Letos začal Advent 1. prosince železnou nedělí. Mohli jsme navštěvovat vánoční trhy, kupovat dárky. Pověsit na dveře domu a dát do oken vánoční výzdobu. Rozsvítit na stole první svíčku adventního věnce. Začít péci medové perníčky. Zpívat a poslouchat koledy. A hlavně se zastavit ve všem tom shonu a uvědomit si blízkost všech lidí, kteří nás mají rádi, udělat si čas na setkání a pohovoření s nimi. Předat si navzájem důkaz sympatií, přátelství a lásky. Každý člověk ji potřebuje. Každý čeká na vlídné slovo, povzbuzení a potěšení.
U nás v Chotěboři byla tato neděle obzvlášť sváteční. Před rozsvícením vánočního stromu se na náměstí křtila kniha šesti chotěbořských básníků, kterou vydalo naše město.
Druhá adventní neděle byla bronzová. Zapálili jsme druhou svíčku na stole a trošku se zasnili. Neměli bychom ani zapomínat na poděkování tomu, v něhož věříme, za vlastní zdraví i našich blízkých, za radost z vnoučat. Měli bychom si udělat vpodvečer procházku na náměstí a pokochat se vánoční výzdobou města a krásným osvětleným stromem uprostřed. Sdílená radost je dvojnásobná radost a za tím účelem jsou pořádány koncerty. Sedíme uprostřed přátel v lavicích a kolem nás se line nádherná hudba koled a my s ní splýváme jako součást všech těch lidí, kteří sedí kolem nás, a na chvilku si uvědomíme, že jsme na stejné lodi a že všichni máme ve svých srdcích lásku a dobro.
Třetí stříbrnou neděli adventní (ta je právě dnes) zapalujeme třetí svíčku. Většina dětí už má přistrojený stromeček. Zpívají u něj koledy, dospělí pijí punč nebo grog a přikusují vánočku. Děti si pochutnávají na horké čokoládě. Kolem nás jsou vzájemné úsměvy, rozprostřená radost, pokojný čas. Podáme si s přáteli ruku, popřejeme si hezké Vánoce. Náměstí žije vyzdobenými vánočními stánky, svařeným vínem, pečenými kaštany, smíchem dětí, spokojeností dospělých.
Čtvrtá adventní neděle, zlatá neděle je 22. 12. před Štědrým večerem. Na stole, na adventním věnci hoří a plápolají všechny čtyři svíčky. Oči dětí září, rodiče se oprostili od všech všedních starostí. Byt je uklizen, cukroví napečeno, dobroty na stole. V některých rodinách maminka zapálila vonného františka, v jiných se rozlévá vůně purpury. A jsou mezi námi i takové rodiny, které se nemohou dočkat, sesednou se kolem stolu a pustí si Českou mši vánoční. Jakmile zazní „Hej mistře, vstaň bystře“, celá rodina ztichne, děti se přitulí k rodičům a každý myslí na něco jiného.
Děti se těší na dárky, maminka se těší danou chvílí, láskou manžela a svých dětí a tatínek si možná vzpomene na Jakuba Jana Rybu. Narozeného v roce 1765 v Přešticích. Zde začínalo jeho hudební vzdělání. Vzpomene na něj jako na učitele, vynikajícího pedagoga, který mimo jiné odstranil ze škol tělesné tresty, autora převážně církevní hudby, která žije a je oceňována dodnes. Svou nejznámější Českou mši vánoční složil ve svých třiceti létech a poprvé se hrála v Rožmitále v roce 1796, kde Jakub Jan Ryba působil jako učitel a varhaník. Mnoho let tato jeho mše rozdává radost lidem, v tento adventní čas rozeznívá většinu kostelíčků i chrámů a dává pokoj lidem dobré vůle.