DÍTĚ NA PALUBĚ
(Diamond Princess- únor 2015) První den na lodi v divadle jsme si všimli něčeho podivného, co nás rozesmálo každým pohledem na tuto podivnost. Šli jsme na představení, která jsou na lodích parádní s úžasnými umělci vybranými z celého světa. Nikdy si představení na lodi nenecháme ujít. Ten první den jde většinou o ukázkové představení, kde se umělci v rychlosti střídají s nejlepším číslem svého repertoáru, aby cestující nadchli. Oni pak radostí z podívané další dny do divadla přicházejí.
Sedli jsme si s Vladimírem do čtvrté řady před jeviště. Většinou sedáme dále od jeviště, bylo však dost plné divadlo a přední řady ne tak obsazené. V té čtvrté řadě kousek od nás seděla babička a dědeček s vnučkou. Odhadovali jsme, že tak šestiletou. Prarodiče mohli mít kolem osmdesáti let. Upozorňuji, že na lodi byli převážně starší cestující. Takový roztomilý plovoucí domov důchodců. Zdálo se mně, že jsem tam jedna z těch trochu mladších, kromě personálu lodi a té malé holčičky. Ta malá byla jediné dítě, které jsme na lodi zahlédli. Možná, že babička s dědou ji vzali na výlet, aby rodičům ulehčili. Když jsem se podívala z boku a přehlédla očima naší řadu padl můj pohled na ně tři. Upozorňuji Vladimíra, ať se také pootočí a podívá. Rozesmáli jsme se i několik lidí co sedělo v řadě za námi a zjistili, co je nám tak k smíchu. Stařenka se stařečkem sesunutí v křeslech spali a malá dívenka si hrála s rukou babičky, která byla bezvládná, jakoby mrtvá. Vnučka sinalou rukou nadhazovala a ta bezvládně padala do klína babičky. Ta neprocitla, ani když vnučka začala vytrhávat chloupky z babiččiny brady. Přelézala přes oba spící na druhou stranu řady a oni úplně oddaně spali spánkem spravedlivých. Nic je z této pozice nevyrušilo, ani když představení začalo. V polovině programu se děda vzpřímil v sedadle a snažil se zjistit, o co jde.
Babi stále v mrtvolném spánku. Nevzbudila ji ani řvoucí skupina umělců, ani saxofon, který jeden z muzikantů použil při sólovém vystoupení.
Čtyřicet pět minut šel program a já už měla obavu, že se bábince něco přihodilo.
Vystoupení skončilo, spadla opona, rozsvítila se světla. Lidé nadšeně tleskali a přivolávali zpátky vystupující. Vtom se babička probrala a vehementně počala tleskat. Odcházeli jsme z divadla za naší podivnou trojicí. Babička se obrátila na vnučku a povídá: „To bylo krásné představení, že?” Holčička radostně přikyvovala. Živé dítě prarodiče totálně uondalo, takže divadlo jim posloužilo k úžasnému odpočinku.
