Když jsem já byla mladé děvče, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještě našla v krabici na půdě. Nejdřív jsem ho chtěla dát do pytle pro charitu, ale přišlo mi ho líto.
No bóže, tak bude jeden bezdomovec mrznout. Nebo si najde jinou hučku…
Nasadila jsem si ho na hlavu, a zase ze mně bylo mladé děvče.
Naraž si bouřku ještě více do čela, zpívá Jiří Suchý v jedné písni.Také jsme je nosily naražené pěkně do čela. Stávalo se, že když jsem šla po ulici, mladíci si podřepli, aby se mi mohli podívat do obličeje. Můj budoucí muž, (ještě nevěděl, že jím bude) přitom z legrace poklekl na jedno koleno.
Pročpak přede mnou poklekáte mladý muži, smála jsem se, a bylo to.
Konverzace byla navázána.
Chci se „VÁM“ podívat do očí a to jinak nejde.
To ten klobouk!
Nebyl to tenhle, ten který to zavinil byl v císařské modři. Nosila jsem ho pak na každé rande, připadal mi jako symbol naší lásky.
Až jednou jsme stáli na mostě, fouknul vítr, a klobouk byl v řece. Chtěla jsem seběhnout dolů a vytáhnout ho.
Konečně je ta příšernost pryč, řekl k mému velkému překvapení můj miláček. To mně teda ranilo!
Ale pomstila jsem se mu!
Vdávala jsem se v klobouku. Zdá se, že v letošní sezóně budou opět klobouky in…
Když jsem já byla mladé děvče, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještě našla v krabici na půdě. Nejdřív jsem ho chtěla dát do pytle pro charitu, ale přišlo mi ho líto. 