Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

CAIRNS a PORT DOUGLAS !
 
Přátelé Erna a Stef manželé z Aucklandu N. Z projevili zájem o společnou dovolenou v Port Douglas stát Queensland. My dva blázni jsme byli nadšením bez sebe, neboť máme rádi dobrodružství, které cestování přináší.
 

Cesta autem z Canberry do Cairns je 2581 km vnitrozemím, přes Sydney a Brisbane dokonce 2976 km. Z Cairns do Port Douglas už pouze maličkost 66 km.
 
Takové vzdálenosti normální lidé podnikají letecky. V Cairns jsme měli domluvenou týdenní dovolenou s přítelem Lorenzem a synem Danem. Po týdnu my dva do Port Douglas za Ernou a  Stefem. Lorry a Dan do Townsville na 3 dny. Dan posléze zpět do Canberry a do práce. Lorry se chtěl vrátil do Cairns na další týden jeho dovolené, hledat nemovitosti se zájmem o investment.
 

9. 11. 2022 jsme z domu vyjeli už v pět hodin ráno. Cesta ubíhala pomalu, díky pracem a výmolům na silnicích po velkých záplavách tohoto roku. Se zpožděním jsme se dostali do města Moree kolem 18 hodiny. Těšili jsme se na odpočinek po dlouhé cestě v Motelu, nebo v kabinách kterých je na pozemku parku mnoho. Bohužel, recepční  nás zklamala, neboť Motel a kabiny byly obsazené.  Vysvětlila nám, že lidi ze zaplavených částí  města  museli přednostně  ubytovat. Jediná možnost ubytování je ve stanech,  karavanech nebo motorových domech, pokud něco takového máte? Máme stan na autě. Říká  se tomu anglicky ‐ Roof Top Tent. Dan má stan klasický.  Samozřejmě, že jsme nabídku přijali. Připravili stany a šli do termálních bazénů načerpat energii. Skoro nikdo tam nebyl. Bazény  byly poloprázdné. V létě  lidé z této oblasti  utíkají  před horkem do státu Viktorie a Tasmánie. Moree je přeplněné  v zimním období, tehdy jsou bazény s teplou vodou vyhledávané. 27 stupňů  byla balada, ostatní bazény jsme vynechali. 39 stupňů bazén,  když venku bylo přes 30°C by bylo  na infarkt. Ujeli jsme přes 800 km a únavou se nedalo zaspat.  V 6 hod ráno  nás vzbudili ptáci sídlící ve stromech kolem kempu.  Štěbetali o překot, tak jsme se sbalili a vypadli z kempu. Čekala nás opět dlouhá  cesta do  města Cairns, kam se musíme dostat do Soboty. Máme tam  zaplacený Hotel na 6 nocí.  Po přejetí hranice státu Queensland  se cestovalo příjemněji už i tím, že cesty nebyly zničené po záplavách jako ve státě NSW.
 
Jeli jsme s menšími přestávkami 10 hod 770 km do vesnice Rolleston. Málem jsme tam spali na ulici nebo někde v lese, neboť paní zrovna zamykala dveře v přijímací kanceláři kempu. Mávla však rukou, že o nic nejde. Kdyby jsme rozložili stany, ráno by si nás na zaplacení noci našla. Ukázala nám kam se máme vrtnout, doporučila hospodu  ve vedlejší ulici a ztratila se z očí. Jídlo tam bylo výborné, z hladu nám chutnalo všechno, ale všimli jsme si jak nás místní okukují. Jako by jsme přiletěli z nějaké  cizí planety. V takových místech v outback nejsou na turisty zvyklí, tam se navzájem znají a ze všeho  nového se mají na pozoru. Po večeři  jsme si chtěli povídat u stanů v kempu. Komáři se do nás vehementně pustili a vyhnali nás do stanů. Rozhodli jsme se radši jít spát.  Vladimír bědoval, že v osm  večer neusne. Převracel se v zoufalství a nakonec se dal do čtení magazínu. Tím se unavil a spánek se pak dostavil v pravý čas. Nakonec byl klid a spali jsme spokojeně do šesti hodin  ráno. V sedm jsme z kempu odjížděli a pokračovali v naší cestě 650 km do bezplatného kempu za městem Charters Towers. Když jsme se ubytovali, všimli jsme si kolik hippie lidí tam permanentně přebývá.
 
Ve městě Emerald, při další zastávce jsme zašli  do obchodu koupit spreje proti komárům a ostatní havěti. Nemohli jsme se rozhodnout, který sprej by byl nejvhodnější. Nachomejtla se vedle nás místní občanka znalá poměrů a doporučila ten nejúčinnější preparát.  Říkala, že těch komárů a všelijaké havěti je tolik, že by mohli mít své vlastní letiště.  Upřímně  jsme se zasmáli a koupili doporučený přípravek. Nakonec jsme ho ani nemuseli použít, neboť začal  foukat vítr a to potvorám zabránilo v akci. Měli jsme konečně pokoj a pohodu.
 
Napojil se na na nás přítel Lorry. Už se těšíme na společné  setkání v Cairns.
 
V Sobotu jsme tam dorazili před 14 hodinou. V Hotelu na recepci byla milá paní, o to byl pobyt příjemnější. Lorry z Canberry  přiletěl v 17 hod a Dan ho z letiště vyzvedl.
 
Letní čas se ve státě Queensland nemění jako například ve státě ACT nebo NSW. Přes den je horko, večery  jsou  však  velmi příjemné,  protože  od moře fouká lehký vánek, který ochlazuje teplý vzduch. Vyšli jsme na večerní procházku k moři. Promenádovalo se tam mnoho lidí. Došli jsme ke koupališti, bezplatně dostupného všem, kteří zatouží po koupely. Dan tam okamžitě skočil a chválil si teplotu vody a příjemné osvěžení po horkém 34°C dni.
 
Připomněli  jsme se známým,  kteří se před půl rokem z Canberry  do Cairns odstěhovali. Domluvili jsme schůzku na příští  den na oběd. 
 

Dan s Lorenzem podle GPS hledali vhodné místo k zaparkování.  Když mě z auta vyklopili popadla jsem v té rychlosti Vladimírův ruksak, aby se s ním od parkoviště  nemusel tahat. Za chviličku  mě našli a protože jsme přišli  na setkání  brzo, rozhodli jsme se ještě před obědem vykoupat. Odhodili jsme ruksaky na nejbližší  stůl u vody a já najednou vykřikla :" kde je moje kabelka?"
Prostě nebyla. Polil mě  horký  pot a panika zapříčinila náhlou bolest hlavy. Motalo se mi v ní co všechno v kabelce mám a co všechno musím stornovat. Peněženka s nějakými penězi, to vezmi čert, ale dvě kreditní karty, mobil a to nejhorší  ‐ malý notýsek s informacemi, hesly a piny. Kdo si to  má všechno pamatovat? Když něco zapomenu, notýsek připomene. Rozběhli jsme se k místu, kde jsem na ně čekala. V tom si Dan uvědomil, že všichni čtyři jsme šli hledat  kabelku a opustili jsme ruksaky na stole. Dan se otočil a šel hlídat ruksaky. Najednou se mi v hlavě rozsvítilo! V tom spěchu jak jsem vyskočila před parkováním z auta a popadla ruksak, tak kabelka možná zůstala někde v autě. Jak se nám ulevilo, když  muž  přicházel od auta s mojí kabelkou kolem krku. Dobře to dopadlo, zkomplikovalo by to naši  dovolenou. Tady v Austrálii  tomu co jsem vyvolala  říkají-senior moment. Po uklidnění jsme se přivítali se známými Janou a Mírem, šli nejdříve na kafe, potom na oběd a zasmáli se rannímu  dramatu. Ke koupání ani nedošlo. Pěkně jsem dopoledne  zkomplikovala.
 
Odpoledne jsme se koupali i večer.  Dan s Lorenzem si užívali koupele, zatímco jsme s Vladimírem seděli u stolu s vyhlídkou na lagunu a moře. Najednou si k nám přisedli dva chlapci a dali se s námi do řeči. Jeden pocházel z Irska, druhý z Francie. Vyřídili si pracovní víza a moc se jim v Cairns líbí.  Pracují ve španělské  restauraci a slíbili jsme jim restauraci navštívit. Netrvalo dlouho a přišli ke stolu další chlapci. Holanďan, Španěl a kluk z Argentiny. Dan s Lorenzem žasli, když  vylezli z vody jakou máme u stolu partii.  Lorry je původem Ital a tak jsme měli u stolu úžasnou debatu a vzpomínku na Evropu. Ukázala jsem chlapcům foto našeho vnuka Jana a všichni se rozesmáli. Totiž Holanďan  byl Janovi strašně podobný, jako jeho dvojče. Rozloučili jsme se a šli na promenádu. Zaujal nás domorodý pouliční zpěvák s nádherným  procítěným hlasem. Chtěli jsme koupit CD, ale bohužel neměl, akorát kyblík na drobné. Škoda, že  si ho dosud nevšiml někdo vlivný  a pomohl mu ke kariéře. Spát se šlo pozdě, Dan prohlásil, že mu večery v Cairns připadají jako kdyby byla každý večer oslava Nového roku.
 

Další den byl výlet do Port Douglas. Chtěli jsme městem, které už  známe  provést Dana s Lorenzem a také vyhledat adresu, kde po dovolené v Cairns budeme s Ernou a Stefem. Když jsme tam dojeli, měli jsme šok, neboť jsme na stejném místě byli ubytovaní v roce 2016. Jak jsme na to mohli zapomenout? Další seniorský moment? Ale ne, on totiž  objekt koupil někdo jiný a resort přejmenoval z Oaks na Silkani. To nás spletlo.
 
Vedle  tohoto resortu je krásný jiný resort Ramada. Na ten jsme měli krásné vzpomínky. Nachází se v tropickém  pralese a do jejich restaurace pod širým nebem jsme se chodili stravovat. Silkani resort byl pouze s ubytováním a koupáním výborný. Provedli jsme Dana s Lorenzem oběma resorty. Divili se, proč jsme si nedomluvili ubytování v Ramada, když se nám tam více líbí? Odpověď byla prostá. Nechali jsme výběr známým  z Aucklandu, aby byli spokojeni.
 
Port Douglas byl přeplněný turisty ze zaoceánské  lodi, která tam ten den kotvila. Nemohli jsme najít prázdný  stůl v kafeterii na kávu, tak jsme se rozhodli, že bude lepší se jít vykoupat. V pozdní odpoledne jsme se vraceli do Cairns přes krásné místo Palm Cove. Mezi tím volala Jana ať se u nich zastavíme, že nám rádi ukáží, kam se přestěhovali. Velice hezky nás přivítali s občerstvením. Provedli nás   jejich komplexem s bazénem, z jedné strany byl  výhled na moře druhá strana z terasy měla  výhled do tropického pralesa. Změny nelitují, rychle se v novém prostředí zadaptovali. Hlavně jim vyhovuje teplé prostředí. Doporučili nám navštívit Trinity pláž, tak jsme se tam další den ráno vypravili. Dan s Lorrym se chtěli koupat, ale moře bylo moc rozbouřené, takže jsme se přesunuli opět do Palm Cove, kde se nám moc líbilo a vykoupali  jsme se všichni v ohrazeném sítěmi obšacovaném koupališti v moři. Sítě chrání veřejnost proti napadení žraloky a jinými  nebezpečnými  živočichy. Mimo jiné jsme zavítali do botanické zahrady, která je nádherná. Mnoho tropických rostlin a stromů se v zahradě pyšní pro obdiv návštěvníků.

 
 

Kuranda  je další velmi navštěvované  místo nedaleko Cairns. Dan zorganizoval lístky. Gondola-lanovka  nás dopravila do hor do turistické vesnice v dešťovém  pralese. Navštívili jsme tržnici, prošli obchody se suvenýry,  obědvali krokodýla po indicky s kari omáčkou a vrátili  se do Cairns historickým vlakem. Ten byl narvaný turisty, bylo horko a my litovali, proč  jsme se radši  nevrátili gondolou. Po  výletě jsme se osvěžili v hotelovém bazénu. Měli jsme ho sami pro sebe, nikdo tam mimo nás neplaval a tak jsme si vyměňovali zážitky, kterých bylo  hodně. Zakončili jsme dovolenou s chlapci ve slíbené španělské restauraci, pozdravili evropské  kamarády a šli na zasloužený  odpočinek.
 
Ráno nás po snídani Dan s Lorrym opustili. Odjeli do Townsville. My jsme měli den pro sebe, a tak jsme se opět setkali s Janou a Mírem. Bylo to moc hezké setkání, více nás s jejich novým prostředím seznámili. Večer jsme pakovali a těšili se na zítřejší setkání v Port Douglas s Ernou a Stefem.
 
V Port Douglas jsme byli v jedenáct  hodin  dopoledne a Erna mě volala, že jsou 10 km od resortu. Setkání po čtyřech  letech, kdy jsme se naposledy setkali na Novém Zélandu bylo dojemné. S Ernou jsme uronily  pár radostných  slz,  muži se přátelsky objali. Během roku si několikrát povídáme přes skype, ale setkat se osobně se  počítači nevyrovná.
 
Ubytování je nádherné. Prostorný byt  v resortu se  třemi  ložnicemi, ohromný obývací prostor. V každém pokoji televizory, v obýváku největší. Kuchyň s jídelním koutem, dvě lednice, prádelna, dvě mikrovlnky, mašina s kapslemi na kávu .Prostě luxusní  bydlení, které má navíc dva balkony, jeden s vířivkou a oba s výhledem na bazény kolem dokola resortu. Tím, že jsme se za tento luxus dělili napůl, to bylo dostupné.  Škoda, že jsme to nedomluvili ještě s dalším párem, neboť ta třetí ložnice byla prázdná.
 
Vybrali jsme si ložnice,  Erna hned vedle  kuchyně, protože ráda vaří. Nám to bylo jedno, na dovolených si užíváme, vařit nechceme. Stačí, že se doma pořád vyvařuje, dovolenou bereme jako odpočinek od všech stereotypů  života.
 
V resortu Ramada kam jsme zašli  na oběd jsme si o překot povídali a plánovali. Kam pojedeme, co budeme 14 dní společné dovolené dělat a také  si nechat sem tam soukromí, aby naše přátelství pokračovalo do budoucna.
 
První výlet jsme jeli severně od Port Douglas do  města Mossman prozkoumat Mossman Gorge, nádherné místo v tropickém pralese s vodopády. V lagunách  pod vodopády jsme se vykoupali, což bylo osvěžující při 34°C teploty. Dokonce jsme tam narazili na zájezd z Olomouce. Osm lidí s turistickým průvodcem, pouze jedna paní byla jakž  takž  kamarádská. Ostatní moc spěchali i když nebylo kam a proč. Neměli zájem se bavit. Trochu nás to mrzelo už i tím, že jsme v Olomouci bydleli. Naopak dívka z Nového Zélandu, která nás u oběda obsluhovala projevila strašnou radost, když zjistila, že naši známí  jsou z Aucklandu její krajané.
 
Druhý výlet byla připomínka lodi Lady Douglas s kterou jsme pluli v roce 2016 při poslední návštěvě. Tentokrát jsme zahlédli pouze jednoho krokodýla. Na kanále však přibylo několik lodí, ve kterých bydlí lidé permanentně. Údajně za toto bydlení platí poplatek pouze $25 týdně.
 
Třetí celodenní výlet ‐ Outer Barrier  Reef s lodí, která připlula k  jejich stanici vybudované  v moři, hodinu  plavby od přístavu. Tam jsme měli barbecue oběd a čekalo nás několik atrakcí. Například výlet malou ponorkou s třiceti lidmi ke sledování mořských  korálů a exotických ryb. Vladimír, Stef a Erna potom šnorchlovali, já je fotila a filmovala, aby na tu krásu měli vzpomínky. Výlet se vydařil ke  spokojenosti nás všech.
 
Počasí nám přálo,  teplota se pohybovala mezi 32‐34°C. Ještě nebyla taková vlhkost ve vzduchu, kterou očekávali,  nejhorší je prý leden, únor, březen. To je až 80‐90 procent vlhkosti.
 
Navštívili jsme Wildlife Habitat v blízkém okolí resortu. Zahradu s divokou zvěří. Bylo tam nespočet ptáků, klokani, mnoho krokodýlů a mohli jsme se pomazlit s medvídkem koala. Obdivovala jsem nádherného černého papouška Cockotoo. V tom jsem dostala šok,  neboť jiný papoušek, toho samého druhu mně přistál  na rameni. Strkal zobák do mých vlasů a nakonec  strčil hlavu pod mojí halenku. Po 15 minutách  jsem měla ptáka dost,  bohužel nechtěl moje rameno opustit. Erna papouška lákala  k sobě, ale pták né  a né  odletět. Nakonec jsem se s ním přiblížila ke stromku v jídelně a rukou ho odstrčila na větev. Nadšený nebyl, já  však ano,  že jsem se ho zbavila. Nejprve jsem z něho byla paf, ale potom už  toho bylo dost. Hlavně, když  se mi přátelé  smáli , jak jsem jeho kadeřnickým  uměním rozcuchaná. V centru jsme po zaplacení vstupného obdrželi vstupenku do zahrad na pět dní. Zavítali jsme tam hned další den, když Erna se Stefem  odjeli na výlet do Kurandy. Odpoledne jsme se vrátili na resort. Lekli jsme se, když jsme omylem otevřeli  klíčem z našeho apartmánu úplně jiný, ve vedlejší  budově. Z toho horka jsme byli zmateni a ty stejné  budovy v resortu  nás popletly. Zavolala jsem :" Erna, vítejte z výletu." Ozval se hlas úplně jiné paní. Ta také zírala v šoku, že  jsme byli schopni odemknout  její ubytovnu našim klíčem. Šli  jsme to potom nahlásit na  vedení resortu. Přislíbili, že to vyřeší. Do konce naší dovolené  nikdo z nich nic neřešil tak jsme užívali dál a na příhodu nemysleli.
 
Poslední den dovolené  jsme se rozjeli do vesnice - Daintree Village. Odtud se dělají výlety po řece Daintree za krokodýly. Nadešel čas rozloučení.  Přátelé odletěli na Nový Zéland a my jsme spakovaní opouštěli Port Douglas. Od této chvíle nás čekalo opět ubytování ve stanu na střeše  auta v kempech  při  zpáteční cestě. První noc jsme spali na farmě za městem Townsville. Osvěžili jsme se koupáním v bazéně a šli po dlouhé cestě brzy na kutě, načerpat energii do druhého dne.Ty vzdálenosti jsou tu šílené.  Poslech krásných  melodií  nám vždy zpříjemní cestování. Dostali jsme se po dalším dlouhém dni do přímořského města Yeppoon. Velmi to tam na nás zapůsobilo. Jsou tam úžasné  procházky  u moře,  město je  obklopené  kopci, prostě útulné místo, plné charakteru. Zašli jsme na večeři do místní hospody. Tam to hučelo, že nebylo slyšet vlastního slova. Několik skupin slavilo předvánoční svátky jak je to v Austrálii zvykem. Ve stanu po večeři se spalo pohodlně,  foukal vítr od moře,  nebylo tam horko jako předešlé  noci. Brzo ráno jsme kemp opustili a pokračovali směrem na Hervey Bay. V poledne už jsme seděli  v restauraci na obědě s výhledem na Bay. Po obědě jsme zašli do Beach Motelu s prosbou o ubytování jedné noci. Chtěli jsme trochu více  pohodlí, než budeme opět ve stanu. Pani  z Motelu si  nás pamatovala z minulé návštěvy před několika lety a měla radost, že jsme se vrátili. Odpoledne jsme se setkali se známými, kteří  se do Hervey  Bay přestěhovali  z Canberry před čtyřmi roky. Jsou tam spokojeni,  měli prý zimy v Canbeře dost. Dál jsme pokračovali přes Moree domů. Ujeli jsme dohromady se zpáteční cestou 6,580 km.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 05.03.2023  23:32
 Datum
Jméno
Téma
 05.03.  23:32 Jana Gottwaldová
 05.03.  08:09 Přemek
 04.03.  21:37 Ivan
 04.03.  20:58 Vesuviana
 04.03.  20:53 Vladimír Kříž
 04.03.  18:51 Von