Modlitba za Vlastu Buriana
Dne 31.ledna 2017 bylo tomu padesát pět let, co zemřel náš největší komik, Vlasta Burian. Narodil se 9. dubna 1891 v Liberci v rodině Antonína a Marie Burianových jako Josef Vlastimil Burian.
Otec Antonín byl krejčí, vlastenec a ochotník a to bylo dobré ovzduší pro rozvoj hereckého talentu malého Vlastimila. Když se rodina přestěhovala z Liberce do Prahy, našel tu Vlastimilův talent mnohá uplatnění.
Herectví Vlasty Buriana spočívalo v improvizaci, humoru a satiře. Jako vynikající komik zvládal bravurně nejrůznější role všemožných charakterů. Nerespektoval autorův text a svým improvizačním uměním vytvářel na jevišti každý večer zcela nové neopakovatelné situace, čímž výborně bavil diváky, méně však už herecké kolegy.
Nebudu připomínat jeho nesčetné slavní role, ani jejich okolnosti. Každý je důvěrně zná a dodnes se na ně rád opakovaně podívá. Připomenu Vlastu Buriana jako člověka s tragickým osudem.
Burian, kdekoli se objevil, budil rozruch – byl oblíbený a slavný. Miloval sport, rychlá auta, uniformy. Úspěch mu přinesl bohatství, což vyvolávalo velkou závist, která byla jednou z příčin jeho poválečného pádu.
Společnost znala Buriana jako zábavného společníka. V soukromí byl však melancholický, náladový a trpěl depresemi. I proto se často uzavíral ve své elegantní pražské vile. Každodenně sportoval, měl u vily vlastní velkou tělocvičnu, bazén a tenisový kurt.
V roce 1919 se Vlasta Burian oženil s Františkou Červenkovou, říkal jí však Nino a toto jméno už jí navždy zůstalo. Nina, vždy elegantní, byla mu velkou oporou, jejich manželství bylo neuvěřitelně pevné. Nina Buriana vždy a všude doprovázela, a to i později, v dobách zlých.
Ke zlomu šťastné životní dráhy došlo v roce 1944, kdy jeho divadlo zavřeli Němci. A po válce byl zatčen Čechy a velmi ponižován. Byl křivě obžalován ze spolupráce s německými okupanty, vězněn, a nakonec za vykonstruovanou kolaboraci odsouzen k těžkému žaláři, vysoké pokutě a zabavení veškerého majetku. Svoje divadlo už nesměl znovu otevřít. Nepomohly ani intervence Jana Masaryka. Po propuštění byla mu zakázána po dobu pěti let herecká činnost. V té době se živil různou manuální prací, ačkoliv měl ze všeho nespravedlivého pronásledování podlomené zdraví.
Po pěti letech hereckého půstu a spousty příkoří zbyl z Vlasty Buriana jen stín. Na přímluvu Jiřího Frejky a Jana Wericha si zahrál v divadle v Karlíně, objevil se i ve filmu, ale už to nebylo ono, jak sám cítil. Za obtížných podmínek vystupoval v různých estrádách, přemáhal se bez ohledu na upadající zdraví a své poslední představení odehrál s těžkým zápalem plic.
Zemřel 31. ledna 1962. Jeho věrná Nina přežila ho o pouhých devět týdnů, podle pamětníků zemřela doslova na manželově hrobě 10. dubna 1962.
V roce 1994 byl Vlasta |Burian soudně rehabilitován poté, co divadelní historik Vladimír Just prosadil znovuprojednání jeho případu.
Byla odhalena pamětní deska na Burianově bývalé vile, pojmenována po něm pasáž u jeho bývalého divadla (dnes Divadlo Komedie) a odhaleny další pamětní desky a busty. Dne 8. února 2002 byly ostatky Vlasty Buriana a jeho ženy Niny přeneseny z Vinohradského hřbitova do nového hrobu na Vyšehradě.
Text a koláž: Olga Janíčková - Raviková
* * *
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.
Je čas rození i čas umírání
čas sázet i čas trhat
je čas zabíjet i čas léčit
čas bořit i čas budovat
je čas plakat i čas smát se
čas truchlit i čas poskakovat
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat
čas objímat i čas objímání zanechat
je čas hledat i čas ztrácet
čas opatrovat i čas odhazovat
je čas roztrhávat i čas sešívat
čas mlčet i čas mluvit
je čas milovat i čas nenávidět
čas boje i čas pokoje.