Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prozraď mi zrcadlo, jaká jsem...

Chtěli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinečnou příležitost. Pohlédněte do své duše, a tak nějak ji vyzpovídejte.

Je to určitě výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto případě možné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, že tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.  

Výhodou také je, že prostor není omezen ani místem ani časem. A tak se ptejte zrcadla a přinuťte ho vyprávět…
 
Těšíme se!
Václav a Ludmila

 
* * *
 
Adriana Šindelářová - výzkumný pracovník Českého hydrometeorologického ústavu, autorka knihy Kráska přichází a také jedna z autorek příspěvků magazínu Senior Tip

Zrcadlo: Hej ty, nepracuj pořád a pojď si se mnou povídat.
Adriana: To mluvíš na mě?
 
Zrcadlo: Na koho jiného? Nikdo jiný tu není.
Adriana: Máš pravdu. Neměla bych tolik pracovat. Ale to už je asi nějaké moje prokletí. Pořád musím něco dělat, až zapomínám na odpočinek.
 
Zrcadlo: Trpíš workoholismem?
Adriana: Už to tak vypadá. Někdy mám pocit, že chci stihnout tolik věcí a vlastně ani nemám šanci to za svůj omezený lidský život zvládnout.
 
Zrcadlo: Odpočinek je ale důležitá věc.
Adriana: Já vím, měla bych se víc věnovat svým koníčkům a relaxu.
 
Zrcadlo: Konečně trochu něco zajímavého. Jaké jsou tvé záliby?

 

Adriana: Mám pocit, že mě baví všechno. Zajímá mě všechno. Někdo frčí na cukru, já asi očividně frčím na informacích a zkušenostech. Seberozvoj je takový můj životní pohon. Baví mě přírodní vědy – astronomie, meteorologie, geografie, environmentální vědy apod. Ostatně ochranu životního prostředí jsem vystudovala na vysoké škole. Ráda fotím, baví mě grafické úpravy fotek. Samozřejmě také ráda píšu! Zajímám se o investování – nejen z praktických důvodů, ale i proto, že mě svět financí fascinuje. V současné chvíli rozvíjím své znalosti programování a ráda pracuji s počítačovými programy pro analýzu dat – toho využívám nejen ve svém zaměstnání, ale i doma si na všechno vedu tabulky. Až se mi za to někdy smějí. Zajímá mě starověká historie, bylinkářství, meditace a duševní rozvoj. A chtěla bych se víc věnovat lukostřelbě.
 
Zrcadlo: Ani se nedivím, že vlastně nestíháš. Necítíš se vystresovaná? Na stres je nejlepší nějaký výbušný, agresivní sport – to asi lukostřelba úplně není…
Adriana: Tím jsme narazili na další velký aspekt mého života. Většina sportů je pro mě za hranicí mých fyzických možností. Můj život totiž už od narození ovlivňuje nevyléčitelné genetické onemocnění, které mi sice diagnostikovali až v 18 letech, ale jeho projevy byly patrné už mnohem dříve. Jedná se o tzv. spinální muskulární atrofii a dochází při ní k postupné ztrátě schopnosti ovládat svaly. V současné době pro mě tedy běh, dřep nebo skok představuje pohyb, kterého nejsem schopna.

 
 
