Přibyli nám noví krajané !
Krátce před Vánocemi v roce 1978 po deseti letech života v Austrálii, jsme se z bytu ze sydneyské čtvrti Coogee přestěhovali na Maroubru. No žádný velký dům jsme nekoupili, ale rozhodně pohodlný domek pro nás, tedy také ještě se synem.
Jaký domek, no, když nás v roce 1988 navštívila jedna známá, která přiletěla na návštěvu Austrálie z Prahy, když vystoupila před domem z auta, rozhlédla se a s ironií poznamenala „ tak tohle si u nás lidé staví jako chaty“.
My jsme byli s naším domem ale spokojení.
Potom v dalším roce, ne dlouho před Vánocemi, nám zavolal český katolický páter Eliáš, že dostal zprávu z emigračního úřadu, že do hostelu Endeavour na Coogee pro emigranty, přijelo mnoho Čechoslováků. Věděl, že ten hostel je od nás poměrně blízko a tak nás požádal, abychom tam zajeli a zjistili další informace.
Ano, bylo tam opravdu mnoho našich nových krajanů.
Ještě jsem tehdy pracovala mimo normální zaměstnání také pro České rádiové vysílání a tak jsme okamžitě ohlásili tuto zprávu. Protože jsme bydleli skutečně dosti blízko hostelu, krajané k nám začali vozit ovoce, sladkosti, ale také třeba oblečení, hračky a podobně, pro ty nově příchozí. Ještě si pamatovali na své těžké začátky a tak se snažili pomáhat.
Všechno jsme hned dopravovali do hostelu, ale byli jsme trochu zklamaní. Někteří z nově příchozích neměli o takovou pomoc téměř žádný zájem, prostě hostel jim dal ubytování, stravu, nestáli o jinou pomoc. S mnohými jsme se ale velice spřátelili a to přátelství nám trvá zaplať Pánu Bohu stále.
Potom těsně před vánočními svátky, jsme požádali jednoho krajana, který vyráběl rybí lahůdky a český bramborový salát, zda by krajanům do hostelu něco nezavezl. Věděli jsme dobře po těch letech, že australské Vánoce se slaví docela jinak a že těm našim krajanům by ty české dobroty mohly chybět. Dovezl tam toho ten krajan až moc, ale bohužel velkého poděkování se také nedočkal.
Potom se k té pomoci krajanům také připojil můj manžel, s výtečným nápadem.
Když jsme do Austrálie doletěli my, nejvíce nám chyběla samozřejmě angličtina a rady, jak se v Austrálii žije, abychom si rychleji zvykali a přizpůsobili se.
Tak manžel požádal vedení hostelu, zda by nám na jedno sobotní odpoledne neuvolnili jednu místnost, kde bychom se s těmi novými krajany mohli setkat.
Kdo přišel dávat rady ? Ti, které manžel požádal. Třeba dva lékaři, manželé, kteří po ordinaci vážili do Sydney autem cestu jeden a půl hodiny. Další lékařka, páter Eliáš, krajan, který byl zaměstnán v pronajímání bytů, další, učitel jízdy v autoškole a ještě více, ale to si již nepamatuji.
Krajanů se sešlo jen o něco více než těch, kteří chtěli podávat informace a když jsme řekli, že tedy ještě chvíli počkáme, oznámili nám, že více lidí nepřijde, protože je pěkné počasí a všichni ostatní šli na pláž.
Nu, ti co přišli, dostali odpovědi na své otázky a snad jim to začátků opravdu pomohlo.
Zůstali jsme v kontaktu s novousedlíky v hostelu, ještě v roce 1982 jsme tam stále jezdili a s těmi, s kterými jsme navázali přátelství se vídáme do dnešních dnů.
Přibyli nám noví krajané !.jpg)
