Další přesun
Po čtyřech měsících bydlení na Edmont ulici jsme toho měli dost. Kutloch byl vlhký. Asi nějaká spodní voda nebo co. Matračky, na kterých jsme zatím na zemi spali, začaly zespodu plesnivět a koberec byl také cítit plísní. Měli jsme strach, že když zůstaneme déle, onemocníme. Nájemní smlouva byla uzavřena jen na tři měsíce a novou už jsme neuzavřeli. Realitní kanceláři jsme řekli, že až se nám podaří něco vhodnějšího najít, tak půjdeme.
Trvalo měsíc, než nám Paul, řecký kamarád George a Stelly, který vlastnil realitní kancelář, našel domek blízko salónu a dokonce i blízko školy, kam chodily děti. Dianka už také začala školu. Bylo jí už pět let a děti od pěti let začínají „pre school“. Je to taková příprava po školce na školu.
* * *
Práce s lidmi
V této době jsem u Georgeho a Stelly pracovala každý den od devíti hodin do tří odpoledne a v sobotu to už se staral o děti Vladimír. Měla jsem už dost velký okruh zákazníků polského a jugoslávského původu. Časem jsem se s nimi dokonce domlouvala tak, že se mě ptali, ze které části Jugoslávie pocházím. Srbochorvatsky mně to šlo moc dobře, těšilo mě, že kromě angličtiny, která se den ode dne zdála jednodušší, přibyl i další slovanský jazyk, který se nám Čechům učí lehčeji. Stačí se chvíli pohybovat nebo přijít do styku s lidmi takto hovořícími. Líbily se mi chorvatské písničky, a tak stačila zmínka mezi zákazníky a neměla jsem nouzi o kazety, z kterých jsem vybírala písně, které na mě působily. Největší radost mi dělalo, že rozumím, o čem zpívají.
Já tedy velice spokojená v práci, zatímco Vladimír naříkal, že takhle si to nepředstavoval, že bude jako bulík dřít, až z něho poteče pot, vlastně ani nepoužívat mozek, protože tam při té dřině a teplotě to ani není možné. Člověk se naučí ty opakované pohyby, a i když maká v těch svých snech zrovna tak jako ve skutečnosti, nedá se takhle pracovat ustavičně, jinak v budoucnosti by se mohlo stát, že otupený člověk vše vzdá a to potom není pěkná vyhlídka. Nervy, ty si musí člověk chránit a časem bylo vidět, že i kliďas, jako je Vladimír, toho má dost.
Jednoho nadřízeného primitiva, který dohlížel na odpolední směnu a cítil se jako ředitel nějakého velkého podniku, měl dokonce chuť hodit do rozžhavené pece a to je co říct o klidné povaze dobrosrdečného hanáka Vladimíra. Už zase přemýšlel, kam by se přemístil, a než se tedy něco nového najde, tak to tam vydrží.