Zrcadlo: Musím říct, že to je pro mě velice překvapivá informace, protože na první pohled na tobě nevidím nic „jiného“, „odlišného“. Působíš jako běžný, zdravý člověk.
Adriana: To je na jednu stranu super, protože drtivá většina pacientů se stejnou nemocí je na tom mnohem hůř a na nich už to člověk skutečně pozná, protože jsou na invalidním vozíku. Na druhou stranu se právě kvůli tomu dostávám do nepříjemných situací. Třeba když chci vylézt do vlaku. Nejde mi to zkrátka tak ladně, bez problému. Musím si dopomoci rukama a viditelně mě to stojí větší úsilí, než by se u člověka mého věku čekalo. Z výrazu lidí okolo pak tuším, že situaci nerozumí nebo mě leckdy třeba i slovně zhodnotí. Stejně tak v případě, kdy mě někdo požádá, abych mu pomohla s nějakým těžkým břemenem do schodů, do autobusu apod. Takové žadatele bohužel musím často odmítat, protože do schodů mám co dělat sama se sebou. Jenže vysvětlete staršímu člověku, proč mu jakožto o dost mladší nechcete pomoci. Respektive nemůžete. Jednou jsem přesně takového pána s lítostí odmítla, načež jsem měla snahu situaci jednoduše vysvětlit: „Víte, já nemám úplně sílu v nohách.“
„Taková mladá, a že nemá sílu? Proč tolik výmluv, slečno? Že nemám sílu, můžu tvrdit já, ale rozhodně ne vy…“
Nelze se na lidi zlobit, že situaci vyhodnotí špatně. Ono to na mně vážně není poznat. Ale přesně takovéto věci, byť jsou to vlastně bezvýznamné maličkosti, mě pak mrzí a nutí mě si uvědomit, že žiji jiný život než 99 % lidí na této planetě.
 
Zrcadlo: Vážně těžko si představit, co asi prožíváš. Já bych asi s takovou nemocí žít neumělo…
Adriana: Věř mi, že umělo. Kdyby mi někdo před mnoha lety řekl, že se budu potýkat s touto nemocí, asi bych se zbláznila strachem a zcela bych odmítala už jen tu možnost. Ale když to pak člověk dostane černé na bílém, ví, že to nikdy nemůže změnit. Nemůže před tím utéct, nemůže se před tím schovat. Musí se k tomu postavit čelem a přijmout to jako fakt. To je totiž jediná cesta, jak se s něčím takovým naučit žít.
 
Zrcadlo: Myslíš si, že je každý člověk schopen se s takovou nemocí poprat?
Adriana: Nevím, jestli úplně každý. Ale myslím si, že pokud člověk má pro co žít, ať už je to rodina, přátelé, koníčky, práce, nesplněné sny nebo cokoliv jiného, rozhodne se naprosto přirozeně zaujmout ke své nemoci takové stanovisko, aby to pro něj představovalo co nejmenší zátěž. A zkrátka začne svádět takový vnitřní souboj o to, kam bude směřovat jeho pozornost. Jestli k nemoci, nebo k něčemu, co mu zpříjemňuje život.
 
Zrcadlo: Jak často se přistihneš, že věnuješ svoji pozornost nemoci?
Adriana: Vlastně nevím. Samozřejmě, že mi tam ta pozornost někdy sklouzne. Pak zažívám chvilky slabosti, vzteku a smutku, kdy propadám faktu, že existuje spousta věcí, které bych chtěla dělat, ale zkrátka na ně nemám. A je v tom i jistá příměs paniky, co bude dál. Jedná se o progresivní onemocnění, což znamená, že má tendenci se neustále zhoršovat. Pak mám ale zase chvíle, kdy se cítím odhodlaná, odvážná a optimistická. A věřím tomu, že ačkoliv se v tuhle chvíli zdá situace neřešitelná, jednou přijde zlom – ať už v podobě medicíny, vlastního receptu na uzdravení nebo se stane zázrak.
 
Zrcadlo: Chápu dobře, že tedy neexistuje žádný lék?
Adriana: Ano i ne. Zatím neexistuje léčba, díky které bych se stoprocentně uzdravila. Před dvěma roky se ale naštěstí beznadějná situace zbarvila do pozitivnějších barev a začala jsem podstupovat zpočátku pouze experimentální léčbu, která má za cíl nemoc zbrzdit, v lepším případě zastavit. Obnáší to sice celkem nekomfort – lumbální punkci 3x do roka v podstatě do konce života, ale je to vykoupeno vyhlídkou, že třeba zůstanu celý život nezávislá a mobilní. A to je pro mě silná motivace, zvlášť ve chvílích, kdy mám jehlu v zádech a není mi dobře ani fyzicky, ani psychicky. A vypadá to, že léčba zabírá.
 
