Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Na obzoru Jižní kříž
 
Sotva jsme si zaplatily letenku, jedna z nás se podívala na mapu a vykřikla: Proboha, ten nenajdeme. Ponořily jsme hlavy do mapy, abychom se poučily, že pravý Jižní kříž lze nejlépe nalézt kolem zimního slunovratu. Jeho sousední souhvězdí je Kentaur. Zdálo se mi, že jsem doma, neboť se mi vybavila kniha od Johna Updika Kentaur. Dodatečně mi přichází na mysl, že při čtení tohoto románu mě ani nenapadlo, že mytologický Kentaur z knihy má pramálo společného s tímto souhvězdím. Druhé jeho souhvězdí Mouchy nám nic neříká. A nejjasnější hvězda Jižního kříže Acrux je nám také záhadou. Tak nakonec si klademe otázku: Za čím se do takové dálky ženeme. 
 
Ani ne tak za hvězdami jako za koalami, klokánky, stoletými baobaby, za poznáním, za vzděláním, za láskou, za svými vznešenými sny. Jedovaté hady a pavouky z toho můžeme vynechat.
 
Nastupujeme do letadla. Letíme přes Miláno a přes Hong Kong. Dívám se do mapy a mám velkou obavu, že poletíme přes Malou Asii, možná i přes Sýrii. Sleduji na obrazovce, kde se letadlo nachází, a v duchu si říkám: Dole se někde bojuje pro zlomek světa, co kde je. Krev jedněch s druhými se prolíná, rány míří ženám do klína. A pod námi jen kumuly mraků, žádné záchranné sítě. Abych nepanikařila, snažila jsem se usnout a ráno musím udělat z letadla alespoň jeden snímek Hong Kongu. Po druhé opiové válce byl tento poloostrov pronajat Anglii na 99 let. Vzpomněla jsem si na tu slávu v televizi, jak Anglie v r. 1997 předávala po 99 letech toto „New Territories“ Číňanům podle zásady „jedna země, dva systémy“, jak poslední britský guvernér nastoupil na Královskou jachtu Britannia. Připadalo mi to smutné. Že bychom se na vteřinku mrkly do babylonu mrakodrapů, na Ptačí trh či do Hongkongského parku, o tom se nám nemůže ani zdát. Tolik času na přestup nemáme.
 
Opouštíme podzim a vítáme jaro, což spatřujeme hned při východu z letiště. Všechny představy jsou vybledlé proti skutečnosti.
 
Sotva vystrčíme hlavy z nádraží Central station pohltí nás horko. Vlhké dusné horko. Nevíme, kde jsme a kam jít. Vydáme se s kufry nazdařbůh ulicí a já po pár metrech vykřiknu: To je náš hostel. Jsme na místě.
 
Ale po bližším zkoumání zjišťujeme, že je jedna po půlnoci a hostel zavřený. Co budeme dělat? Niki, jelikož je mladá a rozhodná popadne svůj kufr a že půjde spát do parku. Ne, to ne, bráním se. A jelikož stojíme na zastávce autobusů, jeden černoch, který nás sleduje, ukáže na tabuli na telefonní číslo. Poděkujeme, ale k čemu nám to je, když nemáme zdejší mobil. Chvilku se dohadujeme, čehož si všimne místní dívka a na uvedené číslo nám zavolá. Okamžitě přijde recepční a my táhneme kufru do patra, do svého předem objednaného pokoje. Hodíme kufry na zem a šokované padáme na železné palandy. Okamžitě usínáme přes veškeré horko a stísněný prostor.
 
Ráno nehledáme kuchyň, kde si můžeme uvařit kávu či čaj, nehledáme sprchy ani toalety, ale ani nerozbalujeme kufry. Niki srdceryvně pláče, že chce domů. Já mám z toho také srdce na dranc, ale začnu na ni křičet, docela řvát: Domů se vracet se staženým ohonem nebudeš! Musíme to vydržet. Musíme si splnit sen!
 

Hostel jsme přežily. Po týdnu jsme si našly ubytování v mrakodrapu v 10. patře. Byly jsme blahem u vytržení. Taková krása. V 6. patře jsme měly k dispozici bazény, vířivky, posilovnu. Niki začala chodit do školy, našla si práci, přestala plakat. Sydney nás pohltilo svou krásou. Procházely jsme Hyde parkem, kde bílí ibisové se procházeli trávníky a svými dlouhými zobany klovali kolem našich nohou. V přístavišti mezi Operou a Harbour Bridgem jsme občas nastupovaly na ferry a odjížděly jsme na Manly na procházku kolem oceánu nebo do rybí restaurace na mořské plody. No, ráj na zemi.
 
 
A nakonec se splnil i náš sen. Našli jsme Jižní kříž. Svítil v městské knihovně. 



 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny články autorky
     
 
       
 
 
 
 
 
 
 
 


Komentáře
Poslední komentář: 25.01.2020  13:22
 Datum
Jméno
Téma
 25.01.  13:22 Kristla