Pod tímto titulkem otisklo poslední srpnový den Právo článek filologa Václava Straky. Uznává, že jazyk prodělává změny, a že jeho psaná podoba zákonitě pozůstává za mluvenou formou. Apeluje ale na to, aby Ústav pro jazyk český knižně určoval, jak psát. Zlobí se na nesprávné psaní číslovek, např. 10ti letý, na jazykové zmetky v televizi, kde, zejména v reklamě, si textaři upravují jazyk dle libosti.
Jedno máme s autorem společné: oba jsme v seniorském věku, jazyk byl i mým pracovním nástrojem. Ve škole nám vštěpovali úctu k rodnému jazyku a vychovávali nás k národní hrdosti. To zřejmě mladým chybí, a proto si s češtinou nedělají starosti. V televizi běžně nesprávně stupňují přídavná jména, klidně řeknou, že někdo byl více lepší apod. Věci mohou být základnější a nejhlavnější, ačkoliv kořen slova má sám o sobě absolutní význam. Když jsem se dočetl, že ředitel ČT dostal statisícové odměny, zlobilo mě to. Myslím, že jeho povinností je nejen dosahovat dobrých hospodářských výsledků, ale odpovídá i za jazykovou správnost a srozumitelnost mluveného slova ve vysílání. Zejména ta je díky „umělecké“ tvořivosti zvukařů a režisérů prabídná: proto, aby byli na úrovni, podmalovávají pořady zbytečně hlasitými zvukovými efekty, dokonce i zprávy, a pořady se stávají pro nás, seniory, kteří mají oslabený sluch, nesrozumitelné.
Ale vraťme se k češtině.
Neobratnost reklamních odborníků je neuvěřitelná. Kdybych kdysi ve školní kompozici napsal, že v obchodě mají malé ceny, dostal bych kuli. Ceny totiž mohou být vysoké či nízké, ale nikoli malé či velké. Tady bych doporučil reklamním textařům Plusu, aby ceny v obchodech zvětšili, protože jsou asi špatně vidět. Nebo jsou malé proto, aby nebylo patrné, jak jsou vysoké?
Podobně nás ve škole učili, že je rozdíl mezi honícím psem a honicím. Honící pes běhá po zahradě za dětmi a zrovna je honí, honicí pes je druh určený k lovu. Jasná poučka na doživotí. Přesto v Lidlu mají žehlící prkno či lepící pásku. Asi by se divili, kdybych zboží reklamoval, protože nemá požadované vlastnosti. Prkno samo nežehlí a páska naštěstí nelepí, jinak bych ji z rukou nesundal. Číst tyto propagační výtvory je pro mne zábava. Nedávno inzerovali hliníkovou pečící (!) pánev a ve specifikaci bylo napsáno: materiál - ocel. Těžko ale autorům jazykové zmetky vyčítat. Na spodku letáků se dočtete „chyby v tisku vyhrazeny“, udělili si zřejmě sami právo chybovat.
Kdo neskáče není Čech – volá tisíce mladých lidí na náměstích při fotbalu či hokeji. A jsou to tíž lidé, kteří podnikají a vyvěšují reklamní tabule a zdobí výlohy s anglickými názvy, jsou vydavateli a redaktory barvitých časopisů s anglickými tituly. Všimněte si v trafice, že české názvy tiskovin začínají být v menšině. Musíme prostě být světoví. Stůj co stůj, děj se co děj – jak nás učil náš češtinář, když oponoval výrazu „za každou cenu – um jeden Preis.“
Dnes nás ovšem neohrožuje němčina, ale angličtina. Po příjezdu do hlavního města Česka můžete navštívit River City, kde vedle Nill House a Danube House vznikne Amazon Court. Za pár let vyroste na Pankráci do 109 m City Tower a administrativní centrum Gemini. Sláva. Už nebudeme muset cestovat do zahraničí, cizinu budeme mít doma.
Tak jsem si zas jednou vylil srdce a doufám, že najdu souznění alespoň u svých vrstevníků. Najdou se ale jistě i tací, co řeknou, že jsem škarohlíd. Možná mají i pravdu. Ale kritický pohled k seniorskému věku patří a bývaly i časy, kdy si jich mladší pro tuto vlastnost vážili.
Pod tímto titulkem otisklo poslední srpnový den Právo článek filologa Václava Straky. Uznává, že jazyk prodělává změny, a že jeho psaná podoba zákonitě pozůstává za mluvenou formou. Apeluje ale na to, aby Ústav pro jazyk český knižně určoval, jak psát. Zlobí se na nesprávné psaní číslovek, např. 10ti letý, na jazykové zmetky v televizi, kde, zejména v reklamě, si textaři upravují jazyk dle libosti.