Prozraď mi zrcadlo, jaký jsem… Chtěli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedinečnou příležitost. Pohlédněte do své duše, a tak nějak ji vyzpovídejte.
Je to určitě výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto případě možné utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, že tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, že prostor není omezen ani místem ani časem. A tak se ptejte zrcadla a přinuťte ho vyprávět…
Těšíme se!
Václav a Ludmila
* * *
Miroslav Šesták - jinak zvaný Čáryfuk. Povoláním dálkový řidič, vzděláním sklářský výtvarník a jeden z
úspěšných ilustrátorů magazínu SeniorTip
Zrcadlo: Tak pověz, co vidíš, když se na mne podíváš? Čáryfuk: Po autonehodě, kterou jsem nedávno prodělal a museli mne vystříhat z náklaďáku jsem rád, že vůbec ještě vidím.
Zrcadlo: No nezávidím, ale zkus odpovědět na otázku. Čáryfuk: Vzhledem k tomu, že se již dlouhou dobu do zrcadla nedívám, tak tam vidím nějakého neznámého starce.
Zrcadlo: Proč se nedíváš do zrcadla? Čáryfuk: Naposledy jsem vylézal z vany, ohlédl se do zrcadla a na kluzké podlaze málem upadl, když jsem v něm zahlédl nějakého tlustého vorvaně.
Zrcadlo: Proč se ti zdá odraz v zrcadle jiný, než je skutečnost? Čáryfuk: Když přivřu oči, tak cítím pach koženkového polstrování na kočáře, ve kterém mne maminka dávala na dvůr spát. Když přivřu oči tak cítím vůni trávy a polních květin, když jsme se s kamarády váleli na kopci po loukách a hráli si na rytíře ze středověku. Když přivřu oči, vidím krásné holky, které jsem obletoval. Když přivřu oči, cítím mořidlo ze sbírek, které jsem měl na zámku v Úsově, kde jsem dělal kastelána. Když přivřu oči, vidím, jak sedím v Gangotri obklopen himalájskými štíty. Když přivřu oči, cítím slabost a uvolnění, když jsem se topil v Itálii u Sna Feliče ...
Zrcadlo: Jakou to má souvislost s pohledem do zrcadla? Čáryfuk: Velkou, vše co znovu prožívám jsem prožil v podobě někoho jiného než je podoba toho, koho vidím teď. Ač uvnitř jsem stále schopen dělat šílené kousky jako před tím, nedokáži si představit, že by to dokázal prďola na kterého se teď dívám. Je to nespravedlivé, uvnitř jsem to stále já a vně je to někdo jiný.
Zrcadlo: A jaké kousky máš třeba na mysli? Čáryfuk: Tak třeba v Úsově jsem měl v židovské obci domek. Bylo to v době, kdy jsem se toulal se šermíři po hradech. Potřeboval jsem někde trénovat například střelbu z luku a kuše. Pozemek jsem neměl, jen veřejná cestička a plácek s kolnou před domem. Měl jsem však dlouhou chodbu, a tak o její délku jsem si prodloužil délku letu vystřeleného šípu do kolny. Mělo to však jeden nedostatek. Neviděl jsem z chodby, jestli po cestičce někdo nejde. Jednou takhle střílím a když šíp proletěl prošla dráhou letu sousedka, které jsme říkali trestní komise, neboť nevím, koho v obci neudala. A na trestní komisi jsem také skončil.
Jindy jsem si pořídil malé dělo a dal ho do okénka ve štítu domu. Netrvalo dlouho a opět se u mne slavilo. Když bylo nejlépe nechal jsem se vyprovokovat a nenapadlo mne nic lepšího než vystřelit slepou ránu. Platil jsem tehdy mnoho oken. Zrcadlo: Méně nebezpečné vzpomínky nemáš? Čáryfuk: Jo, když se mi do ruky zakousl krokodýl, které jsem choval, když jsem spadl ze skály, po které jsem lozil, na reakce manželů milenek, za kterými jsem chodil...
Zrcadlo: A co přátelé? Čáryfuk: Víš zrcadlo přátel opravdových v životě moc nemáš, jsou v tvém okolí tví známí, o kterých si v dané době myslíš, že jsou kamarádi, ale sejdeš z očí, sejdeš z mysli. Opravdových přátel v životě moc neposbíráš. Ale ano, když zavřu oči vidím proti sobě sedět v zahrádce jedné pražské vinárny Václava se kterým jsem si velice rozuměl a rozumím dodnes, velice dobrého malíře a kamaráda Zbyňka Semeráka se kterým jsem maloval a jezdil po tržnicích, na zahradníka a malíře Vojkůvku na hradě Šternberku kde jsme občas společně popili...
Zrcadlo: A co na úspěchy, na ty nemyslíš, po těch netoužíš? Čáryfuk: Co je to úspěch a sláva?! Ano pár věcí jsem udělal, co jiní nedokázali a kdo si na to dnes vzpomene? Peníze a majetek a komu nakonec zůstane?
Největší mé úspěchy jsou ty, když zavřu oči a nadechnu se opět cítím a vidím vše, čím jsem prošel, nehledě na to, co vidím v tobě zrcadlo. Nemám své ilustrace v knihách, kterých jsou plné knihovny, nepíše se o mě v encyklopedii. Až však jednou zavřu oči tak ucítím a uvidím všechny své zážitky a prožitky pro které jsem tu ve skutečnosti byl.
