Možná budu vypadat jako slaboch, co si chce k obědu zasloužit vepřo - knedlo -zelo, ale mám už patřičný věk, který mi na základě mnohaletých zkušeností dovoluje říkat ověřené závěry. Už Francouzi, a jací to jsou znalci vína a žen, prezentují s chutí své obligátní cherche la femme.
Ano, za vším hledej ženu. Podepisuji se pod toto rčení. Doslova a do písmene. A přidám-li k tomu ještě Mozartovu operu s libretem autorů Jarek Nohavica - Lorenzo da Ponte Cosi fan tutte, musím uznat, ža skutečně všechny jsou stejné. Ruku na srdce; položme si hypotetickou otázku; kdo je pro společnost důležitější? Muž, nebo žena?
Zřejmě asi oba rovným dílem, řečeno diplomaticky, ale přece jen, aby totiž vůbec nějaká společnost mohla přežít rok 3000, musí na to mít přece lidi a jak je známo, ty rodí pouze ženy. A to je jejich trumfové eso. Tento jedinečný dar musíme ženám jen závidět. Na sto paní a dívek by teoreticky vystačil jeden pořádný samec, aby lidstvo nevymřelo. Dovedete si snad představit, že by měl tento poměr fungovat obráceně...?
A co domácnosti. Jak by asi vypadaly, kdyby se o ně trpělivě nestaraly umné ručky našich královen? A kdyby bylo po mém, nechal bych ve vládě pouze jednoho muže, jemuž bych zřídil novou inženýrskou zahrádku - ministerstvo boje proti egoismu a nadutosti. Zbytek by levou zadní zvládly ženy. Vzpomeňte na Vlastu a Šárku, jak s muži zamávaly.
Nesmíme opomenout ani úlisnost Dalily a zborceného Samsona, jenž doplatil na to, že se mu veškerá krev přesunula do rozkroku. A co královna ze Sáby? Šalomoun se mohl utlouct, jak po ní toužil a to byl považovaný za mudrce nad mudrci. Mám ještě připomenout, co všechno se dělo kvůli trojské Heleně...?
A že nebýt nastrčené polské krasavice hraběnky Marie Walewské, aby padla do oka Napoleonovi, jako ve svých důsledcích nepřekonatelná politická zbraň pomstychtivé varšavské šlechty, nikdy by se neuskutečnil ani nesmyslný útok Francouzů na Rusko.
Možná právě následná Kutuzovem vedená vítězná podmoskevská mela, končící Napoleonovou omrzlou ostudou, dala vzniknout rčení o tom, jak je třeba za vším hledat jenom la femme.
Bonaparte asi zapomněl, jaký osud potkal zradou mužů Johanku z Arcu a jaká to byla vojevůdkyně. Měl štěstí, zřejmě však spíš smůlu, že se o pár generací minul se sličnou nizozemskou tanečnicí a špiónkou Mata Hari, vlastním jménem Margarethou Geertruidou Zelleovou.
Je to prostě na světě tak, že ženy mají většinou na rozdíl od mužů mnohem větší sexuální apetýt, stručně řečeno je víc nymfomanek, než jedinců vyznačujících se hypersexualitou zvanou satyriasis, což je stav, jak se píše podle MUDr. Radima Uzla ve sto let starém textu jistého pana Baptisty, kdy, muž pociťuje ustavičnou vilnost, kterou snaží se zvířecky ukojiti. Jeho mysl jest stále naplněna necudnými obrazy. Sny jsou plny smyslných představ a často provázeny výtokem semene, nebo-li polucí...
A pokud bychom chtěli hledat v klasice přísloví, který by charakterizovalo muže, muselo by nám vystačit to nejznámější jako jedno za všechny:
Ut pueris placeas et declamatio fias!
Otrocky z latiny přeloženo:
Jen aby se zalíbili chlapcům a stali se tématem řečnických cvičení...
Proto si pamatujme: Ženu zkrátka ani květinou neuhodíš! Mohl bys dostat válečkem na nudle...!