Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ida,
zítra Elena,Herbert.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pod širákem? Nikdy!

Vyrostla jsem na sídlišti. Typická měšťačka. Když jsem se kdysi seznámila se svým sportovně založeným mužem, uměla jsem si přivolat výtah tlačítkem, bezpečně přejít rušnou silnici mimo přechod a prstem napsat na sklo špinavého auta „umyj si to, vole“. Můj muž je spíš outdoorový typ, takže mě už dvacet let trpělivě, píď po pídi, předělává na skautku. Nejprve jsem se učila chodit v teniskách bez podpatku, potom mi jednou přes noc vyrostl na zádech batoh, do výbavy postupně přibyl spacák a karimatka. To všechno pořád ještě bylo stravitelné. Léta už mě ale ten můj blázen přesvědčuje, abych vyzkoušela spaní pod širákem, že prý je to úžasný zážitek.

Pod širákem? Nikdy! Co když přijde bouřka? Vleze mi do spacáku jedovatý had? Bude mě chtít ochutnat kanec? Nic z toho se nestane, slibuje můj muž. Ale i kdyby. Stejně je to jedno, protože přece nemůžu spát někde, kde se nedá osprchovat před uložením ke spánku? Ha! A mám svoji logickou, zcela oprávněnou a pochopitelnou výmluvu! Manžel se mě několikrát snaží přemluvit na účast na různých akcích. Zbytečně. Je tam sprcha? Není. Tak o čem se tady vlastně bavíme?

Nakonec ustoupí. Přijde s řešením. Budeme spát pod širákem na zahradě. A hned dneska. Je krásně teplo, bouřky nehrozí, ale i kdyby, můžu se kdykoliv schovat. Osprchuju se doma, žádný kanec ani jedovatý had na zahradě není. No tak dobře. Souhlasím a začnu se chystat. Pod spacák mám povolenou nejen karimatku, ale kvůli pohodlnějšímu ležení také tři další deky, díky kterým si na zemi vytvářím několikapatrové ležení. Ještě si naklepu polštář a spokojeně se zavrtávám do spacáku. Není to nejhorší, ale… docela rozumím princezně na hrášku, přes všechna předešlá opatření cítím každé křivě položené stéblo trávy. Ale jsem žena svého muže, nestěžuju si. „Perfektně,“ posílám naopak svému muži dolů na zem odpověď na otázku, jak se mi leží.

Před usnutím je naplánováno pozorování hvězd. Znuděně čumíme na noční oblohu. Určitě by byla moc krásná, kdyby na ni zrovna nešajnil měsíc v úplňku, který v kombinaci se slabým oparem vytvořil mezi námi a vesmírem jednolitou šedivou clonu. No, dobrá, tak nic, stejně je nejvyšší čas spát. Popřejeme sidobrou noc a zavřeme oči. Po chvíli… bzzzzz… kolem ucha se nejdřív mně, pak manželovi přežene komár. Dobromyslně ho jeden po druhém odháníme. Bzzzzz…. vrací se znovu za chvíli ten pacholek. A s posilou. Bzzzz. Bzzzz. Je jich tu nejmíň tucet. Momentálně jsme stejně krvelační jako oni.  Ale protože nejsme v lese, ale na zahradě, není problém dojít si pro repelent a půlku si ho vystříkat do čerstvě umytých vlasů. Brzy je vůně šamponu překryta bezpečným chemickým smradem. Snad nepojdeme dřív než ti komáři.

Už už začínám zabírat, když mě něco začne šimrat po ruce. Takový pocit stékající kapičky, akorát že ta podezřele teče do kopce. Několika nepřesně mířenými pohyby smetu vetřelce do trávy, ať je to co je to. Za chvíli zase, tentokrát šimrání na krku. Sakra. Snažím se tomu nezbedovi (o jehož správném zařazení do čeledi si raději vůbec netroufám spekulovat) vysvětlit, že tady jsem pánem situace já. Silou obra to škvrně převálcuju. Mrtvolku holt identifikuju ráno. Snad to nebyl pavouk. Jen kvůli arachnofobii to přece nevzdám. Ne, určitě to nebyl pavouk. Pevně zavírám oči, přes které si přetahuju cíp spacáku. Hmyz tak ke mně bude mít horší přístup a navíc je tu světla jak v poledne … a ….  příšerný vedro! S hlubokým nádechem odhazuju po chvíli spacák v dál. Bzzzz… zřejmě zmutovaný komár má můj repelent vítekde. Sakra!

S potutelným zadostiučiněním ale slyším, že nejen já, ale i můj drahý se vrtí jak neposedný školák. Najednou mám chuť se smát. Bzzzzz…. letí můj kamarád rovnou kolem manželova ucha. „Do prdele!“ naštve se on a rozhodne. „Jdeme domů!“ Zabaleno máme za půl minuty.

S vítězoslavným úsměvem následuju svého mužíčka do pohodlí. A že jsem ještě nikdy nespala pod širákem? To je toho, stejně se mu na mě nejvíc líbí jinačí věci než jakékoliv podobenství s hochem od Bobří řeky!
 
Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: LCS, Unsplash, OpenClipartVectors
 
Renata Šindelářová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 29.11.2016  04:56
 Datum
Jméno
Téma
 29.11.  04:56 Bobo :-)))
 28.11.  10:22 Pokorný Poděkování ...
 27.11.  20:38 kusan
 27.11.  15:40 Renata Šindelářová
 27.11.  14:12 Vesuvjana díky
 27.11.  10:20 ferbl
 27.11.  10:18 ferbl
 27.11.  08:49 Von