Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BEZEJMENNÁ ROZHLEDNA
Zvu vás na další výlet.... Toto místo v době mého výletu nemělo jméno a najdete je ve východní části Českého středohoří...
Na mapě najdete dominantní vrch Sedlo (726 m m.m.) a odtud na sever - minete Levín, který je malinko severovýchodně, ale dál na sever si najdete vesničku Náčkovice. Nad ní je osamělá kóta s nadmořskou výškou 616 m, a to je ono!

Vydáváme se po velmi pohodlné mírně stoupající panelové cestě k vrcholu bezejmenného kopce s nově postavenou rozhlednou, která byla otevřena 6. srpna 2004.

Otevřenou krajinou profukuje vítr, oblaka všech velikostí se honí po obloze od severozápadu k jihovýchodu a chvílemi zastiňují slunce a vítr je hned studenější. Podzim se pomalu, ale jistě ujímá vlády. Na dohled je rozhledna vykukující z korun stromů, jejichž zeleň dostává okrový nádech. Hájek stromů lemovaný keři je jen na vrcholu, pod nímž jsou louky. Zajímavá a malebná krajina, která se na obzoru ze všech stran vlní do kopců a kopečků. Nejblíže je Sedlo, které máme za zády.
Prohlížíme si květenu podél cesty. Okouzluje nás svojí barevností - zejména kombinace žlutých vratičů a jestřábníků se světle fialovou vrbovkou úzkolistou a nádherné růžové a bílé kornoutky popínavého svlačce. Místy kvete ještě i modrý hadinec, který vytváří na louce osamělé shluky. Tu a tam prolétne bělásek a hnědý okáč.

Jsme nahoře!
Rozhledna je osm metrů vysoká, a tak, až vystoupíme po spirálovitých schodech, budeme se dívat do krajiny z výšky 624 m. Na rozhledně je k dispozici i návštěvní kniha, čehož „Poutníci“  Českého středohoří využijí, aby tu při odchodu zvěčnili své dojmy. Máme dokonce možnost si vypůjčit i dalekohled. Vstup je zdarma.

Před námi se otevírá úžasný kruhový rozhled do krajiny, při kterém se nám tají dech. Viditelnost je poměrně dobrá. Začínáme Sedlem a pokračujeme přes Dlouhý vrch, který je opravdu dlouhý (kdysi to byl snad lávový příkrov), za ním vystupuje Milešovka a další kopečky. Po celém severozápadě se táhne hřeben Krušných hor, na dohled jsou i města pod nimi. Na severu a severovýchodě nás zaujme panoráma Lužických hor, které svým reliéfem připomíná České středohoří - jsou tu také homole a homoličky a jedna z nich se podobá Milešovce, možná že je to Luž (bohužel nikdo z nás nemá mapu okolních vzdálenějších oblastí, abychom horu blíže určili).
Lužické hory - dokonce i zde měl kdysi své dílny Hefaistos... Zdá se, že severní Čechy si tenkrát zamiloval... A jsme na východě, kde se vzadu za pásmem hor tyčí Ještěd a na jihovýchodě a jihu Ralsko, Bezděz - celý Máchův kraj, nakonec rovina s Řípem a jsme zase u Sedla... Několikrát tuto pouť opakujeme, jsme tím pohledem nesmírně okouzleni....

Před odchodem ještě chvíli posedíme pod rozhlednou na lavičce a poobědváme. Tady to nefouká, sluníčko se opírá do kamenné zdi rozhledny. Neodolám a jdu si kamení blíže prohlédnout a osahat. Šedý kámen - tefrit - je příjemně teplý - jak vstřícně přijímá sluneční paprsky a promlouvá... v šedé barvě jsou patrné krásné podlouhlé krystalky augitu a ve slunci se třpytí droboučké krystalky nerostu těžko určitelného. Chvilku u zdi postávám a hladím kameny. Najednou se tu objeví motýl - babočka kopřivová - přilétá z jižní strany a dotkne se lehce kamene a odlétá zpět, zvláštní...

A pak se pomalu vracíme. Scházíme dolů a já se hodně loudám a zůstávám daleko za naší partou. Nějak se nemohu s tímto krásným místem rozloučit. Těkám pohledem po kopcích (vždyť za pár hodin mě vlak odveze zase do roviny...) a po květech, jenom ne na cestu. A právě na cestě seděl NĚKDO, koho jsem vyplašila... Vzlétl a já už jsem jenom podle jeho třepotavého letu, vykrajovaných žlutých křídel proti modrému nebi zjistila, že to byl Otakárek fenyklový - můj první Otakárek v letošním roce! Škoda, že všichni byli už tak daleko, a nemohli se pokochat tou krásou. Otakárek - perla Českého středohoří - letěl k severu - možná vyhřát se na kamennou zeď rozhledny, zatím co my jsme směřovali na jih...

Jana Haasová
 
 

Pozn. autorky: Dodatečně jsem zjistila, že rozhledna už byla pojmenována - je to Vítova rozhledna.
 
Další články autorky:
Mannsteinův kámen
Vzpomínáte na tento den?
Srpnová romance
Ovčín
Konec léta na Březině


Komentáře
Poslední komentář: 09.10.2007  00:19
 Datum
Jméno
Téma
 09.10.  00:19 Jana Vesuvanka pro almu
 08.10.  20:21 Alma
 08.10.  19:58 Jana Vesuvanka Míle :-)))
 08.10.  19:28 Mila Díky za výlet!
 08.10.  17:02 Jana Vesuvanka wiki a Růžence :-)))
 08.10.  11:34 Růžena Ach ty kilometry!
 08.10.  09:17 wiki