Byl svátek matek
Každá vhodná příležitost, která může být důvodem k tomu, aby se opět rodina sešla, je pro mě svátkem. Teď naposled to byl skutečný svátek – svátek matek.
Jako matka našeho syna jsem tam samozřejmě byla, tak jako naše snacha, dnes již matka tří dospělých dětí a ještě tří vnoučat, protože její nejstarší dcera je také již maminkou tří dětí.
Naše snacha přivítala svoji maminku a s tou přišly její další dcery, samozřejmě také již maminky a většinou ovšem také babičky.
V téhle velké Čechoaustralské rodině nás, rodiče našeho syna, všichni oslovují babi a dědo. Ti nejmladší se to také již učí.
Naše vnoučata ještě stále umí říci slovo babička. Byly totiž dvě – byla“book“ babička, to byla moje maminka, která jim posílala z Prahy české knížky, které jsem jim ve svém neumělém překladu četla a – biscuit babička, manželova maminka, která žila s námi v Austrálii a pekla jim její vynikající vánoční cukroví a vanilkové rohlíčky celý rok, protože ty měla právě vnoučata nejraději.
Svátek matek nemusí oplývat dobrotami, ale květinami a milými drobnými dárky, kterými se zdůrazňuje ten vztah dětí k matkám a jim to srdce zahřeje. Když se rozhlédnou kolem a vidí své děti, jejich děti a všechnu tu drobotinu, je to největší poděkování, které život přináší.
Bohužel se tentokrát nesešla celá rodina, ale bylo nás jen 24, to si můžete na fotografii (klikni do obrázku) spočítat.
Každý rok, když oslava skončí a vrátíme se domů, nemohu jinak a musím otevřít starý památník, který mně rodiče koupili krátce po skončení války a do kterého první slova vepsala moje maminka.