Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vladislav,
zítra Doubravka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BIBLE, NOVÝ ZÁKON - 7
PAVEL A JEHO LISTY
 
CITACE BIBLE: Pro Pavlův život máme dva prameny. Skutky apoštolské a autobiografické poznámky v jeho listech. Tyto poznámky  jsou nejspolehlivějším svědectvím o apoštolově životě a podle nich je třeba  interpretovat údaje Skutků.
Pavel,  židovským jménem Saul-Šavel, se narodil kolem r.10 v Tarsu v Kilikii z židovské rodiny, patřící ke kmeni Benjamín. Již jeho otec byl římským občanem. První vzdělání Pavlovo bylo asi řecké. Židovské vzdělání získal v Jeruzalémě, kde byl žákem Gamalielovým. Povoláním byl řemeslník, zhotovoval stany. V době Ježíšova veřejného působení asi v Palestině nebyl. Příslušnost ke straně farizeů a horlivá oddanost tradicím otců  ho vedly k tomu,  že se postavil proti křesťanské „herezi“ a její vyznavače pronásledoval. Podle Skutků se účastnil kamenování jáhna Štěpána i akcí židovských úřadů proti křesťanům.
 
Zjevení vzkříšeného Krista na cestě do Damašku rázem změnilo celý jeho život: z nepřítele se stal služebníkem Kristovým. Po svém obrácení počátkem třicátých let  se Pavel nějaký čas zdržoval v Arábii. Potom se vrátil do Damašku a po tři roky tam hlásal Krista. Nepřátelství židů a místodržitele nabatejského krále Arety jej přinutilo k odchodu. Odebral se do Jeruzaléma,  aby poznal Petra. Setkal se také s Jakubem, bratrem Páně. Po čtrnáctidenním pobytu v Jeruzalémě odešel do Sýrie, Kilikie a snad do svého rodiště Tarsu.
Kolem roku 44 přivedl Barnabáš Pavla do Antiochie. Pavel tu hlásal evangelium a byl také spolu s Barnabášem pověřen, aby předal dary jeruzalémské obci, ohrožené hladem. Po návratu byli oba vybráni Duchem  svatým pro misii mezi pohany. Mezi r. 45 – 49 vykonali první apoštolskou cestu. Kázali evangelium na Kypru, v Perge v Pamfylii, v pisidské Antiochii a v lykaonských městech Ikoniu, Lystře a Derbe. Skutky nám líčí typický průběh misie. Začali kázat v synagóze, ale brzy se obrátili k pohanům, až nakonec nepřátelství židů znemožnilo jejich působení. Práce misionářů byla však úspěšná; ve všech městech založili a zorganizovali křesťanské obce.
Po návratu do Antiochie vznikl spor mezi křesťany ze židů a oběma misionáři, protože obráceným pohanům neukládali zachovávat Mojžíšův zákon. Definitivně byl problém vyřešen na shromáždění apoštolů v Jeruzalémě asi v r. 49, kde Pavel a Barnabáš obhájili své stanovisko.
 
V létech 49 – 52  vykonal Pavel druhou misijní cestu. Místo Barnabáše byl jeho průvodcem Silas, v Lystře se k nim přidal Timoteus. Navštívili obce, založené na první cestě a kázali ve Frygii a Galacii. Z Troady se přeplavili do Makedonie, kde založili obce ve Filipech, v Tesalonice a v Beroi. Pro nepřátelství židů se nemohl Pavel nikde dlouho zdržet. Přes Athény přišel do Korintu, kde zůstal nejméně půldruhého roku. Z Korintu napsal listy Tesalonickým. Potom se zase vrátil přes Cesareu a Jeruzalém do Antiochie.
Po krátkém oddechu v Antiochii se Pavel vydal na třetí apoštolskou cestu (asi 52-56). Znovu prošel Galacii a Frygii a potom zůstal po tři roky v Efezu. Úspěšná činnost v tomto městě byla spojena s mnoha nebezpečími; byl vězněn. Z Efezu napsal list Galatským, Korintským a snad i Filipským. Po nepokojích, vyvolaných zlatníkem Demetriem, odešel Pavel do Makedonie. Odtud poslal druhý list Korintským, který měl připravit delší pobyt v této obci. Návštěva v Korintu trvala tři měsíce. Listem Římanům (mezi 54-58) připravoval tehdy svou cestu do západních provincií Římské říše. Předtím chtěl ještě donést do Jeruzaléma sbírku od křesťanů v Řecku a v Malé Asii.
 
V Jeruzalémě vyvolala Pavlova přítomnost pobouření u židů. Nakonec byl Pavel zatčen a převezen do Cesareje. Tam zůstal ve vězení dva roky. Po přelíčení před prokurátorem Festem se odvolal k císaři. Po dobrodružné a nebezpečné plavbě byl dopraven do Říma, kde byl dva roky ve „volné vazbě“ a mohl otevřeně zvěstovat Boží království. Z Říma podle tradice napsal listy Efezským, Koloským, Filemonovi a snad i Filipským. Z prvního listu Klementa Římského se vyvozuje, že došel až do Španělska. Pastýřské listy předpokládají, že opět pracoval na východě. Podle tradice byl sťat na ostijské silnici asi roku 67.
 
