Rozmarné léto
Do oken pralo slunce, u plotu voněly maliny, včely na rozkvetlých floksách bzučely, až zaléhalo v uších a Berounka se líně kolébala pár kroků za zahradou. Na břehu řeky seděl Honza s rybářským prutem. Každou chvíli mu nad hlavou zasvištěl vlasec v marném očekávání, že se za chvíli na hladině roztančí splávek, který zvěstuje, že konečně zabrala ryba.
„To je snad lepší hledat živou vodu nebo tři zlaté vlasy Děda Vševěda než v tomhle parnu lovit kapra,“ špitla jsem Honzovi za zády. „Ale když na to přijde, klidně osmažím filé.“
Podíval se na mne jako na zjevení. „Na štědrovečerním stole je vánoční kapr povinný.“
„Možná v prosinci, ale v létě jsou ztížené podmínky,“ usoudila jsem.
Honza si pročísl vlnité vlasy hřebenem prstů a usmál se: „Miluji tě proto, že jsi tak krásně ztřeštěná.“
„Nevím zdali je to lichotka, ale budu to tak brát,“ přivřela jsem oči do srpnového sluníčka. Je pravda pravdoucí, že mám bláznivé nápady, které se občas vymykají zdravému rozumu. Někdy chci předělat věci, které mají pevný řád. Mám chuť vykolejit události, co jedou po vyjeté koleji. Plánuji změnit vyšlapané cesty a toužím postavit na hlavu všechny mýty, zvyklosti, tradice a pravidla.
„Například takový Štědrý den,“ řekla jsem minulý týden, když jsme jeli s Honzou na pár dnů na chalupu jeho kamaráda z vojny. „Jak k tomu přijde, že se slaví každý rok ve stejný den, u stejného stolu a nad stejnými talíři… a vidličkami? A ke všemu v zimě, když v ulicích vázne doprava, sněhová čvachtanice teče do bot a člověk se hroutí pod tíhou daňového přiznání a zimního oblečení. Mít do toho možnost mluvit, přesunula bych Štědrý den třeba na příští sobotu.“
Honza zaváhal sotva vteřinu a pak můj nápad odsouhlasil, a tak se potvrdilo, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Neztráceli jsme čas ani chvíli. Štědrovečerní přípravy jsme odstartovali v Rakovníku na Husově náměstí, kudy projížděl v říjnu léta páně 1414 Mistr Jan Hus, míře z hradu Krakovce na obecný koncil do Kostnice.
„Potřebuji tvořítka a vykrajovátka na vánoční cukroví,“ udělala jsem prosebný kukuč na prodavačku v domácích potřebách. „Večer se pustím do pečení. Vánoce už jsou zase za dveřmi,“ povzdechla jsem si, jako by mi braly srdce.
Spočinula na mně pohledem, který na celé kolo hulákal: Hoďte na ni síť! Je to blázen! Ale když jsem trvala na svém, neochotně se shýbla pod pult a jala štrachat v zastrčených šuplátkách. Visela jsem na ní očima celá napnutá, jakýže to vezme konec. Třesoucí se ruka vylovila pár umrněných formiček na pracny.
„Pouhé zbytky od loňska,“ zadrmolila prodavačka. „Tento sortiment bude doplněn až v podzimních měsících.“
Také v papírnictví jsem vypadala podezřele.
„Vánoční papír na dárky pod stromeček?“ rozšířily se panenky vedoucímu prodejny. Mračil se na mne jako čert a za žádnou cenu mi nevyhověl. Ani prskavky, purpura a františek nebyly nikde k mání. O umělém stromečku nemluvě.
Honza ovšem nedopadl o moc lépe.
„Ty vole, utekl jsi z komixu? Na co potřebuješ v létě jmelí?“ žasl prodavač v obchodě s květinami.
Honza rychle ustoupil ze svých představ a požádal alespoň o vánoční hvězdu v květináči. „Jednu ti asi vrazím a uvidíš hvězdiček nepočítaně,“ vypěnil prodavač. „Ze mě si srandu dělat nebudeš!“ a přibouchl za ním dveře.
