JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Slova vyjmenovaná (dříve
vyňatá) - m, p, s
Kdo přemýšlí, neklopýtá ani v pravopise aneb kdo se zmýlí, není ještě kopyto…
Vyjmenovaná slova po m
Tady dochází ke karambolu často už u prvního slova a tím je slovo my. Musíme si tedy uvědomit, že my píšeme ve významu my všichni. (My to tam neznáme. Jestli tam půjdete vy, půjdeme i my.) Jedná se o zájmeno osobní pro 1.os. čísla množného.
Mi je tvar zájmena osobního já, 3.pád. Tvar mi můžeme nahradit tvarem mně. ( Můžeš mi/mně to svěřit. Dej mi/mně pokoj! Už mi/mně o tom říkal.)
Často chybují ti, kdo se snaží vymítat zlé myšlenky nebo dokonce zlé duchy či samotného ďábla, a píší y. Vymítat znamená totéž jako vypuzovat, s mýcením lesa, mýtinou to nemá nic společného.
Také si musíme uvědomit, zda chceme něco mýt, tedy očistit vodou, nebo mít, tedy vlastnit.
(Teplá voda neteče,musím se mýt ve studené. Začínám toho mít právě dost.)
Pozor!
Jestliže nám zahraniční turista tvrdí, že je cíl jeho cesty vzdálený jednu míli (délková míra), neznamená to, že se mýlí (plete).
Stejně tak malíř, který rozmíchá barvu v plechovce, je na hony vzdálený od toho, aby barvu rozdmýchal foukáním.
Každý občas míval (opakovaně měl) chuť na něco dobrého. A vůbec to nemusel být právě medvídek mýval (který se pořád myje).
Vyjmenovaná slova po p
Zde je potřeba, abychom si uvědomili, že růže píchá, protože má trny, ne proto, že je pyšná.
Také si musíme pamatovat, že vrabec se čepýří, i když se při tom nepýří (nečervená).
Jazykozpyt není jazyk, který se zpil (opil), ale je to věda, která zpytuje (zkoumá) jazyk. Se slovem zpytovat také souvisí nevyzpytatelný (nevyzpytatelný člověk, nevyzpytatelné chování).
Včely květiny opylují, tzn. že přenášejí pyl z květu na květ. Kdyby květiny opilovaly, obrousily by je pilníkem.
A konečně :
Píšeme-li slepýš, máme na mysli neškodného plaza, zatímco slepíš je tvar slovesa slepit (já slepím, ty slepíš, on slepí…).
Vyjmenovaná slova po s
V této skupině vyjmenovaných slov si musíme dát pozor na dvojici syrý x sirý. (Sklepení, které bylo syré, bylo syrové, vlhké. x Opuštěné dítě, které ztratilo rodiče, bylo siré čili sirotek.)
Další ošemetná dvojice je sypat x sípat. (Mrzlo a sypal se sníh. X Byl tak nachlazený, že sotva sípal.)
No a ten, kdo si ukrojí kousek sýra, jistě si uvědomí, že to není chemický prvek síra (i když barvu často mají stejnou).
Pamatujeme si také, že šedivý holub je sivý.
Pozor! Mnozí z nás se kdysi učili, že i syrup je slovo vyjmenované. Ale už mnoho let se píše jedině sirup, sirob.
Míla Nová