Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se nakonec domluvil s armádou

Počátkem osmdesátých let, kdy už jsem byl dávno v civilu a na svou někdejší vojenskou službu, která skončila na podzim roku 69 jsem si ani nevzpomněl, vzpomněla si na mne znovu armáda. Byl jsem náhle pozván na jakési školení, kde jsem se s překvapením  dozvěděl, že mezinárodní situace se tuze zhoršila. Kapitalisté opět vystrkují růžky a je třeba se jim rázně postavit. Byl jsem tudíž zařazen do jakési „mobilizační skupiny" a na mé protesty, že jsem civilní osobou,nebyl brán zřetel. Poučili mne, že i v civilu jsem vojákem a mohu být libovolně využíván armádou kdykoli. A to až do dosažení důchodového věku. Vůbec se mi to nelíbilo, ale co  dělat?  

Noční přepady v našem bytě se množily, vojenští poslové zvonili a bušili na dveře uprostřed noci, dovolávajíce se mého zmobilizování a přítomnosti na šumavských a jiných kratších či dlouhodobých cvičeních. Pokaždé přitom téměř k smrti děsili mou matku, která vzpomínala na své prožitky z Protektorátu a domnívala se, že už zase vypukla nějaká válka. 

Snahy vojenských pánů o mé zmilitarizování vyvrcholily povolávacími rozkazem k delšími vojenskému cvičení právě na onu dobu, kdy jsme se s manželkou odhodlávali natrvalo opustit tuto zajímavou zemi a odejít do emigrace. Samozřejmě nelegálně. 

„Co s tím chceš dělat (?), starala se žena. „Budeš tam muset jít.“

Byl jsem klidný. „Vrátím jim to zpět. Rudé právo pořád píše o tom, jak na Západě odpůrci armády vracejí své povolávací rozkazy. Tak ať to teď zkusí sami na sobě. Uvidíme, co se stane ."

„To je přece jasné. Zavřou tě .“
„A proč? Napíšu jim k tomu slušný dopis a vysvětlím jim tam, že jsem diplomatem kapitalistického státu. A ve své funkci konzula australského Knížectví Hutt River jsem nucen navštěvovat recepce na cizích ambasádách a stýkat se s cizinci. A že se tedy rozhodně nehodí, abych byl nositelem vojenských tajemství a dozvídali se, byť nechtěně, věci snad jinak u nás přísně utajované, které bych mohl, samozřejmě opět nechtěně, někde prozradit. Je tedy mou povinností jako uvědomělého občana na tuto vlastní nespolehlivost upozornit, což  tímto činím v zájmu rozvoje a obrany socialismu v naší vlasti a také proto, že se domnívám, že vojenské orgány o tom nebyly zatím informovány. Přiloženě vracím Povolávací rozkaz, zaslaný mi zřejmě omylem a věřím, že po přezkoumání uvedených závažných důvodů budu veškerých dalších vojenských povinností zbaven. Tečka. Míru zdar."

 

Potom nastalo několik dní napjatého čekání, až konečně mi přišel ten ten tolik očekávaný úřední dopis. Bylo to pozvání na vojenskou správu v Jihlavě. Odmítl jsem maminkou nabízený balíček s buchtami a teplým  prádlem a neprodleně jsem se tam odebral. 

Přijal mne sám náčelník té pozoruhodné organizace s vysokou hodností na výložkách.
„Napsal jste nám, soudruhu Kříži, dopis, ve kterém jste oznámil velmi závažné skutečnosti, týkající se vaší osoby. Je to tak ?"
Nezapřel jsem to. 
„Celou věc jsme řešili na nejvyšších místech a já jsem vás dnes předvolal, abych vám sdělil, že jsme se rozhodli vám vyhovět. Jako diplomat kapitalistického feudálního státu rozhodně nesmíte získávat informace o naší armádě. Jistě ovšem můžete nějak dokázat, že jste skutečně cizím diplomatem?"
Přisvědčil jsem: „To mohu lehce, mám příslušné dekrety, podepsané vládou Hutt River a Jeho Veličenstvem knížetem Leonardem I.“
„Mohl byste mi je ukázat ?"     
„To by samozřejmě bylo možné ale ukazovat však nelze originál, neboť ten visí zarámován na zdi pracovny konzulátu.“
„Samozřejmě, to chápu. Spokojíme se s kopií.“ A pak jsem byl milostivě propuštěn a odebral jsem se domů.

 

Po mém návratu na vojenskou správu s kopií důležité listiny si vojenští soudruzi, vyžádali mé laskavé svolení ho okopírovat, aby jejich kopie mohla být přiložena do spisů. 

Červeným inkoustem do něho bylo za mé přítomnosti vepsáno, že jako osoba  naprosto nespolehlivá mám být nadále zproštěn vojenských povinností. Muž vysoké hodnosti se rozloučil se mnou velmi vlídně. 

Odcházel jsem domů, vzpomínaje na první díl „Osudů dobrého vojáka Švejka“, přesvědčen o tom, že s armádou se poctivý občan u nás doposud lépe domluví, než s policií. Jak tomu ostatně asi bylo vždycky. 
                                                                                    
Vladimír Kříž
* * *
Ilustrace https://www.retro-darky.cz/ https://domacnost.kentlucky.cz/

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 15.01.2023  14:49
 Datum
Jméno
Téma
 15.01.  14:49 Vladimír Kříž
 12.01.  15:57 Vesuviana
 12.01.  12:20 Přemek
 12.01.  08:39 Von
 12.01.  08:27 Ivan