Došlo nám, že Vánoce budou mít trhliny. Ale to nás neodradilo.
„Nemusíme z každičké loužičky vyždímat moře,“ usoudili jsme a pustili se do příprav s ještě větším nasazením. Ovšem při nákupu vánočních dárků jsme už v žádném případě nešli v obchodech do podrobností. Nakonec, co je komu do toho, co si pod vánočním stromečkem nadělíme.
Kamenná gotická Pražská brána, nejpůvabnější stavba svého druhu v Čechách, nám zůstala konečně za koncovými světly auta a my zamířili kolem Rakovnického potoka tím směrem, kde už od dávných věků nese vody řeka Berounka. Královský hrad Křivoklát se na to naše bláznivé počínání díval trochu svrchu, ale pak nám přece jen zamával na pozdrav červeným kuželem střechy na kulaté věži, než zmizel za hradbami lesa. Úzká silnička proběhla Roztokami, stoupala kolem Berounky, podél Nezabudického mlýna a Luhu pod Branovem, který neopakovatelně popsal ve svých povídkách spisovatel Ota Pavel, doklikatila se k hospodě U rozvědčíka a vyběhla podél Kouřimecké rybárny až do Týřova.
Ověnčeni balíčky, taškami a lahví punče jsme otevřeli branku u zahrady. Hned nás zaujala túje, co rostla před chalupou.
„Dobrá náhrada za jedličku,“ liboval si Honza. „Jen ještě někde objevit vánoční ozdoby.“
Našli jsme je v malované truhle v předsíni.
Sotva je Honza vynesl na světlo, chytře mi řekl:
„V kuchyni bych ti byl platný jako skleněné oko v klíčový dírce.“ A šel radši lepit papírové řetězy, aby tou krásou ozdobil túji pod oknem.
A tak jsem se kolem plotny otáčela sama. Jak se den chýlil k podvečeru, na zápraží, z hnízd přilepených pod krovem, švitořily vlaštovky a na kredenci ve světnici voněly pracny a vánočka s rozinkami. Podívala jsem se po hodinách. „Je čas, abych přece jen obalila filé.“
Náhle se v okně rozhrnula záclonka a do světnice nakoukly dva culíky s mašlemi.
„Copak to tu děláte?“ ozval se hlásek, jako když zvoní stříbrné rolničky. Nad truhlíkem s červenými muškáty se modraly zvědavé oči.
„Vánoce, přece,“ usmála jsem se na malou slečnu.
Udiveně trhla ramínkem a v tu chvíli byla ta tam.
Konečně se na večerní obloze zamihotaly hvězdy a nefalšovaná vánoční nálada byla tady. Nad bramborovým salátem zněly z magneťáku koledy, v oprýskaném starém umyvadle pluly ořechové lodičky s rozsvícenými plamínky a dárky začaly odhalovat svá tajemství.
V nejlepším někdo rozčileně zabouchal na dveře. Byl to soused z chalupy za zahradou, co na první pohled vypadal, jako když právě zapíchl práci v lomu.
„Máte tady sjezd pošuků?“ zíral vytřeštěně na naši vánoční pohodu. „Dočista jste ztumpachovatěli naši holku. Brečí, že asi nebyla hodná, protože k nám nepřišel Ježíšek.“
Sbalili jsme pracny a vánoční punč a odkráčeli slavit Štědrý večer k sousedům. Do dlaně jsem schovala jeden dárek – korálky z mušliček, abych se jich vzdala ve prospěch radosti culíkaté holčičky. Pro pořádek jsme sousedům své srpnové Vánoce vysvětlili, neboť pořádek dělá přátele, a ty jsme právě našli. Ale jejich holčička nám stejně nevěřila. Pyšnila se totiž šňůrkou mořských mušliček na hubeném krčku. A ty přece dostala dnes večer od Ježíška!