Požehnané, horké léto a s ním i doba dovolených jsou nenávratně za námi. Nabízím několik malých střípků vzpomínek na drobné zážitky, které provázely rodinu mojí vnučky při cestování na nádherný španělský ostrov Mallorku.
Vysněná a pečlivě připravovaná dovolená se konečně přiblížila. Horečné přípravy vrcholily. Starosti, co všechno vzít s sebou, aby se na nic nezapomnělo, děti pochopitelně nijak nevzrušovaly. Zatím co máma zmateně pobíhala a neustále přenášela zavazadla z jednoho konce na druhý, čtyřletý Marek v tom měl jasno od samého začátku. Nejdůležitější je přece cesta letadlem, kšiltovka s nášivkou fotbalisty a zajíc. Věčně ušmudlaný plyšový zajíc s notně vytahanýma ušima, za které byl nemilosrdně vláčen už celé tři roky, Markův nerozlučný přítel, se kterým byl spjat neviditelným, ale pevným poutem. Prostě bez zajíce ani rána. Zajíc musí letět, protože nikdy v životě neviděl letadlo.
Šestiletá Deniska byla nad věcí. To by ji tedy vůbec nenapadlo, tahat se s hloupým vypelichaným zajícem, když přece půjde po prázdninách do školy. To je dobré tak akorát pro prcky, jako je brácha. Ve své nadřazenosti byla dokonale spokojená s novým plátěným kloboučkem a slunečními brýlemi.
Cestu autobusem na ruzyňské letiště si Denisa krátila mlsáním oplatků a čokolády, kterou vydatně zapíjela „pitíčkem“ z krabičky se slámkou.Výsledek mlsání se dostavil krátce před Ruzyní. Máma zpozorovala, že to začíná být hodně zlé. Ve snaze zachránit vzniklou situaci ji nenapadlo nic lepšího, než bleskově popadnout z Markovy hlavy kšiltovku, ve které právě včas, zmizel páchnoucí obsah Denčina žaludku.
Ve zděšeném Markovi by se v tom okamžiku krve nedořezal. Jeho kšiltovka s fotbalistou!
Následoval zoufalý pláč a výčitky mámě, proč si Denča neblinkala do svého blbého kloboučku bez fotbalisty. Tragickou událost řešili rodiče slibem, že mu na Mallorce koupí o moc lepší kšiltovku, navíc s brankářem, který je ještě důležitější než fotbalista. Potupená a zneuctěná kšiltovka putovala do odpadkového koše před letištní halou.
V letadle se již uklidněný Marek, který se jakž takž přenesl přes křivdu spáchanou na něm a jeho kšiltovce, uvelebil k okénku vedle mámy, po jejíž levici seděl cizí pán. Táta s pobledlou Denisou seděli na sedadlech za nimi.
Marek, který se ani v tak vypjaté situaci nepřestal starat o svého zajíce, opřel svého nerozlučného kamaráda o okénko letadla, přitiskl mu uši na sklo v přesvědčení, že takto vypadá vypelichaný zajíc zajícovatěji a důstojněji. Po této úpravě prohlásil rezolutně: „Zajíc se chce dívat!“
Zajíc, přes kterého nebylo nic vidět, se dlouhou dobu rozvaloval v okně a svým jediným korálkovým okem pozoroval oblaka pod sebou. Když si máma povšimla, že vedle sedící pasažér natahuje krk, aby průzorem mezi ušima zajíce zahlédl alespoň kousek světa, upozornila Marka: „Marečku, ale přes tvého zajíce není nic vidět!“ Pohled na přemýšlivý Markův výraz mámě naznačil, že její klučina je hodný a poslušný chlapec, kterému není třeba říkat něco dvakrát. Byla spokojená sama se sebou, pyšná na své výchovné metody.
Marek svému ušákovi dopřál ještě krátký pohled na bílou peřinu oblaků, sundal ho z okénka a smutně prohlásil: „Zajíc se už nechce dívat“ - a stáhl roletu.
Všechny prožité počáteční dětské útrapy byly zapomenuty a nahrazeny nádherným pobytem na Mallorce. Představení v delfináriu s okouzlujícími delfíny, cvičení barevní papoušci, legrační lachtani, koupání a dovádění v bazénu, čvachtání v moři , výlety, to všechno byly pro děti i rodiče krásné a nezapomenutelné zážitky. Dokonce i Markův zajíc vypadal spokojeně.