Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Sigmund Freud
 
  
Motto: „Kdo se chce zabývat psaním životopisů, zavazuje se ke lži, pokrytectví, zatajování a barvení faktů na růžovo, protože životopisná pravda není k mání , a kdyby i byla, není k upotřebení“
                                                                                           Arnold Zweig
 
 
Takovým způsobem jsou psány skoro všechny Freudovy biografie. Autoři popisují procesy, vedoucí ke vzniku  jeho učení o psychologii a psychoanalyse, jeho metody, jeho výklad snů. Jeho odmítání náboženství, jeho obdiv k Darwinovu učení. Líčí jeho cesty, popisují jeho nemoci, kolegy, ale vynechávají téměř všechno osobní a trapné. Přitom je jeho „rodinný román“ neoddělitelný od jeho života. Nenávist, kterou choval od počátku ke svým pěti sestrám, je možná pramenem jeho obskurního tvrzení, že ženy nemají žádné „super ego“. Jistě vyjde mnohé najevo, až budou mít naši potomci možnost studovat dopisy a jiné dokumenty, jejichž uveřejnění je dosud zakázáno, mnohdy až do roku 2113.
   Vlastně  se jmenoval Sigismund Schlomo Freud, ten synek, který se 6. května 1856 narodil židovskému obchodníkovi s vlnou Kallamonovi Jakobu Freudovi  v moravském městě Příbor (Freiberg). Freudovi předkové přišli na Moravu z Kolína nad Rýnem, odkud uprchli před pronásledováním židů. Otci bylo  tehdy už skoro čtyřicet a  jeho manželství se  Amalií Nathansonovou, která byla o dvacet let mladší, bylo už třetí v pořadí. Na obrázku nahoře je osmiletý Freud se svým otcem. Vpravo  gymnasista Sigi se svojí krásnou matkou.
Freud měl dva starší nevlastní bratry a k tomu ještě sedm sourozenců vlastních, z nichž jeden, Julius, narozený po Sigismundovi, zemřel jako maličký. Pak přišlo pět sester, a nakonec ještě nejmladší bratr.
Brzy po Sigiho narození se dostal jeho otec následkem tehdejší hospodářské krize do finančních nesnází a udělal bankrot. To znamenalo pro Freudovu až dosud relativně  dobře situovanou rodinu ztrátu sociálního postavení. Proto se Freudovi rodiče v roce 1859 přestěhovali do Lipska a zakrátko pak do Vídně. Jakob Freud  od té doby živil rodinu všelijak, ale svého oblíbeného syna dal  na studie.
Sigmund Freud byl vynikající žák (matka ho zpočátku vyučovala sama) i student gymnasia, v roce 1873 složil s vyznamenáním maturitu.
Původně chtěl studovat práva, ale v roce 1873 se dal zapsat na Vídeňské universitě na  medicínu.  Dostal stipendium na vědecký výzkum v Zoologické pokusné stanici v Terstu a nějakou dobu se tam zabýval výzkumem sexuálního života úhořů. 1879 nastoupil jednoroční dobrovolnou vojenskou službu a až  v roce 1881 studium úspěšně ukončil a promoval na doktora medicíny. Jeho diplomová práce se kupodivu zabývala míchou nižších druhů ryb.  V dalším roce pracoval jako lékař, internista,  ve Všeobecné nemocnici ve Vídni. Dělal také výzkum působení kokainu na lidský organismus a jeho studie o tomto problému, nazvaná „Über Coca“ vyšla tiskem .
S kokainem experimentoval sám na sobě. Pokoušel se též vyléčit svého  přítele, který byl závislý na morfiu, pomocí kokainu. Pokus se nezdařil, ale to Freud ve své publikaci nepřiznal, jen se svěřil v dopise své snoubence Martě Bernaysové. Z  Freudovy v padesátých letech  zveřejněné korespondence s přítelem Wilhelmem Fließem,  víme s jistotou, že Freud sám také delší dobu užíval  poměrně  velké dávky kokainu. Nejen ke studijním účelům.
