Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Slavomír,
zítra Zdeněk.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Posázavský pacifik (6)


Nejstarší písemná zpráva o řece Sázavě


Sázava – Zlatá řeka


Příhody z Posázavského pacifiku, jak tu na ně postupně vzpomínám, udály se v posledních deseti až patnácti letech. Stojí však za to, přerušit tok nedávných vzpomínek a připomenout si, jak radikálně změnila trať Pacifiku život na Sázavě i v jejím okolí, jak ovlivnila osudy lidí a jejich tradičního kumštu, vorařství.


Už z názvu tohoto legendárního vlaku je zřejmé, jak úzce je trať spojena s řekou Sázavou. Kdysi jí trampové dali jméno Zlatá řeka, neboť tady se již dávno zlato úspěšně rýžovalo. Zastavme se dnes u její historie prostřednictvím obecního kronikáře obce Kamenný Přívoz, pana Antonína Kubíčka, v jeho spisu Plavci na Sázavě.


Nejstarší písemná zpráva o řece Sázavě je v Kosmově kronice, kde ji kronikář jmenuje Zazoa (poč.XII.stol.). Sázavy se k voroplavbě používalo ze Světlé n/Sáz. až k ústí do Vltavy, do Davle (starý název byl k Davlům). Tato plavební trať měří 142km (dle starých měr 18,7 mil). Na uvedeném úseku měla Sázava celkem 40 jezů se 40 jezovými vrátky.


Voroplavbu na Sázavě a jejích přítocích provozovala panství ve Světlé n/Sáz., Ledči, Kácově, Českém Šternberku, Ratajích, Komorním Hrádku, Dolních Kralovicích, Konopišti a v Lešanech. Voroplavbu provozovaly i církevní úřady, Kapitula pražská a Kapitula vyšehradská.


První regule voroplavby stanovil již císař římský a král český Karel IV. Kromě regulí technických byly součástí též ostatní nařízení jako např.: ,,Na lodích a vorech, kde se víno plaví, ženám k pití jen šťávu z hroznů dáti, ale raději jich na vorech netrpěti, dále nesmí býti hanebného mluvení, oplzlého zpívání, hromování, klnutí, jinak každý v trdlici kolomasti nakrmen býti má”.


Zdejší plavecké party vznikaly hlavně na Přívoze. Mezi plavci ale byli i chlapi z Újezdce, Lešan, Nové vsi a z Pikovic. Když se ploulo, tak ráno chodili plavci do Bukovnice (Prosečnice), kde část trati už byla hotová a jeli do Čerčan. Tam odvázali prameny a ve dvou lidech plouli do Pikovic, kde prameny zakotvili na Babách (pod skalou Komín). Když byla řeka Na Babách plná, vázaly se prameny na Žampachu a na Přívoze. V Pikovicích se spojily vždy dva prameny do šipy. Další úsek plavby byl z těchto míst do Prahy a trval jeden den. Plavci končili na Smíchově ve vorovém přístavu (hafnu), nebo na Císařské louce. Z Prahy se chodilo pěšky, trať do Jílového nebyla ještě hotová.


Jak přibývalo staveb železnice a později stavba přehrady ve Vraném, začala plavba dřeva po Sázavě a Vltavě upadat. Poslední parta plavců ploula někdy v roce 1941. Po válce, po roce 1945, proplouli přes Přívoz ještě několik pramenů horáci. Většinou při větší vodě a prameny většinou rozbili.


Tak skončilo období největší slávy při přepravě dřeva na Sázavě!


Plavecké řemeslo bylo náročné a plavci skládali přísné zkoušky, než mohli samostatně vyplout.


Nejmladší chasník, než vstoupil na pramen, musel odříkat jako Otčenáš


• pod Žampachem je falešný vír na tichém


• pod Terezií v Pinvicích jsou přes řeku ,,prahy”


• za Černou skalou číhá Kukle a Vlk


• nemáš-li povoleny střihy(houžve) u Kukle rozbiješ


• dostaneš-li se za Černou na levou stranu – rozbiješ


• dostaneš-li se na pravou za Vlka, taky rozbiješ


• musíš proplavat vraty skalního hradla mezi Kuklí a Vlkem


• u kříže Na Babách nad Pikovicema nesmíš předákem do mrtvé vody


• drž se pravého břehu, povol střihy na levé straně co nejvíce můžeš, aby ses dostal doprava, jinak se ti předák potopí a zůstaneš tam


Vysoký dřevěný kříž, jen holé, hrubě otesané dřevo bez Krista, stojící na skalnatém ostrohu Na Babách, výstražně doplňoval tento stručný ,,PLAVECKÝ ŘÁD”.


Život plavců a též skaláků neopakovatelným způsobem zvěčnil spisovatel Jan Morávek ve svých románech. Jan Morávek byl prozaik, dramatik, novinář, autor tzv. lidových románů. Jeho díla, převážně situovaná do Posázaví, jsou nenáročnou, ale ve své době velmi oblíbenou četbou.


Jan Morávek se narodil v rodině hostinského a řezníka v Kamenném Přívozu roku 1888. Po absolvování měšťanské školy studoval na vyšší průmyslové škole v Praze. Protože ho však více přitahovala literatura a herectví, po smrti svého otce zběhl k divadlu. Po první světové válce, v níž také bojoval, se vrátil k herectví v Hašlerově divadélku Lucerna.


V roce 1919 se Jan Morávek stal redaktorem týdeníku Obrana venkova a Kalendáře republiky, postupně působil v nakladatelství Melantrich a redigoval Pražský ilustrovaný zpravodaj.


Od roku 1941 se Jan Morávek věnoval pouze spisovatelské činnosti. Vydal na patnáct románů. Zemřel v Praze roku 1958, kde je také pochován. Na vlídném hřbitůvku v rodném Kamenném Přívozu má však symbolický hrob a v obci je též založen Sad Jana Morávka.


Na tom hřbitůvku je pochován i poslední plavec, stoletý Váňa, což je jméno v Kamenném Přívozu časté. Nikdo už ho zde ovšem nepamatuje, jeho hrob není však nikdy opuštěný, stále ho zdobí čerstvé květiny.


Jak vidno, místní lidé jsou patrioty. I tak je možno si vysvětlit jejich hrdost na příslušnost též k Posázavskému pacifiku.


Text a koláže: Olga Janíčková


* * *

Zobrazit všechny články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 31.05.2021  13:01
 Datum
Jméno
Téma
 31.05.  13:01 Vesuvjana díky
 25.04.  18:48 Blanka K.
 25.04.  18:24 Václav Židek Ještě poznámka k Vltavance
 24.04.  18:58 Blanka K.
 24.04.  11:22 Ferbl
 24.04.  10:13 Von
 24.04.  06:15 Bobo :-)))