnější sprejery a to nejenom u nás ale po celém světě. Jeho malby najdete na karibském ostrově Aruba anebo na Golanských výšinách. Mnozí čtenáři si budou možná pamatovat na jeho malbu plačícího Masaryka.
Tento videoklip je mou vzpomínkou na dávná léta a na mé první přijímání před osmdesáti roky. Film jsem natočil v Den otevřených dveří v květnu tohoto roku v kostelíku Svatého Vojtěcha v Praze v Libni, kde jsem před 80 lety přijímal mé první svaté přijímání. Tento secesní římskokatolický kostelík byl postaven v letech 1904 až 1905 podle projektu architekta Matěje Blechy a rád na něj nostalgicky vzpomínám.
Vzpomínám na své první přijímání, vzpomínám jak poklekávám u zpovědnice a říkám “Pochválen buď Pán Ježiš Kristus“. Jdu poprvé ke svátosti smíření a vyznávám se z hříchů, kterých lituji a chci se polepšit. Když uslyším Pán ti odpustil hříchy, jdi v pokoji, odpovím Bohu díky a rozloučím se s Pánem Bohem...
Filmový snímek je tvořen galerií obrázků Vesuvu a Neapolského zálivu autorky Jany Haasové. Tématice geologie, vulkánů a krajin sopečného původu s obnovující se vegetací se autorka věnuje již mnoho let. Přijměte prosím její pozvání, s přáním hezkého zážitku.
„Ještě dříve, než naše České středohoří jsem asi ve svých šesti letech poznala Vesuv – stačil jediný pohled na starou pohlednici Neapolského zálivu, a tato, v té době kouřicí hora mi učarovala natolik, že jsem se později začala zajímat o geologii a vulkány a krajiny sopečného původu jsem si zamilovala.
Vesuv byl aktivní od roku 1631 do roku 1944, bouřlivá ohnivá dramata v 17. století přitahovala malíře z celé Evropy. Z té doby se zachovaly tisíce obrazů a rytin, které jsou v galeriích, muzeích, v soukromých sbírkách, ale i vulkanologické observatoři Vesuvu, protože jsou cenným dokumentem pro studium jeho aktivity.
Návštěva Vesuvu byla pro mne velkým impulzem k malování a psaní, mimo jiné mne tu zaujala i vegetace, která postupně osídluje lávu. Namalovala jsem a nakreslila více jak stovku obrázků Vesuvu, z nichž jsempro tuto galerii vybrala alespoň některé.
Zdravím všechny návštěvníky a přeji hezký zážitek. Jana Haasová“