Během studijní cesty do Paříže navštívil Freud  proslulého profesora J. M. Charcota, označovaného též za „Napoleona hysterie“, který byl  znám svými veřejnými experimenty s pacienty, většinou hysterickými ženami. Pracoval se sugescí a s hypnosou. Na obrázku je jeho favoritní hysterická pacientka „Blanche“ Mary Wittmanová, za ní polský neurolog Joseph Babinski. Charcot významně ovlivnil vývoj neurologie, byl zakladatelem moderní neuropsychologie. O své spolupráci a zkušenostech s Charcotem píše ve své „Knize o životě a smrti“ také Axel Munthe, který byl po nějakou dobu Charcotovým vědeckýmn asistentem. Rovněž Freud se stal na čas jeho žákem.
V roce 1885, po habilitaci, se Freud stává privátním docentem neuropatologie na vídeňské universitě.
Po návštěvě u doktora  Hippolita Bernheima v Nancy, který se zabýval tak zvanou post-hypnotickou sugescí Freud definitivně usoudil, že musí existovat podvědomí, které je zodpovědné za většinu  lidských činů.
Roku 1886 se Sigmund Freud po čtyřleté známosti oženil s Martou Bernaysovou, z vážené rodiny rabínů a učenců. Měli spolu šest dětí, tři syny a tři dcery. Synové dostali jména po známých osobnostech: Jean Martin po pařížském specialistovi na hysterii Charcotovi, Oliver po Oliveru Cromwelovi, který otevřel Anglii židům, a Ernst August  se jmenoval po fysiologovi Ernestu Wilhelmu von Brücke.
Freud měl ke svým synům velmi chladný vztah, daleko bližší mu byly dcery. Dokázal s nimi později i lépe diskutovat, ale pochopitelně v určitých mezích, byly to totiž „jenom“ ženy. Dvě z nich Mathilde a Anna  mu byly podobnější také intelektuálně.  Nebyl to laskavý otec, ale velmi chladný a nedostupný. Pro Sigmunda Freuda bylo vůbec těžké navázat srdečné a přátelské vztahy s lidmi, nedokázal to ani s přáteli a kolegy. Také jeho zájem o manželku Martu byl, až na dosti sobecký zájem sexuální a  jistý analytický přístup k jejím činům, dost vlažný.
Ve Vídni bydlela  Freudova  rodina v rozlehlém bytě na Berggasse 19. Tam měl  Freud také po celých dlouhých 47 let svoji ordinaci a pracovnu. V roce 1922 onemocněl Sigmund Freud, silný kuřák doutníků, rakovinou  v ústní dutině a při operaci v roce 1923 mu byly odstraněny části patra a dásní. Jeho stav se až do jeho smrti stále zhoršoval, ale přesto po operaci žil a pracoval ještě 17 let. Kouřit  nepřestal.
O „psychoanalyse“ mluví Freud poprvé v roce 1896,  na základě vědeckého výzkumu a postupu  doktora  Josefa Breuera,  při léčbě pacientky Berty Pappenheimové, se kterou  tento hovořil o  jejích traumatech, zraněních, odporu, násilí a hnusu, které zažila, ale o nichž následkem „dobré výchovy“ nesměla mluvit.
Název psychoanalysa pro tento postup navrhl Breuer, ale dopis, ve které to učinil, je také až do roku  2113 vyloučeno uveřejnit. Jeho obsah je ale znám z důvěryhodného pramene.
Nechci v  článku popisovat různé metody psychoanalysy, chci se jen zmínit o tak zvaném Oidipově komplexu, označení, který zavedl do psychoanalysy Freud. Je to podle řecké ságy o králi Oidipovi, který se ožení se svojí vlastní matkou a zabije svého otce, aniž by ovšem  věděl, že jsou to jeho rodiče. Freud  tímto pojmem označuje určitý vztah dítěte k rodičům z ranného dětství, kdy prý vznikají  milostné pocity a sexuální přání k rodiči opačného pohlaví. Příklad: Syn žárlí na otce a přeje si matku zcela pro sebe. Otce vidí jako rivala, který je schopen tyto jeho sexuální pohnutky potrestat kastrací. Chlapci většinou tyto sklony potlačí ze  strachu z kastrace a promění je později v identifikaci s otcem, převezmou jeho morálku  a hodnoty, které pak formují jejich svědomí, čili super ego. V pubertě bývá tento komplex opět oživen, ale je většinou úspěšně překonán za pomoci přátel či partnera .
 
