Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Tomáš Mácha: Dopis syna tátovi
(Vzpomínka na otce - malíře a grafika Jana Máchu, očima jeho syna)
Ahoj táto,
přemýšlím, co mám o Tobě napsat. O cizích se mi píše dobře, byť znám jejich život a slabosti z hlediska mého povolání daleko méně než Tvoje.
S Tebou jsem prožil první část života a pak jsi mě zčistajasna opustil bez jediného slova rozloučení a nechal životu napospas, mně bylo třicet a Tobě jen padesát osm. Když jsem se rozhodoval, co ze mě bude, vymluvil jsi mi, abych Tě následoval.
Říkal jsi, dva malíři v rodině to je moc. Přemluvil jsi mě, abych šel hledal právo a spravedlnost, možná, že to bylo i trochu vypočítavé z hlediska znalosti autorských práv. Popostrčil jsi mě na cestu profesním životem ne zrovna lehkou, ale podobnou, člověk se v ní nemůže schovávat za druhé a musí něco dokázat a být profesionál, tak jako jsi byl Ty. Ale kousek svého předurčení jsi ve mně zanechal, malování mi zůstalo jako koníček.
Když chodím po Starém Městě a Malé Straně, jsem okouzlen, s jakou pečlivostí jsi zobrazoval Prahu, jak jsi ji znal a hledal místa, která turistické cesty míjejí. Z Tvých obrazů vyzařuje okouzlení a láska k matce měst. Nejsou to tisíckrát okoukané pohledy na Prahu.
Nebál ses vyšplhat na střechu Národního divadla a namalovat Trigy, zdolat desítky schůdků do věže kostela sv. Tomáše, abys viděl sv. Mikuláše jinak, nemaloval jsi fotografie pro turisty, jak je dnes „dobrým zvykem", ale chtěl jsi zachytit prchavý okamžik s vypjatou atmosférou prodchnutou každodenními životními dramaty.
Když jsem s Tebou byl v litografické dílně a mohl Tě pozorovat při práci, ale i spoustu Tvých kolegů, obdivoval jsem, jak jsi přesně věděl, kam kterou barvu nanést na válec litografického lisu, aby výsledek byl takový, jaký jsi chtěl. Tvé profesní hádky s tiskařem, zda to tak jde či ne, jsi vždycky vyhrával. Byl jsi první na světě, kdo vytiskl více litografií z jednoho kamene, celkem osm a byla škoda, že Tvých znalostí nebylo využito i pro další začínající grafiky. Nakazil jsi mě, dovolil jsi mi za Tvého přispění namalovat a vytisknou tři litografie. Při té třetí jsem si myslel, že už vše umím a Ty jsi mě moudře nechal napospas mému klamu, abych poznal, že každá rada je drahá, zvláště ta která mi může pomoci. Nemohl jsem se na Tebe zlobit, že obrázek byl jiný než jsem si přál. Obdivoval jsem Tvoji dokonalost v kresbě a dodnes si pamatuji Tvá slova: „Když něco namaluješ, představ si, že to obživne, nedej bože, aby tě to pronásledovalo s berlemi a ty jsi před tím utíkal.
"Vzpomínáš, když ses vrátil z Expa 58 z Bruselu a přivezl jsi mi modrý svetr s proužky na zip, který jsem si večer okamžitě oblékl a nakonec jsem v něm i usnul? Už ho nemám, ani by mi nebyl, ale Tvá litografie z cyklu „Velkoměsta v noci" Brusel mi visí v kanceláři i doma.
Ten rok jsi namaloval i New York - Manhattan, kterému vévodil Empir State Building a jeho špice se zrcadlila v noční obloze. Neměl jsi možnost kromě z letadla, když jsi letěl na Kubu kde jsi měl výstavu, vidět ho na vlastní oči. Snad i proto - a také z lásky k Armstrongovi - jsi pak v roce 1963 namaloval druhý obraz z Manhattanu, který jsi nazval Luis Armstrong. Byla to Tvá fikce z okouzlení z jeho zpěvu a muziky, kterou jsi nejraději poslouchal, když jsi maloval. Nemohl jsi tehdy ani tušit, že tento pohled je věrnou kopií Time Square v New Yorku.
Pamatuješ si? Jak Tvůj kamarád Láďa, který byl několik let v USA, když se vrátil, Ti celý nadšený říkal: „Honzo, stál jsem v New Yorku na Time Square! Akorát tam nebyl plakát Armstronga.
"Před rokem a půl jsem na Time Square stál poprvé i já. Nedávno jsem se z New Yorku vrátil opět. A opět s niterným pocitem jaká je škoda, že ani jeden už nejste mezi námi.
V duchu jsem Ti řekl: „Táto, schází tam jen ten Armstrong, tak si ho jdu alespoň pustit. Nechce se mi věřit, že jsi tam nikdy nebyl."
Tvůj Tomáš
***
Fotografie © z archívu Tomáše Máchy
Zobrazit všechny články autora