Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, myšlenky apod. Začali jsme obyčejným pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený. Tentokrát je to pohled na okno...
Čudlíky
Takové důchodcovské dopoledne může být naplněno velmi intenzivní činností. Jako včera u nás.
Když ráno choť zvedala hliníkové lamelové meziokenní žaluzie, zjistila, že stále je utržený čudlík na navinování šňůrky, jíž se zvedání ovládá. Pak si všimla, že svěrka, do níž se zakládá bowdenová trubička k ovládání sklonu lamel se utrhla, a trubička se jen tak kymácí v prostoru.
„Už toho mám dost,“ rozčílila se,“koukej to dát do pořádku, pokolikáté ti to mám říkat!“
Žaluzie máme asi 10 let, kdo nám je tehdy instaloval již dávno nevím. Přiznal jsem, že už jsem se dotazoval na náhradní čudlíky z PVC v železářství, v Domácích potřebách i v prodejně rolet a markýz, ale marně. Nebyli ani schopni mi poradit, kde bych je dostal. „Sedíš furt u počítače, tak tam najdi, kde to mají. Já tam pak dojedu to koupit, když tě bolí ta noha,“ dodala už poněkud smířlivěji.
Zapnul jsem počítač a netrpělivě vyčkával, až všechny ty antivirové, antišpionážní a antispamové programy odvedou svou práci, a spustil Google.
Nojo, ale pod čím to hledat. Pod „čudlíky“ to určitě nebude. Tak jsem zkusil rolety a také žaluzie, a to byste nevěřili, kolik firem a lidiček se tím zabývá. Mohl jsem zaangažovat celé ateliéry k vyprojektování žaluzií pro celou čtvrť, dokonce i s novými plastovými okny, zabudovat dveře k veletuctu garáží, ale čudlíky nenabízeli nikde. Na jedné adrese měli dokonce spojení přes SKYPE, tak jsem tam zavolal, ale můj protějšek pouze vyslovil politování, že takovými prkotinami se nezabývají.
Pilně jsem pracoval a milované choti jsem po nezměrném úsilí dal dva tucty adres i s telefonními čísly.
Se zlou jsem se potázal.
„Ty jsi se zbláznil, za ty telefony bych zaplatila víc, než za pytel těch tvých čudlíků!“ rozčílila se a začala seznam i s adresami studovat. Vzala si na pomoc mapu města a vypracovala cestovní mapu, za níž by se ani sám Bush nemusel stydět. „Mám tramvajenku, tak ji alespoň náležitě využiji“, pronesla spokojeně, oblékla se a vydala na okružní jízdu.
Přečetl jsem všechny noviny dostupné na www.pravednes.cz a začalo mně už kručet v břiše, když se objevila, v rukou třímajíc igelitový pytlíček s třemi plastovými čudlíčky. Ruče jsem se jal je vyměňovat.
„A kde jsou ty chybějící kloboučky na konec šňůrky?“ přednesl jsem troufale.
„Na ty jsem zapomněla,“ přiznala provinile a hned dodala:“To nevadí, já tam potom zaběhnu, sehnala jsem je u takového příjemného soukromníka tady za rohem.“
No prosím, ještěže máme počítač. A budu mít odpoledne zas co dělat. Až se vyspím, samozřejmě.