Pomyslili-li (pěkné, že) jste při čtení titulku na rozruch okolo nového silničního zákona, nezmýlili jste se. Neuplyne den, aby se v tisku neobjevil článek zvažující některé jeho aspekty. Většinou jde o kritiku, podle výzkumu renomované agentury vadí šedesáti procentům řidičů. Je to obraz naší doby, obraz společnosti, v níž dodržování omezujících norem je cosi nežádoucího, nepřijatelného. A týká se to nejen prostých občanů, ale i předních politiků a ústavních činitelů. Ti si pro sebe odhlasovali privilegia, imunitu, a když se jim do ruky dostane předloha zákona vytvořena odborníky, spustí lidovou tvořivost, která z ní udělá paskvil. Pamatuji na televizní výrok pana Rychetského, ještě když byl ministrem, že když překročí povolenou rychlost a chytí ho, že prostě zaplatí pokutu. Podobně se kdysi vyjádřil po dopravní nehodě i oblíbený pan Motejl a i náš pan starosta, jehož jsem přistihl při dopravním přestupku.
Že by tito představitelé měli zákony vzorně dodržovat a být příkladem, nemůže být ani řeči. O neúctě k zákonu hovoří i časté řeči o změně ústavy v případech, kdy se stávající úprava politikům nehodí. Když pan ředitel dopravní policie prohlásí, že policisté silniční zákon dodržovat nemusí, je to skandální, podle mého názoru na odvolání.
Pan Šimonovský nepatří mezi mé favority, ale líbí se mi, jak zákon, který už ušetřil několik lidských životů, zdraví i majetek, obhajuje. Prohlásil otevřeně, že nejsme ochotni respektovat zákon a místo toho hledáme, jak se mu vyhnout. V tomto směru si počínají naprosto neodpovědně četní novináři, kteří okamžitě popularizují kdejaký úskok. V očích slušných lidí sice ztrácejí glanc, ale neodpovědní jedinci jásají, protože jim poskytují rady, jak zákon beztrestně porušovat. Hlavně, že stoupá odbyt jejich tiskoviny.
Podle současné morálky to vypadá, že vykrádat se nesmějí jen banky, ale okrádat v hospodách, krást v obchodě či jezdit načerno atp. je normální a přijatelné. Jakoby krádež nebyla krádeží, porušení zákona na silnici prostě porušením zákona, ať jde o jízdu na červenou, telefonování za jízdy nebo nedovolené parkování.
Tento pohled se promítá i v jiných oblastech. V novinách jsme si mohli přečíst, a v televizi shlédnout, jak chudáci lékaři musí platit pokutu, když překročili limit péče, který nařizuje vyhláška ministerstva zdravotnictví. Každý při tom ví, že dluhy zdravotních pojišťoven rostly, že lékaři předepisovali léky a vyšetření naprosto benevolentně a že limity jsou nutné, aby se dalo s penězi na naše zdraví hospodařit. První pokuty rozeslala Oborová zdravotní pojišťovna (mimochodem – pojišťuje zaměstnance bank, pojišťoven, tedy nejbohatší klientelu), a podle oficiálního vyjádření se týkaly necelé stovky lékařů. Je pozoruhodné, že tam ministerstvo zdravotnictví hned poslalo kontrolu, aby vyhodnotila, zda pokuty byly uděleny právem a nikoliv za účelem politického využití pro vyvolání občanské nespokojenosti.
Když před sto lety někdo porušil zákon - desatero, panu faráři to neušlo a hřímal z kazatelny. Dnes už do kostela skoro nikdo nechodí, a tak narušitel může bezstarostně vegetovat, pokud ho někdo neudá. Pravděpodobnost, že by ho odhalila uniformovaná ruka zákona je tak nízká, že se hřešit vyplácí.
zákona, nezmýlili jste se. Neuplyne den, aby se v tisku neobjevil článek zvažující některé jeho aspekty. Většinou jde o kritiku, podle výzkumu renomované agentury vadí šedesáti procentům řidičů. Je to obraz naší doby, obraz společnosti, v níž dodržování omezujících norem je cosi nežádoucího, nepřijatelného. A týká se to nejen prostých občanů, ale i předních politiků a ústavních činitelů. Ti si pro sebe odhlasovali privilegia, imunitu, a když se jim do ruky dostane předloha zákona vytvořena odborníky, spustí lidovou tvořivost, která z ní udělá paskvil. Pamatuji na televizní výrok pana Rychetského, ještě když byl ministrem, že když překročí povolenou rychlost a chytí ho, že prostě zaplatí pokutu. Podobně se kdysi vyjádřil po dopravní nehodě i oblíbený pan Motejl a i náš pan starosta, jehož jsem přistihl při dopravním přestupku.