Pro úkol, který Bůh určil Pavlovi při založení církve, byl apoštol vybaven ani ne tak silou tělesnou – zdá se, že neměl příliš pevné zdraví – jako mocnou silou ducha, která byla ještě znásobena jeho tajemným spojením s Kristem. Od chvíle, kdy se setkal se vzkříšeným Pánem, nechtěl znát už nic než Krista. Všechno, co svět oceňuje a čím se on jako žid honosil, pokládá za bezcenné. Jeho životem je Kristus. Oddaně slouží tomu, kterého dříve pronásledoval, i když to znamená život plný odříkání. Nic jej nemůže odloučit od lásky Kristovy. Vše co snáší, je mu drahocenné, protože se tím účastní utrpení a kříže svého Pána.
Pavlova láska ke Kristu zahrnuje všechny, kdo jsou Kristovi. Právě tato starostlivá láska jej vedla ke psaní listů. V nich je svědectví o jeho náklonnosti, ale také o prudkém pobouření, když Galatští jsou na nejlepší cestě zradit svou víru, i o bolestném úžasu nad vrtkavostí Korinťanů.
Pavel dovedl promýšlet i prožívat nejhlubší křesťanská tajemství a přitom měl cit pro to, co je třeba, aby křesťanské obce se svými institucemi a problémy byly pevně zakotveny ve skutečném životě až do příchodu Pána. Dovedl rozlišit, kde se nesmí ustoupit a kde je možné přizpůsobení. Při své činnosti měl mnoho spolupracovníků. Uměl si je vybrat a získat jejich úplnou oddanost v práci; jinak by nemohl vykonat tak veliké dílo. Přitom uznával autoritu Petra a ostatních apoštolů i důležitost tradice. Přes mocné vědomí, že byl mimořádně vyvolen a poslán, zůstal pokorný před Bohem i lidmi.
 
Většina listů v kánonu NZ nese Pavlovo jméno. Pavel nepíše soukromé dopisy ani čistě literární epištoly, nýbrž výklady, které jsou určeny konkrétním čtenářům a přes ně všem věřícím. Právě proto, že jsou odpovědí na určité situace, nelze v nich hledat úplný a systematický obraz apoštolova myšlení a učení. Nalezneme v nich zvěstování spásy, poučení o křesťanské mravnosti, povzbuzení, směrnice pro liturgii. Listy jsou názorným obrazem života v obcích, ve kterých Pavel působil. Hlavním účelem je poučení křesťanů a řád života v křesťanských obcích. V řadě dopisů se však apoštol zabývá přednostně určitou otázkou křesťanské nauky. Tak v listě Římanům rozvíjí jako protiklad k židovské spravedlnosti ze skutků Zákona nauku o spáse jako o daru milosti skrze Krista. Poznáváme otázky, kterými se Pavel musel zabývat, i vývoj jeho myšlení pod vlivem Ducha, který jej vedl.

Sloh Pavlových listů je plný života. Některé části diktoval tak živě, že dělají dojem mluvené řeči. Apoštolovi jde předně o myšlenku a té ustupuje často vnější stránka, takže v listech najdeme nahromaděná slova a nedokončené věty, ale také místa strhující krásy.
Na mnoha místech dopisů je znát, že řečtina nebyla Pavlovým mateřským jazykem. Ovládal ji sice dokonale, ale v listech bylo třeba vyjádřit rozhodující duchovní skutečnosti a věci nové a vznešené, hledat výrazy pro nové pojmy. Proto čerpá z řeckého textu Starého zákona, Septuaginty.
Po vnější stránce se Pavlovy listy podobají epištolám, které byly oblíbeným a rozšířeným literárním druhem helénistického světa, a zachovávají tehdejší způsob psaní dopisů. Na začátku je uvedeno jméno odesilatele, potom adresáta, pozdravy a přání ve formě požehnání nebo modlitby. Následuje vlastní obsah dopisu. Na konci připojuje pozdravy známým křesťanům, vyřizuje pozdravy od svých spolupracovníků a končí požehnáním. Podle zvyku tehdejší doby Pavel své listy diktoval, na konci někdy připojil podpis vlastní rukou. Psaní rozsáhlejších listů trvalo zřejmě delší dobu.
Text Pavlových listů se zachoval lépe než text jiných knih NZ. Nevykazuje větší odchylky ani pokusy o zharmonizování. Varianty většinou vypouštějí nebo přidávají členy, zájmena, zaměňují časy nebo používají jiného výrazu se stejným významem.

 
Olga Janíčková

* * *
Zobrazit všechny články autorky
 


Komentáře
Poslední komentář: 10.11.2022  21:32
 Datum
Jméno
Téma
 10.11.  21:32 Vesuviana
 10.11.  16:34 Jaroslava