 „Elektra komplex“ je ženskou analogií tohoto pojmu, čili silná vazba dcery na otce a současně žárlivost, nepřátelský postoj k matce. Tento názor formuloval v roce 1913 Freudův žák Carl Gustav Jung, (který se s ním později názorově i lidsky zcela rozešel). Teoretickou bází je opět Freudem vyslovená  teorie o „penisneidu“, čili o tom, že ženy a  dívky závidí chlapcům jejich pohlaví.
Je to opět podle řecké ságy. Ta vypráví o Elektře, která chce pomstít vraždu svého otce  Agamemnona  a navede proto bratra Oresta, aby zabil její matku Klytaimnestru a nevlastního otce Aigista. Bází je opět Freudova domněnka, že se u dívek jedná o „penisneid“, čili, že dcera má matce za zlé, že jí porodila nedokonalou, s určitou chybou. (!)
Dnes, kdy panuje v sexuální výchově naprostá otevřenost a každý patnáctiletý chlapec či dívka ví o sexu víc, než věděl Sigmund Freud ve svých třiceti letech, nám připadají tyto věci méně objevné. Ale uvědomte si, v jaké době Freud své myšlenky formuloval a publikoval (vpravo Freud s nejmilejší dcerou Annou).
Psychický „aparát“ člověka se podle Freuda skládá ze tří částí: Id, čili „Ono“ je nejstarší část, jádro duše, které se stará jen o splnění primárních tělesných žádostí a choutek. Ego, čili Já, spojuje Ono s okolním světem. Ve spánku se Já stáhne zpět a Ono se pokouší potlačená přání vnutit do popředí v podvědomí. Třetí část naší duše, Super ego je morální instance, svědomí,  jakási duševní policie, vyvíjí se už v dětství. Super ego pozoruje Ego, dává mu rozkazy a vyhrožuje tresty.
Freud vyvinul speciální formu práce s pacientem,, která byla založena na volných asociacích a výkladu snů. To mu pomáhalo poznat  duševní strukturu člověka. Roztomilým detailem je tak zvané „Freudovské přeřeknutí“. To znamená, že člověk mnohdy nechtíc řekne to, co je v jeho podvědomí. Například syn hovoří s otcem o nějaké technické záležitosti a použije místo slova „organizace“  slovo orgasmus, čili  to, nač myslí,  je sex.
Jednou z nejdůležitějších  Freudových písemných prací je „Výklad snů“, který vyšel roku  1899, (datován 1900). Freud se zabýval také kulturně historickým fenoménem incestu, ve své knize „Totem a tabu“, která vyšla v roce 1913. Většina jeho centrálních prací vyšla ve dvacátých letech, tehdy napsal a vydal mnoho vědeckých publikací, které zajistily jeho internacionální proslulost jako psychoanalytika.
Potom, co se v Německu dostali k moci Nacionální socialisté, byly i Freudovy knihy páleny na hranicích. Po anexi Rakouska Hitlerem v březnu roku 1938 byla jeho dcera Anna vyslýchána gestapem a Freud pak emigruje do Londýna, kde koupil pro rodinu dům v Hampsteadu. Podařilo se mu, díky mezinárodní proslulosti, odvézt všechny knihy a nábytek, i proslulý gauč, na kterém dlouhá léta lehávali jeho pacienti. Čtyři z jeho pěti sester , Rosa, Mitzi, Dolfi a Pauline zůstaly ve Vídni.  Freud  byl toho mínění, že se pro tyto staré ženy emigrace už  „nevyplatí. Později se jim prý snažil pomoci, ale už se to nepodařilo. Všechny  zahynuly  roku 1942, tři v Treblince, jedna v Terezíně. Pátá sestra, Anna, která žila už dlouhá léta v New Yorku, zemřela až v roce 1955. Dožila se 97 let.
23. září 1939 Sigmund Freud ve svém Londýnském exilu umírá, potom, co na své přání dostal smrtící dávku morfia. Smrt konstatuje domácí lékař Dr. Schur. Freudova  žena Marta zemřela v Londýně až v roce 1951. Dožila se devadesáti let v naprosté duševní svěžesti. „Strážkyně grálu“, Freudova oblíbená dcera Anna, která žila dlouhá léta se svojí  přítelkyní, Američankou Dorothy Burlingham, zemřela  roku 1982.
O Sigmundu Freudovi bylo napsáno nesmírně mnoho knih. Většinou velmi odborných. Doporučuji těm, kteří čtou německy jednu z těch, které jsou psány pro všechny : „Die Freuds, biografie einer Familie“. Vyšla  v jubilejním  roce 2006, napsala jí PhDr. Eva Weissweiler,. Snad vyjde také česky, je to zajímavé čtení.
Autorka ve své knize napravuje mnoho deficitů, zabývá se Freudovou  rolí jako bratra, otce, dědečka strýčka a manžela. Dává hlas a podobu lidem, kteří až doposud byli známi jen z poznámek pod čarou. Používá nesčíslné dosud neuveřejněné dopisy z archivů v Londýně, Washingtonu a Jerusalemu, kriticky a citlivě je interpretuje. Výsledkem je napínavý příběh  jedné rodiny, od doby před první světovou válkou až dodnes.
 
Věra Pokorná
 


Komentáře
Poslední komentář: 20.01.2007  21:52
 Datum
Jméno
Téma
 20.01.  21:52 pepazdepa Velka pravda
 15.01.  13:33 Milena
 15.01.  11:07 Jaruna
 15.01.  09:58 Bobo
 15.01.  09:40 emach
 15.01.  07:10 Kamila
 14.01.  20:26 Milada jo
 14.01.  19:26 Pavla Fraud