Historikové tvrdí, že původ názvu Bezděz nelze s přesností určit. Přiklání se k tomu, že byl odvozen od osobního jména Bezděd, které zde v kraji bývalo obvyklé. Historikové se domnívají, že jistý Bezděd byl správcem zdejších pohraničních lesů, které od nepaměti patřily českým knížatům, později králům. Jméno Bezděd - Bezděz se nejprve vztahovalo na jeho dvorec, odkud bylo přeneseno na vrch, později gotický hrad.
Tolik praví archiv. Ale já jsem přesvědčená, že se vše událo přesně tak, jak mi před několika lety vyprávěl zdejší kronikář. Pokusím se vám tedy tyto skutečné události převyprávět.
a dávných dob, na sklonku pohanských věků, žili dva staroslovanští bůžkové. Jmenovali se Běs a Děs. Putovali krajinou až došli k Mariánskému a Čertovu vrchu. Tady se jim velmi zalíbilo, tak se na větším kopci usadil Běs, na nižším Děs a začali zde hospodařit. Lidé ze širokého okolí pojmenovali kopce podle nich a bůžky ctili pro jejich laskavé povahy. Věřili, že když je pěkný den, dobře se pracuje na poli, je bohatá úroda nebo úspěšný lov - zkrátka, když se dílo daří, jsou bůžkové spokojeni a lidskému snažení nakloněni. Proto jim v háji pod vrchy rádi obětovali z toho nejlepšího co měli, šťastní, že bůžkové obětinu přijímají. Bůžkům se dařilo dobře, byli zdraví, silní, vždy v dobré náladě, lidem přáli jen to nejlepší. Vůbec nikomu při tom nevadilo, že se lidé modlili jak k panence Marii, tak k oběma bůžkům. Panenka Marie i Běs s Děsem se v péči lidský rod doplňovali, všude byl klid, mír a blahobyt.
Tou dobou táhli krajem jacísi Němci, kteří přišli od půlnoční země, snad z Míšně, sami sebe nazývali věrozvěsty. Hlásali zaručeně prý tu jedinou pravou víru, víru kříže. Mluvili podivnou chrčivou řečí, které zdejší lidé nerozuměli a nechápali její smysl. Ale to Němcům nevadilo, kde nestačila slova, svou práci vykonal meč. Bylo vypáleno, vydrancováno a zničeno vše, co lidé za pomoci svých hodných bůžků vybudovali. Brzy se pak Němcům podařilo pokřtít obyvatele celého kraje. Při staré víře zůstali jen ti, kdo prchli s Běsem a Děsem do hlubokého pohraničního pralesa. Rodiny byly rozděleny, všude zavládl smutek a zoufalství. Posvátný háj s obětištěm byl vypálen, v popelu vztyčen kříž.
Ovšem zdejší lidé - nyní již křesťané, nemohli zapomenout ani na své bůžky, ani na dobu, kdy se jim vedlo dobře a všichni byli pospolu. Ale protože nesměli jméno svých bůžků pod hrozbou nařčení z kacířství a trestem lámání kolem vyslovit, začali kopcům místo Běs a Děs říkat Bezděz.
a dávných dob, na sklonku pohanských věků, žili dva staroslovanští bůžkové. Jmenovali se Běs a Děs. Putovali krajinou až došli k Mariánskému a Čertovu vrchu. Tady se jim velmi zalíbilo, tak se na větším kopci usadil Běs, na nižším Děs a začali zde hospodařit. Lidé ze širokého okolí pojmenovali kopce podle nich a bůžky ctili pro jejich laskavé povahy. Věřili, že když je pěkný den, dobře se pracuje na poli, je bohatá úroda nebo úspěšný lov - zkrátka, když se dílo daří, jsou bůžkové spokojeni a lidskému snažení nakloněni. Proto jim v háji pod vrchy rádi obětovali z toho nejlepšího co měli, šťastní, že bůžkové obětinu přijímají. Bůžkům se dařilo dobře, byli zdraví, silní, vždy v dobré náladě, lidem přáli jen to nejlepší. Vůbec nikomu při tom nevadilo, že se lidé modlili jak k panence Marii, tak k oběma bůžkům. Panenka Marie i Běs s Děsem se v péči lidský rod doplňovali, všude byl klid, mír a blahobyt.
Tou dobou táhli krajem jacísi Němci, kteří přišli od půlnoční země, snad z Míšně, sami sebe nazývali věrozvěsty. Hlásali zaručeně prý tu jedinou pravou víru, víru kříže. Mluvili podivnou chrčivou řečí, které zdejší lidé nerozuměli a nechápali její smysl. Ale to Němcům nevadilo, kde nestačila slova, svou práci vykonal meč. Bylo vypáleno, vydrancováno a zničeno vše, co lidé za pomoci svých hodných bůžků vybudovali. Brzy se pak Němcům podařilo pokřtít obyvatele celého kraje. Při staré víře zůstali jen ti, kdo prchli s Běsem a Děsem do hlubokého pohraničního pralesa. Rodiny byly rozděleny, všude zavládl smutek a zoufalství. Posvátný háj s obětištěm byl vypálen, v popelu vztyčen kříž.