... a ještě jednou krokodýl
Když jsem naposledy napsal článek o chovu krokodýlů pro jejich kůži a nejen kůži, ale i maso, výtečný to vývozní artikl do zemí, kde je toto považováno za pochoutku, snesla se na moji hlavu výtka, že takovéto nelidské využívání ubohých krokodýlů obdivuji a že mu dokonce fandím. Odbyl jsem tehdy toto obvinění mávnutím ruky, můj článek měl být pouze pokusem o reportáž z krokodýlí farmy a ne filozofická úvaha o správnosti, či nesprávnosti průmyslového využívání těchto roztomilých potvůrek. Trvalo mi nějakou dobu (jak už to v pokročilém věku bývá) než jsem se začal obírat otázkou, jaký mám na toto téma ve skutečnosti názor a zde je výsledek.
Tuším, že to bylo právě před čtyřiceti lety, v roce 1972, kdy byl v Austrálii vydán zákaz lovu krokodýlů, tedy jejich hájení, aby se zabránilo jejich vyhynutí, zejména na severu Austrálie, kde se vyskytují. Před tímto datem krokodýlů překotně ubývalo, zásluhou profesionálních lovců, kteří je stříleli právě pro ceněnou kůži, přeměňovanou v drahé kabelky a boty a podobné luxusní zboží. Za uplynulých čtyřicet let se však krokodýlí populace do značné míry zotavila z předcházející pohromy a nastala otázka, jak řešit problém se vzrůstajícím počtem krokodýlů na severu Austrálie. Ozvaly se hlasy pro zrušení hájení krokodýlů a dokonce pro možnosti odstřelu krokodýlů „sportovci“, ochotnými zaplatit značnou čásku za pochybné potěšení vypálit smrtící kulku. Toto se však nezdálo právě tím nejvhodnějším řešením a nastala otázka, jak vzrůst krokodýlí populace řešit.
Nyní snad něco málo o těchto, t.zv. „Slanovodních krokodýlech“. I jejich označení není zdaleka přesné, neboť nežijí pouze ve slané mořské vodě (kde byli spatřeni mnoho kilometrů od pobřeží), ale pronikají do řek, mnohdy stovky kilometrů od moře. Samičky těchto krokodýlů dorůstají do velikosti čtyř metrů, zatímco páni krokouši dosahují délky pěti až šesti metrů, jeden zdroj uvádí dokonce metrů sedm, což se mi zdá poněkud přemrštěné. Váha takového krokodýlího pantáty může potom dosáhnout tisíc kilogramů. Dosáhnout takového rozměru a váhy není však v žádném případě snadné a neproblematické. Statistiky uvádějí, že pouze jedno procento vajíček a mláďat z nich vylíhlých, které pečlivá krokodýlí matka naklade, má naději na přežití.
Vajíčka se mnohdy stanou vítanou změnou jídelníčku některých ptáků, krys, psů dingo a ani obrovská guana tímto soustem nepohrdne. Pokud se malý krokodýlek šťastně z vajíčka vyklube, nemá zdaleka vyhráno. Na souši ho ohrožují někteří ptáci, ve vodě potom některé ryby a i starší příbuzní. Jak známo, statistika je přesný součet nepřesných čísel, ale i kdyby ta naděje na přežití byla dvouprocentní, nezdá se to být problémem. Statistika však dále uvádí, že samička naklade v průměru čtyřicet až padesát vajíček najednou a během života vyprodukuje vajíček zhruba dva tisíce a to není právě zanedbatelný počet. Jak si vysvětlit toto přemnožení, jak před zákazem lovu krokodýlů, tak i po něm.
Příchod bělochů na tento kontinent znamenal katastrofu pro mnoho druhů živočichů, žijících v Austrálii, pro některé z nich však nastala změna k lepšímu. Bohaté pastviny, vzniklé po vykácení původní buše, vítaný to zdroj pro klokany všech druhů a velikostí, kteří se velice rozmnožili. A pro krokodýly? Těm nastaly opravdu zlaté časy. Jejich původní jídelníček, sestávající z klokanů, sem tam domorodého psa dingo a někdy, zřídka kdy, neopatrného aborigionála, byl velice jednotvárný. Potom přišli evropané a rozšířili jídelníček o kravky tučné, ovce, psy nejrůznějších ras a také neukázněné turisty, kteří se nezřídka stávají pro krokodýly vítanou pochoutkou. A tomuto bohatému sortimentu a četnosti potravy patrně vděčíme za prudký růst krokodýlí populace.
A nyní se vraťme na tu krokodýlí farmu. A na tomto místě bych rád místopřísežně prohlásil, že nemám nejmenší pochyb o tom, že provozovatelé této farmy neinvestovali miliony dolarů do tohoto mamutího podniku proto, že planou láskou ke krokodýlí havěti, ale pouze a jedině pro neřestný mamon. Podívejme se na to však ještě z jiného úhlu. Vajíčko vyprodukované samičkou se velice brzo ocitne v inkubátoru a jeho šance na přežití je neporovnatelně vyšší, než je tomu v přírodě. Téměř stoprocentní šance postoupit o stupínek dále, vyklubat se z vajíčka. A tu již čeká krmě vydatná a i další starosti o obživu jsou zbytečné. Život je potom tráven v naprostém bezpečí, nehrozí ani nebezpečí ve formě starších příslušníků rodu, neb žijí odděleně, podle velikosti. V zimních měsících, kdy i na severu Austrálie je chladněji, jsou bazény, ve kterých žijí, napájeny teplou vodou z místního třtinového cukrovaru, aby neklepali zimou ozubením. Potom ovšem příjde konec všem radovánek, ale není o nic rozdílnější od osudu telátek, prasátek, jehňátek a ostatních živých tvorů, kteří skončí na našich talířích, pokud ovšem nejsme právě naladěni vegetariánsky.
Po delší úvaze jsem tedy došel k názoru, že ač není industriální chov krokodýlů pro jejich kůži a maso bez problému, je to jedno z řešení nejlepších.
V současné době je bráno v potaz i jiné hájení, žraloci všech druhů jsou v australských vodách zákonem chráněni. Během tohoto roku došlo v Západní Austrálii již k pěti smrtelným útokům na plavce a surfaře a byl to obvykle žralok nazývaný
Great White (Velký bílý), který napadá lidi. Uvažuje se tedy o tom, zda je opravdu nutné poskytovat těmto nebezpečným druhům ochranu.