Kdo nepracuje, ať nejí
„Kdo nepracuje, ať nejí“, praví lidové pořekadlo, a taky „bez práce nejsou koláče“ a „práce matka pokroku“ (to už ovšem není přísloví, ale budovatelské moudro). Někteří z vás jistě pamatují dobu, kdy občan měl sice právo na práci, ale zároveň také povinnost pracovat. Kdo nepracoval, byl darmojed a trestní zákon na něho měl paragraf 203, v němž byla skutková podstata trestného činu příživnictví upravena následovně:
§ 203
Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat, nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na 3 roky.
Samo o sobě je to poměrně nudné čtení, ale pokud se litera zákona šikovně spojí s opravdovým životem, hned může být i veselo. Každý rozsudek totiž musí obsahovat nejprve popis jednání pachatele a poté citaci příslušného paragrafu, který měl být oním skutkem naplněn. Jak to v praxi může dopadnout si vám dovolím demonstrovat na jednom konkrétním rozhodnutí, které bylo vyhlášeno a následně i vyhotoveno v této podobě:
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud v Praze rozhodl dne 17.4.1970 samosoudcem JUDr. J.B. po hlavním líčení takto:
Obžalovaná Václava H., nar. 8.9.1950, bez stálého pracovního poměru
j e v i n n a,
že dne 18. 2. v baru RaJ Babeta v Praze 1 v nočních hodinách nechala se hostit rakouským státním příslušníkem Fritzem H., načež od něj pod slibem soulože vylákala 300 šilinků a 50 tuzexových korun, avšak cestou do svého bytu mu utekla a skryla se u své přítelkyně.
Dále dne 22. 2. v baru RaJ Carioca v Praze 1 tentokráte od občana NSR Heinze C., rovněž pod slibem soulože, vylákala 150 DM, před vykonáním soulože však opět tomuto občanovi utekla,
t e d y
soustavně se vyhýbala poctivé práci……..
č í m ž s p á ch a l a
trestný čin příživnictví a odsuzuje se k ………
Text: Ivo Jahelka
Ilustrace: František FrK Kratochvíl