Jarní fejetonek

Za okny se proťukalo jaro – vítr přináší atlantický vzdoušek – zimní perverzní inverze zlomena - Celsius se snaží dohnat Fahrenheita.

To by mohly klidně být palcové titulky v nejrůznějších periodikách. Sůl ve vzduchu, cukr v kávě - na stole mi voní právě, Slunce se konečně přestalo stydět – chca nechca musíš to za okny vidět, kukačka už zase kuká – láká dědky, láká kluka! To už samozřejmě nejsou titulky, ale jakési harašení v hlavách poetičtějších jedinců.

O jaru, které kde kdo zcela oprávněně považuje za nejkrásnější období v roce, bylo už jistě napsáno mnoho fejetonů, povídek a neskutečně krásných popisů v literárních útvarech všeho druhu - od literatury brakové až po největší díla tuzemské i světové literatury. Je tedy jasné, že tento můj nesmělý pokus nemůže jakýmkoliv způsobem obohatit jakoukoliv literaturu a mohu si být jistý, že se tento malý fejetonek v tom literárním světě ztratí jako kapička v moři. A tak mohu s klidným svědomím hodit nejprve na obrazovku a později snad i na papír několik pokud možno souvislých a smysluplných větiček na toto radostné téma. Vždyť takových nikdy není dost! Samozřejmě se musím snažit pojmout to alespoň trochu netradičně a tak nemohu zcela zapřít svůj meteorologický pohled na tuto tematiku.

Podobně jako zim tak i jar máme u nás ve střední Evropě několik. Jaro astronomické, jehož začátek i konec dovedou astronomové spočítat na minutu přesně a na léta dopředu, takže meteorologové a klimatologové jim mohou jen závidět. Toto jaro začíná každoročně kolem 21. března jarní rovnodenností a končí kolem 21. června letním slunovratem. To je jistě dosti známo, ale máme u nás opět ještě jaro meteorologické, jako sezónu tří jarních měsíců – března, dubna a května, což je vlastně záležitost kalendářní. No a nejsložitější je to s jarem klimatickým, které začíná s průměrnými denními teplotami mezi 5,1°C a 15,0°C., samozřejmě míněno vzestupně. V nížinách s nadmořskou výškou 200 až 250 m trvá asi od 19. března do 18. května, tedy jen asi 60 dnů, ve středních polohách 500 až 600 m pak něco přes 70 dnů – asi od 2. dubna do 12. června. K těmto teplotním hodnotám se vzduch kolem 50. rovnoběžky a kolem 15. poledníku „dopracuje“ samozřejmě každoročně v jinou dobu, ale každopádně je jarní sezóna u nás o polovinu kratší než sezóna zimní!

Naši milí předkové v době kdy neměli teploměry se pochopitelně nemohli nějakými numery zabývat a tak si mazaně definovali roční období podle svého a dokonce těch období měli osm! Předjaří začínalo už na svatého Matěje 24. února a říkali mu také pozimek. Jaro nebo také vesna začínala 19. března na svatého Josefa, podlétí začínalo 16. května na svátek Jana Nepomuckého a vlastní léto na známý svátek Medarda 8. června. Od 15. srpna kdy byl svátek Panny Marie kořenné měli naši předkové polétí, od svatého Matouše 21. září podzim neboli podzimek, od svatého Martina 11. listopadu byla předzima a vlastní zima začínala až na narození Páně 25. prosinec.

Zajímavé je, že ještě v 19. století vztahovali naši předkové začátky ročních období k jednotlivým svátkům. Jaro jim tehdy začínalo už 22. února svátkem Stolování svatého Petra, léto už 25. května na svatého Urbana, podzim 24. srpna na svatého Bartoloměje a zimu přinášel pro nás zcela neznámý svatý Chrysogon už 24. listopadu. Jinak samozřejmě zejména na venkově se všechno točilo kolem obvyklých nástupů hlavních zemědělských prací a pečlivě se sledovaly pravidelně se opakující životní projevy rostlin i živočichů v závislosti na počasí. Dnes tomu říkáme fenologické fáze a agrometeorologie zavedla dokonce deset fenologických období – předjaří, časné jaro, plné jaro, časné léto, plné léto, pozdní léto, časný podzim, plný podzim, pozdní podzim a zimu.

To jsem se ale dostal v tomto jarním fejetonku někam zcela jinam, což je trestuhodné. A tak vrátím-li se ve vzpomínkách do mládí, pro nás kluky začínalo jaro s odložením potupných pletených dlouhých punčoch s podvazky a s nasazením podkolenek. No a končilo nástupem léta, kdy se dalo chodit bosky a začala sezóna koupání. Když se jaro povedlo, koupali jsme se někdy v rybníku či na koupališti už na přelomu dubna a května!

Takže teď už mi nezbývá, než dodat s jedním novějším klasikem – „tím končím, Tvá Máňa“ a poněkud parafrázovat dalšího – „jaro budiž pochváleno!“

Vladimír Vondráček
Foto autor, obrázek FRK Kratochvíl

* * *

Zobrazit všechny články autora