Jedna něžná PPS
Nějaká moudrá bytost vytvořila krásnou prezentaci. Patří jí poděkování za upřímné vyznání.
Protože se mi líbilo natolik, opsala jsem texty uvedené u fotografií:
Každý den jsme trochu starší.
Poprvé v životě jsem zjistil, že už se nemohu počítat mezi nejmladší.
Ach ne, já nemluvím o svém těle…. I když… Pokud se někdy podívám do zrcadla, mohl bych upadat do zoufalství.
Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které roste každý rok! Ach, rychle zpátky, není důvod zůstat stát v slzách před zrcadlem. Protože nyní mám fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti.
Nikdy bych neměnil všechny šedivé vlasy ani nic jiného pro ploché břicho…
Dnes jsem svůj nejlepší přítel a ten mi říká, že on nikdy nebo téměř nikdy by nic na svém těle neměnil.
Nebudu truchlit víc, když jsem jedl příliš mnoho dobrot, až mi byla postel malá, nebo jsem si koupil něco, co pravděpodobně nikdy nepoužiji.
Dovolím si čas od času chovat se jen tak, jak se mi líbí, tvářit se na svět tak, jak to cítím, prosím!
Mnoho z mých přátel zemřelo mladých, nikdy nepoznali svobodu, kterou věk s sebou přináší…
Upřímně řečeno: koho zajímá, když si čtu do rána nebo se dívám na televizi a pak můžu do 12 hodin spát… Ano, zpívám si ve svém domě staré písničky z minulosti… Ano, můžu jít na procházku do parku…, i když…
Mladí se na mě dívají trochu sarkasticky a s utajovaným úsměvem… I oni budou jednou staří.
A kdo mi může zakázat dobré vzpomínky a zapomenout na zamračené dny?
I bolestné chvíle byly v mém životě! Jak často se mi zlomilo srdce, když jsem viděl někoho z mých blízkých trpět nebo dokonce musel odejít. Ale bolest mi dala sílu ukázat více soucitu a sympatie k ostatním lidem.
Cítím se raději mezi staršími, šedé vlasy, vrásky, jizvy pak neznamenají nic.
Mnoho lidí je odděleno od života, aniž by se kdy srdečně zasmáli… a pocítili štěstí, radosti ve stáří!
Dnes mohu říci ANO nebo Ne. Rozhoduji o tom sám! Dnes mohu žít pozitivně, budovat si svoje štěstí!
Každé ráno si mohu vybrat: pamatovat si problémy a hořké hodiny minulosti nebo být vděčný za každý krásný okamžik, který je mi dán ještě dnes. Někdy dochází k recidivě.
Jsem si rovněž vědom, že mé pravomoci ubývají, některé věci v mém těle nepracují tak dokonale jako vždy. Co mám dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co jinak funguje dobře v mém těle!
Nebudu žít navždy na zemi - dostatečný důvod, abych neztrácel čas pláčem a nářkem nebo mučil se věcmi, které nemohu změnit. A žít neustále ve strachu z nového zklamání?
Stáří je bankovní účet:
Můžete pouze získat to, co máte uloženo. Proto moje rada. Sbírejte hodně štěstí ve svých vzpomínkách a když chcete být štasten, pak...
Osvobozujte svá srdce od všech nenávistí, svobodnou mysl od všech starostí.
Prostě jednoduše, dej, co můžeš.
Očekávejte s láskou svého bližního! A nezapomeň ve věku mnohem méně jeho hodnotu, ale hodně bude cenným ve tvých očích. Teprve pak budete moci svůj věk ocenit jako dárek vědění.
V tomto smyslu - všechno nejlepší a sbohem....
Autor neznámý…
Chcete-li poslat PPS napište si o ní ZDE
Mgr. Eva Lipinová
http://duhovaposelstvi.blog.cz