Zrcadlo: Říkáš, že snad zůstaneš nezávislá. Cítím tam ale velký otazník. Existuje tedy někdo, kdo se o tebe případně postará, když bude nejhůř?
Adriana: Mám skvělou rodinu. Moji rodiče jsou mi velkou oporou. Vím, že přijmout moji diagnózu pro ně bylo možná i těžší než pro mě samotnou. Nejenže jsem jejich jediné dítě, ale jak už to tak bývá, utrpení blízkého člověka se nám snáší mnohem hůř než to vlastní. A vůbec je v mém životě mnoho aspektů, které prověřily jejich odvahu a schopnost přijímat. Třeba jako to, že navzdory společenskému očekávání nemám partnera, ale partnerku. A i ta je mi velkou oporou, protože přijímá moji nemoc jako moji součást. Nikdy si nestěžuje, když potřebuji s něčím pomoct, naopak mi někdy ulehčuje možná až moc. A nikdy ani náznakem nedala najevo, že by jí moje nemoc překážela. A tak se prý pozná ten pravý partner – přijímá vaše chyby, ba dokonce někdy i miluje přesně to, co na vás ostatním vadí…
 
Zrcadlo: Poslední otázka týkající se nemoci. Myslíš, že bys dnes byla jinde, kdyby nebyla nemoc součástí tvého života?
Adriana: Těžko soudit, kde bych byla, to samozřejmě nemohu vědět a možná je to dobře. Na druhou stranu dnes, po tolika letech, co s tím žiju, jsem schopná vidět, že role nemoci nemusí být jen negativní. Začala jsem nahlížet na nemoc jako na učitele, protože mě naučila mnoho pozitivních věcí, na které bych bez ní nepřišla nebo bych se je učila velice pomalu. S určitou nadsázkou můžu říct, že jsem vlastně vděčná za její přítomnost, protože jsem dneska i díky ní přesně tam, kde jsem. A tak nějak trochu tuším, že její role v mém životě ještě neskončila.
 
Zrcadlo: Napíšeš o tom nějakou knihu?
Adriana: To raději o něčem jiném. Jak už jsem řekla, nechci té nemoci věnovat větší pozornost, než je třeba. To se radši ponořím do světa starověkého Egypta, jako v případě mé první knížky Kráska přichází, anebo do doby starověkého Řecka, kam jsem zasadila děj své druhé, zatím rozdělané knihy. Tam můžu být naprosto svobodná a dělat i věci, které bych ve svém reálném životě nesvedla – běhat, lézt po stromech, cestovat po starověkém světě pěšky nebo cvičit s mečem nebo kopím.
 

Zrcadlo: Kdy plánuješ svoji druhou knihu vydat?
Adriana: To teď vůbec nedokážu říct. Touhle dobou už jsem ji chtěla mít napsanou. Faktem je, že ji mám rozdělanou tak z půlky. Chci být dostatečně autentická, a tak si k tomu musím nastudovat mnoho materiálů a knih. A pak také vymyslet, jak svůj fiktivní příběh napasovat do historických událostí a reálií dané doby. Bude to ještě dlouhá cesta, ale výsledek snad bude stát za to. A já doufám, že můj příběh udělá radost nějakým čtenářům – třeba zrovna těm, kteří si přečetli tento rozhovor.
 
Adriana Šindelářová
* * *
Web autorky: adrianasindelarova.cz
Vydává u nakladatelství: literarnistrom.cz

Zobrazit všechny články autorky
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 04.10.2023  21:49
 Datum
Jméno
Téma
 04.10.  21:49 Adriana Š. Poděkování 2
 02.10.  22:22 Jaroslava
 02.10.  21:20 Adriana Š. Poděkování
 02.10.  21:09 Renata Š.
 02.10.  19:18 Evussa
 02.10.  16:12 Vesuviana
 02.10.  10:24 Přemek
 02.10.  09:13 Von
 02.10.  07:17 Ivan