Americký západ – 4
NP Zion a Las Vegas
29.06. jsme překročili hranice státu Utah a vjeli do státu Nevada. Už název státu říká, čím jsme asi projížděli a za jakého počasí. Klimatizace v autě jela naplno a jen krátce jsme vystupovali na pěkných vyhlídkách. Stačily nám pohledy z automobilu. I poušť je svým způsobem krásná.
V Utahu se nachází NP Zion. Je rozlehlý. Přístupná je jen malá část. Je to vlastně kaňon jimž protéká říčka.
Organizace prohlídky:
Auto odstavíte na parkovišti odkud odjíždí místní el. autobus. Ten nás zavezl až těsně ke kaňonu a odtud pěšky asi 1,5hod. tam a totéž zpět. Jde se po rovině. Pěkná procházka.
Skály tvoří žula, ale nějaká jiná, protože propouští vodu. Tam kde voda prolíná na povrch vznikají skalní zahrady. Byli jsme informování, že voda, která vytéká na úpatí hor je tisíciletá. Tak dlouho jí trvá než skalou „proteče“ až k patě hory. Nepředstavujte si, že tam teče potok. Jen více orosená skála - tvořící pramínek. Po prohlídce jsme opustili stát Utah a vjeli do státu Arizona. Zde nás čekalo různými pověstmi opředené slavné Las Vegas (L.V.).
Po ubytování v hotelu BW Mardi Gras jsme jeli na prohlídku města. Zastavovalo se u vyhlášených hotelů ( kasin ). Prohlíželi jsme je z venku. Po prohlídce jsme měli společný oběd a dá se říct i večeři. Na hodování nás pozvala naše CK. Do večera se odpočívalo, srovnávaly se myšlenky a těšili jsme se na noční prohlídku.
Večer jsme se dostali do pěkného kolotoče. Na hlavní ulici, která má obvyklé číslo 1, tam kde v galerii píšu o velké obrazovce, vystupovalo mnoho mimů, muzikantů, prostě hudby a všelikého kraválu bylo přehršel. Trochu mi to vadilo, protože jsem jiná krevní skupina, co se týče hudby.
Pak se zhaslo a na stropě, na největší tel. obrazovce na světě se začalo promítat. Bylo to tak strhující (a tak nacionalistické - v tom dobrém uděláno), že jsem pomalu zapomněl dýchat. Po tomto výstupu se šlo na kasina. Divil jsem se, kde se bere tolik lidí co chtějí prohrát svoje peníze. Dostali jsme informaci, že se rozmáhá mezi asiaty hra, co se kostky hází proti „stěně“ a pak ještě nějaká pro mne neznámá karetní hra. Prohrál jsem 2USD a bylo mi dobře. Hraje se od desetníku a teď si nemohu vzpomenout - do 5 nebo 10USD na jeden zátah.
Vybavení kasin je přepychové. Nechci mylně informovat, ale podle mne, kýčovitě. Skleněná zahrada a podobné sály. Náměty výzdoby jsou podle všelikých pohádek a historických příběhů. Všude je příjemně klimatizované prostředí. Dokonce jsem v jednom sále poslouchal na živo klavírní přednes vážné hudby. Zde jsem viděl dost kuřáků. Jinak je výjimkou potkat Američana na cestě s cigaretou. Hráči mají v kasinech veškeré nápoje zdarma. Je nepsaným zákonem, že se dává obsluze spropitné 1USD. Nedejte ho, když vám ho přinese krásná polooblečená (jako zajíček) slečna.
Po prohlídce kasin jsme se věnovali venkovnímu životu. Jsou tu kopie snad všech významných památek. Eifelovka, náměstí Sv. Marka, pyramidy, Vesuvu umělé kanály s gondoliéry, aby se nemuseli namáhat - tak gondoly jsou poháněny el. motorky, ale za to pěkně zpívají, atd. Velice mne překvapilo řešení venkovních prostor mezi domy anebo náměstí. Je zastřešeno a klimatizováno. Zpočátku jsem si ani neuvědomil, že nejsem venku, ale v uzavřeném prostoru. Venku bylo pořádně horko. V určitý čas spouštějí hrací fontánu. Byl jsem se podívat dokonce dvakrát. Tady se o žádné kýčovitostí nedá mluvit. V jiný čas zase vybuchoval Vesuv… Tady už si nejsem jistý.
Všechno má svůj začátek a konec. I my jsme byli zážitky natolik unavení, nastoupili do auta a jeli na hotel. Byla půlnoc a ulehali jsme.
30.06. Ráno v 08.30hod jsme odjeli směr NP Údolí smrti. První zastavení bylo u vyhlídky, ze které bylo vidět na velkou část údolí. Pak jsme jeli k jezeru, které je nejníže položené jezero na západní polokouli. Jezero je slané, dokola samá sůl a velké horko. K jezeru se nikomu nechtělo. Jen já jsem v tom vedru šel a vzpomínal, jak v tom hrozném vedru museli pionýři putovat údolím, sevřeném na obou stranách horami a hledat cestu za vysněným zlatem v Kalifornii.
Dost snění, čas mne donutil se vrátit a pokračovalo se dál. Podél pohoří Sierra Nevada, česky - Zasněžený Hřeben jsme dojeli do města Bischopu, kde byl zajištěn nocleh.
Fotogalerie:
František Blabla