Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Když pravnoučata cestovala
 
Požehnané, horké léto a s ním i doba dovolených jsou nenávratně za námi. Nabízím několik malých  střípků vzpomínek na  drobné zážitky, které provázely rodinu mojí vnučky  při cestování na nádherný španělský ostrov Mallorku.
 
Vysněná a  pečlivě připravovaná dovolená se konečně přiblížila. Horečné přípravy vrcholily. Starosti, co všechno vzít s sebou, aby se na nic nezapomnělo, děti pochopitelně nijak nevzrušovaly. Zatím co máma zmateně pobíhala  a neustále přenášela zavazadla z jednoho konce na druhý, čtyřletý Marek v tom měl jasno od samého začátku. Nejdůležitější je přece cesta letadlem, kšiltovka s nášivkou fotbalisty a zajíc. Věčně ušmudlaný plyšový zajíc s notně vytahanýma ušima, za které byl nemilosrdně vláčen už celé tři roky, Markův nerozlučný přítel, se kterým byl spjat neviditelným, ale pevným poutem. Prostě bez zajíce ani rána. Zajíc musí letět, protože nikdy v životě neviděl letadlo.
Šestiletá Deniska byla nad věcí. To by ji tedy vůbec nenapadlo, tahat se s hloupým vypelichaným zajícem, když přece půjde po prázdninách do školy. To je dobré tak akorát pro prcky, jako je brácha. Ve své nadřazenosti byla dokonale spokojená s novým plátěným kloboučkem a slunečními brýlemi.
 
Cestu autobusem na ruzyňské letiště si Denisa krátila mlsáním oplatků a čokolády,  kterou vydatně zapíjela „pitíčkem“ z  krabičky se slámkou.Výsledek mlsání se dostavil krátce před Ruzyní. Máma zpozorovala, že to začíná být hodně zlé. Ve snaze zachránit vzniklou situaci ji nenapadlo nic lepšího, než bleskově popadnout z Markovy hlavy kšiltovku, ve které právě včas, zmizel páchnoucí obsah Denčina žaludku.
Ve zděšeném Markovi by se v tom okamžiku  krve nedořezal. Jeho kšiltovka s fotbalistou!
Následoval zoufalý pláč a výčitky mámě, proč si Denča neblinkala do svého blbého kloboučku bez fotbalisty. Tragickou událost řešili rodiče slibem, že mu na Mallorce koupí o moc lepší kšiltovku, navíc s brankářem, který je ještě důležitější než fotbalista. Potupená a zneuctěná kšiltovka  putovala do odpadkového koše před letištní halou.
 
V letadle se již uklidněný Marek,  který se jakž takž  přenesl přes křivdu spáchanou na něm a jeho kšiltovce, uvelebil k okénku vedle mámy, po jejíž levici seděl cizí pán. Táta s pobledlou Denisou seděli na sedadlech za  nimi.
Marek, který se ani v tak vypjaté situaci nepřestal starat o svého zajíce, opřel svého nerozlučného kamaráda o okénko letadla, přitiskl mu uši na sklo v přesvědčení, že takto vypadá vypelichaný zajíc zajícovatěji a důstojněji. Po této úpravě prohlásil rezolutně: „Zajíc se chce dívat!“
Zajíc, přes kterého nebylo nic vidět, se dlouhou dobu rozvaloval v okně a svým jediným korálkovým okem pozoroval oblaka pod sebou. Když si máma povšimla, že vedle sedící pasažér natahuje krk, aby průzorem mezi ušima zajíce zahlédl alespoň kousek světa, upozornila Marka: „Marečku, ale přes tvého zajíce není nic vidět!“  Pohled na přemýšlivý Markův výraz mámě naznačil,  že její klučina je hodný a poslušný chlapec, kterému není  třeba říkat něco dvakrát. Byla spokojená sama se sebou,  pyšná na své výchovné metody. 
Marek svému ušákovi dopřál ještě krátký pohled na bílou peřinu oblaků, sundal ho z okénka  a  smutně prohlásil: „Zajíc se už nechce dívat“ - a stáhl roletu.
 
Všechny prožité počáteční dětské útrapy byly zapomenuty a nahrazeny nádherným pobytem na Mallorce. Představení v delfináriu s okouzlujícími delfíny, cvičení barevní papoušci, legrační lachtani, koupání a dovádění v bazénu, čvachtání v moři , výlety,  to všechno byly pro děti i rodiče krásné a  nezapomenutelné zážitky. Dokonce i Markův zajíc vypadal  spokojeně.
 
Růžena Sosýnová
 
Další články autorky:
Když babičky propadnou počítači
Když andílkům rostou růžky
Když babičky cvičí Tai - či
Loutkové divadlo
Věci mezi nebem a zemí
Když občan J. Z. vzpomíná 


Komentáře
Poslední komentář: 20.09.2007  13:07
 Datum
Jméno
Téma
 20.09.  13:07 Růžena
 20.09.  08:16 VlastaV
 20.09.  00:05 Jana Vesuvanka :-))))
 19.09.  22:56 Ludmila T
 19.09.  21:21 VěraK
 19.09.  13:27 Zdenka
 19.09.  11:46 Mila Smích je zdravý :-)))
 19.09.  09:42 Jarka
 19.09.  08:05 Milada