Lid doby Ezdrášovy (a Nehemjášovy), soustředěný kolem obnoveného chrámu a kodifikovaného Zákona, se stal společenstvím, které usilovně střežilo svou odlišnost od okolního světa. Normou života jednotlivce i celé pospolitosti se stal Zákon – soubor posvátných ustanovení, příkazů a zákazů včetně vyprávění ze života praotců a o vyvolení lidu izraelského. Byl sebrán v babylonském zajetí a uspořádán v Jeruzalémě. Lid staré smlouvy se stal lidem Knihy. Mluvíme tu o židovstvu.
Po velikém a strašlivém pádu Izraele, kdy deset severních kmenů zaniklo v pohanském moři a kdy i Juda ztratil zemi, město i chrám a šel do zajetí, mohlo se zdát, že poslání Izraelovo neodvolatelně skončilo. Kniha Ezdrášova (i Nehemjášova) však svědčí o tom, že Boží sliby nadále platí a že se plní. Nově postavený chrám s obětními službami stejně jako opravený a vybudovaný Jeruzalém svědčí o tom, že není promlčeno, co Hospodin slíbil už Abrahamovi. Přes chatrnost lidu a uprostřed bědných poměrů koná Bůh nadále své dílo spásy. Dává svému lidu nový život a nové možnosti. Avšak obnovená jeruzalémská obec ukazuje též vpřed: týž Hospodin, který přímo zázrakem převedl lid ze zajetí, povede dále své dílo k spásnému cíli a vyvrcholení v Kristu.
Kniha Nehemjáš
Nejsme žel, dosti podrobně zpraveni o činnosti Ezdrášově. Patrně se poměry brzy znovu obrátily k horšímu. Byly tu i příčiny vnější: sousedé nepřestávali ohrožovat židy, jejichž postavení bylo o to horší, že Jeruzalém stále ještě nebyl opevněn.
Za vlády perského krále Artaxerxa, jeho číšník, příslušník židovské diaspory Nehemjáš ovlivnil krále: král ho posílá jako svého zmocněnce s vojenským doprovodem do Jeruzaléma, aby tam obnovil městské hradby. Nehemjáš tam působil v letech 445 až 433 př. Kr. a poté znovu jako judský místodržitel.
Nehemjáš dosáhl tří velkých úspěchů: 1. Judsko se stalo svéprávnou perskou provincií, nezávislou na sousedních kmenech, 2. Jeruzalém byl znovu opevněn a stal se tak srdcem nové provincie, 3. Lid byl tím zajištěn proti přepadům zvenčí a mohlo dojít k radikální očistě uvnitř, v chrámě, v obci, v rodinách.
Kniha Ester
Rámec knihy je napohled historický, ale v jejím obsahu se silně uplatňují prvky mytologické: zápas dobra a zla, světla a temnoty. Izrael byl svými proroky veden k tomu, aby v životních ranách jako jednotlivec i jako celek, viděl trestající ruku svatého Boha. Tato víra však neměla vést pozůstalý lid k fatalizmu, aby všechno, co jej v životě potká, pokládal za nezměnitelný a neúprosný osud, proti kterému člověk nic nezmůže. Kniha Ester ukazuje, že tu je i zlo působené lidmi, ke kterému Bůh nikdy neřekl své ano, které naopak jednoznačně odmítá a nakonec přemůže. On zůstává svrchovaným Pánem všeho, v něm nacházejí jeho věrní útočiště i ochranu proti zlobě světa.
Zlovolný Haman, který usiloval o vyhlazení židů, nakonec pozná, že zlo, které osnoval proti druhým, se obrátilo proti němu samému. Vyznavači Hospodinovi mají přitom úkol jasně vymezený: stát na Boží straně a bojovat proti zlu, i když jim bude hrozit nebezpečí.
Slovo Bible: Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona.