Máme rádi zvířata… Máme rádi zvířata, zvířata, zvířata,
protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.
V zoologické zahradě, zahradě, zahradě
nehlaďte lva po bradě, ukousne vám prst.
Na stránkách našeho magazínu běží úspěšný seriál, do kterého přispíváte svými příběhy. Má název "Máme rádi zvířata...". Jak bude dlouho trvat, bude záležet jen na vás tím, že se rozpomínáte a budete nám posílat své příběhy (info@seniortip.cz). Nejedná se o odborné texty, ale jen o veselé i neveselé, zajímavé příběhy o zvířátkách a zvířatech kolem vás.
Zde je další příspěvek tentokráte o poštovním holubu...
*** Holub Pepča
Tak k nám přicestoval na chalupu holub. Klidně si to pochodoval po chodbě a na lidi nereagoval. Nechal se chytit a protože to byl poštovní holub, tak muž usoudil, že bude unaven a nabídl mu ubytování na půdě. Jenže co mu dát na posilněnou? V okolí žádný holubář nebyl a tak v prodejně ZOO nám poradili vařené vajíčko a prodali pytlík prosa. Nezdálo se, že by trpěl hladem ani žízní jen seděl a z toho se usoudilo, že si jen potřebuje odpočinout. Že ubytování na půdě nebyl zrovna dobrý nápad se projevilo hned ráno. Stačil zaneřádit celou půdu, ale nabídnuté otevřené okno ho k odletu nelákalo. Na nožce měl štítek a po dlouhém bádání se zjistilo, že je z Polska. Jenže co s ním. Našel se jeden holubář ve vzdálenosti přes padesát kilometrů, který měl zájem, pokud ho k němu dovezeme. Na půdě do jednoho okna se dala velká upravená krabice aby měl kde být, ale stejně raději spal na hřebenu střechy. Přes den nás doprovázel po zahradě a zájem odletět vůbec neměl a tak jsme mu říkali Pepča. Muž zjistil, že při cestě viděl holubí shromáždění velké hejno a tak naložil milého Pepču do bedny, že ho tam vypustí, což také učinil. Vrátil se za několik hodin s tím, jak to dobře zařídil, jenže moje odpověď ho šokovala. Pepča už několik hodin trůnil na svém obvyklém místě na střeše. Museli jsme odjet a holuba nechat svému osudu. Po návratu jsme zjistili, že se usídlil jinde, protože tam měli slepice a tudíž dost potravy. Po zimě jsme už ho nikdy neviděli.
Holub patří mezi nejstarší ochočené druhy a byl využíván pro svou rychlost, vytrvalost a výjimečný orientační smysl už od starověku. Používali ho vyspělé arabské civilizace a během křížových výprav se vrátil i do Evropy. Známý je příběh bankéře Rothschilda, který dostal holubí poštou výsledky bitvy u Waterloo o tři dny dříve než britská vláda a náležitě to využil. Využití poštovních holubů bylo i v době obou světových válek, kdy byl poslední možností vedoucí k záchraně obklíčených a komunikačně odříznutých jednotek. Dokázal uletět až 120 kilometrů za hodinu a v britské armádě ve druhé světové válce sloužilo přes 250 tisíc těchto speciálně vycvičených opeřenců. Největší zásluhy o vyšlechtění poštovního holuba mají belgičtí chovatelé a opeřenci se stali nejen doručovatelé zpráv, ale později i jako fotošpioni. Proto při okupaci Belgie byly jejich chovy vyrabovány a zapojeny do německých chovů. Ještě v současné době jsou využíváni v Indii nebo Číně nejen jako nouzová komunikace s odlehlými policejními okrsky, ale i při případném výpadku moderních technologií.
Holub, holubice, holoubata se projevovali i v umělecké tvorbě. Picassova holubice patří mezi nejznámější, ale inspirovali i další naše umělce Bedřicha Smetanu, Jaroslava Seiferta či Maxe Švabinského a Karla Svolinského na poštovních známkách.
V současnosti se poštovní holubi chovají pro sportovní účely, kdy se podle kategorií vypouštějí v různých vzdálenostech. Výsledky se už odečítají elektronicky, holubi jsou označeni čipem. Chov poštovních holubů je nesmírně náročný koníček vyžadující velkou péči a hodně práce. A navíc velice drahý, ten nejdražší pár na chov byl v aukcích prodán v částce přes 3 miliony dolarů a nový majitel je z Číny, kde je chovatelství velmi rozšířeno. Jen v Pekingu působí na sto tisíc holubářů. Také v Austrálií se chovatelstvím poštovních holubů zabývá na 20 tisíc lidí, kteří organizují závody na tisíc kilometrů v zimních měsících tedy od května do října.
Hlavní vlastností poštovních holubů je, že se vrací do svého mateřského holubníku a protože to Pepča nedokázal, již neměl šanci být jako poštovní holub i kdyby se nám podařilo majiteli ho vrátit, tak alespoň si prodloužil život po svém.
Máme rádi zvířata…
