Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Elena,Herbert,
zítra Vlastimil.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
 
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
 

Julie
 
Kolem Jožkového sklípku v Pouzdřanech pod Pálavou bylo veselo. Zájezd Strojetičáků na víno byl v tom nejlepším. Začalo být uvnitř teplo a tak jsem aniž bych sundával saxíka vyšel do červencové noci. Sedl jsem si na lavičku vedle udírny Samsonka, který zatím ještě nevydal svůj obsah a těšil jsem se pohledem na kopce tyčící se na obzoru. Nádherná, teplá jihomoravská noc všade kolem dokola.  Po chvilce jsme už vyhrávali s heligonkou Tondy Duškovýho vesele dál. Jen jsem mezi tím na chvilku, přes večeři, dal nástroj do kufru.
 
Poseděli a pozpívali jsme skoro do rána. Nastala  dlouhá cesta k domovu.
 
Odpoledne přišla žízeň. Ale ne na pivo nebo vodu. Taková zmlsaná, muzikantská. V kufru u altky byla lahvička bílého rovnou ze sudu. Pozval jsem mamku na ochutnání. V otevřeném kufru však nebyla jen altka a lahvička, ale i něco mrňavýho, zelenýho a udělalo to hop rovnou na košili, kde to zůstalo viset.
 
Malinká žabička s prstíky jako hastrman okukovala kam se to dostala. „Přeci jí nevyhodíš do tý zimy!“ Tím bylo rozhodnuto. Bude nás o jednoho víc.
 
Podle nějakého televizního pořadu bylo to stvořeníčko pokřtěno na Julii. Později se přišlo na to že je to kluk. Nevadí, žabka Julie se tak stala obyvatelem čtyřlitrové láhve na stolku před televizí.
 
Po trávě zasazené v misce se ulebedila skoro nahoře. Seděla a civěla bez pohnutí. Vypadalo to, že nevnímá okolí ale omyl. Přece taky něco musí baštit. Večer při světle jsem chytil malou můrku a hodil ji k Julii. Chvíli nic a potom krásný skok do prostoru a můrka se třepala v její papule. Je tedy vyhráno. Jak se živí, poroste. Tak každý večer svítilo světlo do dvora myslivny a já čekal na úlovek. Rostla jako z vody. Připletl se nám do toho podzim. Můrek nebo much ubývalo a tak nastala starost s přezimováním. V zimě by se potrava nesehnala. Musela se zazimovat. Do sklenice na dno přišla vrstva hlíny smíchané s listím.
 
Celé to jsem uložil do kůlny, kde se nedaly čekat zas až tak veliké mrazy. Napadl sníh a místo u televize zelo prázdnotou.
 
Koncem dubna, to když už sluníčko dlouho hřálo a můrek a much byl dostatek jsem přenesl láhev zase na stůl.Už druhý den seděl na svém místě. Došlo k velké  události. Pokud nešla televize civěl do okna. Jakmile se ukázalo něco na obrazovce otočil se k ní a dokonce k našemu překvapení začal komentovat muziku nebo hlasité dění v televizi. Stejně tak když jsme se o něčem domlouvali pletl se do řeči. Přidal-li se k němu andulka Pepíček byl to slušný kravál.
 
Čekal jsem o potvrzení schopnosti předpovídat počasí. Výsledek byl stejný jako předpovědi rosniček televizních. Zdálo se mi, že náš Julie se mýlí méně. On totiž tolik dopředu nesliboval.
 
S údivem jsem se díval na jeho bravurní skoky v lahvi za kořistí. Nikdy se mu nepovedlo nabít si nos o protější sklo a jeho útoky byly hodně málo kdy chybné.
 
Tak to u nás pokračovalo po další tři roky. Potom  jsme  jednou na jaře čekali, kdy se ukáže na svém místě. Nestalo se tak. Byl zahrabán v lupení a mrtvý.
 
Bylo nás najednou v myslivně o jednoho méně. Chyběl nám dlouho.
 
Antonín Suk
 
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 27.11.2015  17:11
 Datum
Jméno
Téma
 27.11.  17:11 Luděk
 27.11.  04:18 Bobo :-)))
 26.11.  17:00 Mara
 26.11.  09:12 Von
 26.11.  08:02 LenkaP