Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otýlie,
zítra Zdislav.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ticho

„Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.“   
Robert Fulghum americký spisovatel, pastor a učitel


***

Dnes je u nás doma nějak ticho. Jakoby bylo hrobové.... tiše přemítám a poslouchám, jestli to není náhodou podezřelé ticho. Jako když dělají děti lumpárny, jsou u toho ticho. Pak přijdete do pokoje a žasnete na kolik kousínků lze nastříhat záclonu, když děti najdou nůžky. Nebo kolik místa na těle dítěte je k malování lihovou fixkou, když je podezřelé ticho.

Známe všichni ticho. Když je klid v neděli po výborném obědě, nebo jak děti přijdou s pětkou domů. Jsou to stejná ticha. Jsou prostě jen tichá. Ale jedno je pohodové, druhé vrčí.  Určitě to znáte! Vrčivé ticho, když je něco špatně a to tiché, klidné, nebo i podezřelé.

Ticho může mít tisíc variant. Je významné, nebo nevýznamné, může být ale i hrozivé, či varující.

A tak se dá o tichu mluvit a psát v tisíci variantách. Pořekadlo říká: Ticho před bouří. Řekla bych, že to znamená nějaký malér. Ale nemusí to tak vůbec být. A to každý člověk, okamžik, čas, i prostor vnímá podle potřeby.

Takové to ticho, když v přírodě přijde letní bouřka, nás často uvede do stavu omylu a pak až pozdě, akce.

...je teplo, nikde mráček, jsme v klidu a užíváme pohodu... a náhle kapky vody z nebe jako by chtěly hrát na klavír, nám pleskají o tvář. Užívali jsme ticha a klidu. Jenže: ... Máme venku peřiny, prádlo, seno, děti,... bouřka z čistého nebe a ticho bylo tak deset vteřin. Tak jsme to ani nepostřehli, obzvláště v neděli po výtečném obědě.

Běháme jako šílení zachránit co se dá a křičíme na okolí, aby nám pomohlo uklidit před deštěm co je třeba. Ticho umřelo v bouřce a našem křiku. Utišíme se, až když už jsme za skleněnou stěnou našich oken a koukáme na to, co jsme nestihli před tou hlučnou bouří uklidit a vlastně nám je krásně, protože prostě jen prší.

Takové to jiné ticho, to doma, taky před bouří. To vám je páni věc! To se děti plíží bytem, po maléru. Partner raději dělá neviditelného po pozdním příchodu domů včera večer. A pes je neobvykle mazlivý, jelikož jste ještě nezjistili, že vám rozkousal bačkoru... Ale mnohé už jste vycítili předem. Pohled dětí po příchodu ze školy domů, je odhalí.  Manželův vlídný hlas, psí oči vašeho psa.... Tato ticha dokáží rozpoutat nejednu bouři v rodině. Ale v tichu a míru zase skončí, jelikož jsou to jen planá a životem ozkoušená ticha, která zvládneme levou zadní a zapomeneme je do rána.

A taky ledaskdy můžete promeškat příčiny a ticho snadno zaměníte s únavou.

Jsou také ticha poučující.

V kanceláři je vás moc a v jeden neobvyklý moment jste sami. Kolikrát oželíte oběd, jen když je ticho! Ale velmi záhy vám zase chybí obvyklý ruch. No a vám dojde, že ticho je prima, ale být v kolektivu je lepší.

 

Jsou ticha děsivá. Většinou nejsou sama, co děsí. Mají partnera. Někdy je to tma, jindy osamělost a občas taky strach. Jeden příklad od mých dětí: tři děti spaly v jedné velikánské posteli, že na sebe v té tmě na horách ani nemohli vidět. Až jedno z dětí řeklo, že je tady tma a ticho, který nakrájí nožem a vypočítá v matematice a tudíž nemůžou spát. Jestli by náhodou nešlo, aspoň než usnou, zapálit blbou svíčku, aby to bylo jiné. Z ticha se stal smích dětí i dospěláků a usoudili jsme, že to dítě má pravdu. A tak jsme svítili blbými tichými svíčkami.  Děti usnuly a my řešili, jestli je důležitější ticho, tma nebo strach z toho všeho a vůbec ještě tisíc věcí. Byl to prima večer.

Naše ticho dnes, kvůli kterému jsem začala psát, je taky jiné ticho. Je to ticho po krásném plodném dni, kdy moje rodina trávila čas venku a vydala ze sebe vše. I v coronavirovém čase, jeli jsme na běžky, užili si den a dali do toho všechno. A tak jsme všichni unavení, krásně unavení a v tichu užíváme a prožíváme náš dnešní zážitek. Tomu já bych řekla, že je ticho uzdravující, ale hlavně nádherné.

 

Každopádně ticho není jen tak nějaké slovo. Umí nás ničit, stejně jako povznést. Miluji ticho řeky, lesů, polí. A jejich ticho je voňavé a oči mi mohou tou krásou brečet. Ale bez takového ticha, které vlastně ani není zticha, by náš život nikdy nenašel klid a ticho v duši. A platí to pro všechna ticha na světě.

Ticho totiž nikdy není samo. Vždycky má k sobě ještě parťáka a proto je důležité.

 
Text a foto: Eva Rydrychová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 09.03.2021  19:26
 Datum
Jméno
Téma
 09.03.  19:26 Hanka
 14.02.  18:50 Evussa Díky
 11.02.  21:38 Dagmar
 11.02.  14:44 Marta
 11.02.  10:59 olga janíčková
 11.02.  10:20 Vesuvjana díky
 11.02.  09:48 Von
 11.02.  09:14 Mara
 11.02.  06:08 ivan