Stvoření světa (3)
V rádoby vědeckém sondování vzniku světa a naší Země se ocitáme asi uprostřed tvoření Božího. I když Bůh možná neznal naše současné dělení prehistorie, faktem zůstává, že někdy na přelomu prahor a prvohor se na Zemi objevují první živočichové, samozřejmě v moři. Ve všech geologických epochách se střídala klimatická období velmi teplá a velmi studená, a změny byly pro nás nepředstavitelné.
V dobách ledových často značně narůstaly kontinentální ledovce, v dobách meziledových pak někdy pravděpodobně zmizely i polární ledovcové čepice! Rozdíly v globálních průměrných teplotách byly více než deseti stupňové, hladina světových oceánů klesala a stoupala občas i o několik desítek metrů. Teplá i studená období mohla být jak vlhká, tak i suchá. A každá klimatická změna přinesla výraznou změnu jak do vývoje rostlinstva, tak i živočichů. A možná někoho překvapí, že vlastně právě z těch klimatických změn těžíme dodnes. Vděčíme jim totiž jak za naše zásoby černého i hnědého uhlí, tak i za zásoby ropy a zemního plynu. Všechny tyto současné zdroje energie totiž vznikly z vyhynulých rostlin, stromů a živočichů. Dá se tedy bez nadsázky říci, že opravdu díky klimatickým změnám máme na Zemi stále celkem slušné zásoby energie, i když samozřejmě nejsou nevyčerpatelné! Pro zajímavost – dle současných statistických údajů se dá zjistit, že naše světové zásoby ropy stačí už jen asi na 40 let, zásoby zemního plynu na více než 160 let a kupodivu zásoby uhlí by měly ještě stačit na více než 400 let! Ale zpět do hluboké minulosti.
V prvohorách a druhohorách můžeme už počítat dobu ve stovkách milionů, od třetihor v desítkách milionů let, ve čtvrtohorách už jen v milionech a postupně už jen v tisícovkách let. Pravdou ovšem je, že při sondování dostupných pramenů narážíme často na velmi různá datování jednotlivých období. A tak je třeba zdůraznit, že analytici a tím více prognostici to prostě nikdy neměli, nemají a nikdy nebudou mít lehké, a nepřesnosti při různých předpovědích prostě musíme zahrnout do lítosti. Klima se významně podílelo i na vývoji živočichů. Je známo, že na vymření druhohorních dinosaurů měla velký podíl právě klimatická změna. Ta se nejprve zasloužila o změnu skladby rostlin na zemském povrchu, a pak přirozený boj o potravu s dalšími tvory ti obrovití dinosauři prohráli. A je jasné, že klimatické změny se podílely i na vývoji živočicha druhu homo. A to nejen na jeho tělesné schránce, ale i na vývoji jeho mozku a psychiky. Stačí si představit, jak se musel ohánět a co vše musel vymyslet pračlověk, aby přežil třeba dobu ledovou! A dokonce tento pračlověk to přírodě brzo bohužel začal vracet, když se – jistě z nutnosti – rozhodl, opatřit si další půdu pro zemědělské plodiny vypalováním lesů. Po delším čase se tím člověk stal dalším „klimatotvorným činitelem“ a začal sám přispívat ke změně klimatu. Málokdy – zejména v době průmyslové - to ale bylo ku prospěchu věci!
Vraťme se ale do dob biblických. Samozřejmě se už dávno přišlo na to, že první dny božského tvoření byly zcela určitě podstatně delší, než naše dnešní, vždyť i ten čas se teprve dotvářel. A když jen trochu přimhouříme oči, tak slušný chronologický soulad s vědeckými teoriemi nacházíme v tom, že na Zemi byly nejdříve rostliny, že život vznikl v moři, a i když si podle Bible ptáci svůj příchod na svět trochu uspíšili, člověk se objevil podle všech teorií opět docela správně až na závěr „tvoření“. Dokonce se zdá, že právě my človíčkové jsme se přírodě ani Pánu Bohu moc nepovedli, neboť už dávno nejsme k obrazu jeho, a že by možná bylo lépe, kdyby si Bůh dal „leháro“ už šestého dne dopoledne a stvořil Adama až po slušném odpočinku, na který měl jistě právo! A po smutných tisíciletých zkušenostech by možná bylo lépe, kdyby tehdy jako první byla stvořena Eva, čímž by se možná předešlo mnoha dalším lidským komplikacím. Jistě nemusím explicitně vysvětlovat k jakým! Stále více se dnes ukazuje, že zcela jednoznačnou „čísi“ chybou bylo, že vývoj člověka a lidstva byl ponechán svému osudu. A tak na to doplácíme nejen my současníci, ale bude na to doplácet zřejmě i mnoho dalších generací. Dnes můžeme jen doufat, že tyto naše „objevné“ závěry nebudou považovány za trestuhodné rouhání.
A na závěr ještě jedna zajímavost. Téměř ve všech těch kolosálních změnách, které se na naší modré planetě děly – včetně vývoje rostlin, živočichů i člověka – „měla prsty“ i naše zemská atmosféra. A to pořádně dlouhé! Až se „trochu“ divím, že to více nezdůraznil Charles Darwin ve své slavné práci „ O původu druhů.“ No – budiž mu to odpuštěno!
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: FrK Kratochvíl