Byla, žila kdysi mladá rodinka, sestávající z tatínka a maminky, jak to bývalo v těch dávných dobách pravidlem a protože se velice rádi měli, maminka přivedla na svět trojčata, Jeníčka, Mařenku a Otesánka. (Milý čtenář laskavě promine, že míchám dohromady, z jistých, praktických důvodů, protagonisty ze dvou různých pohádek). I když všechna tato robata pocházela ze stejného lůna a spatřila světlo světa v pouze minutových intervalech, byla naprosto rozdílná. Ihned to bylo zřejmé na Otesánkovi, který nejen že vysál všechno mateřské mléko a Jeníček s Mařenkou byli potom závislí na Sunaru, ale bylo nutno zaměstnat ještě dvě kojné, aby Otesánka, který byl alergický na Sunar, uživily. Ale později, když Otesánkovi sourozenci odrostli plenkám, bylo snadno vidět, k čemu budou později směřovat. Mánička trávila mnohou chvíli před zrcadlem, vlásky na jednu a hned na druhou stranu barevnou mašlí uvazovala, různé blůzičky zkoušela a podobně. Jeníček potom udivoval ostatní členy rodiny sportovními výkony, skákal do výšky i do dálky (snad i do šířky) a kozelce metal o sto šest (někdy i o sto sedm).
Život spokojeně plynul, Jeníčkovi i Otesánkovi zmužněl hlas a Máničce se pod slušivou blůzičkou začaly objevovat tvary, svědčící o tom, že z ní bude zakrátko žena. A tu se tatínek někde dočetl o krásách demokracie a učinil první důležité rozhodnutí. Zavolal si maminku i trojici dorůstajících dítek a pravil takto: Od tohoto dne se každé čtyři týdny sejdeme a v rámci demokratického procesu bude moci každý jeden z nás vznésti návrh, o kterém budeme diskutovat a potom dojde k volbě, která rozhodne, zda podaný návrh schválit, či zamítnout. Maminka, které se návrh velice zamlouval se hned ujala slova, aby tatínkem navrhovaný systém vyzkoušela. Navrhla uvařit na druhý den koprovou omáčku s knedlíkem a hovězím masem. Během diskuse Jeníček, jakožto vegetarián, odmítl pojídat maso mrtvých zvířat a Otesánek navrhl kompromis, že se vzdá té husy, střední velikosti, do zlatova vypečené, dvou tuctů knedlíků a žejdlíku zelí, což byl jeho denní oběd v případě, že dostane po koprovce ještě jako moučník celý dort a to od samého Sachra z Vídně. Potom došlo k volbě a koprová byla schválena čtyřmi hlasy proti jednomu, tedy Jeníčkovu, ale Mařenka si vymínila, že vzhledem dietě podporující štíhlou linii sní pouze jeden knedlík. Nebudu milého čtenáře unavovat popisováním dalších demokratických procesů a postoupím o nějaký čas dál. Otesánek, kterému se zdálo, že je po vydatné snídani a neméně opulentní přesnídávce tak vyhládlý, že mu ta jedna husička, i když trochu nadstandartní velikosti nestačí a než přednese na příštím zasedání požadavek, aby dostával husičky dvě, navrhl sourozencům, aby se spojili v koalici (v tomto případě se nejedná o samičku medvídka koala). Navrhl, že bude každý z nich v budoucnosti podporovat svým hlasem každý návrh, který kdokoli z tří nich podá.
I stalo se. Při příštím zasedání byl odhlasován třemi hlasy proti dvěma návrh, aby Otesánek dostával, jak si plně zaslouží, husičky dvě, knedlíků nepočítaných a zelí, co se do něj vejde. Požadavek Máničky, aby dostala kabelku z krokodýlí kůže, bez které nemá život cenu, byl opět třemi hlasy schválen, stejně tak, jako Jeníčkův návrh, aby dostal brusle, lyže a kolovadla. Jako obvykle, tatínek s maminkou hlasovali proti, ale bylo jim to málo platné. Demokracie, jejíž nedílnou částí je všeobecné volební právo, je tady a musí se tedy respektovat. Je pochopitelné, že výdaje na uspokojení spravedlivých nároků voličů vzrostly tou měrou, že tatínek musel vzít dva „second joby“ a když ani to nestačilo, musel pracovat, stejně jako maminka, dvacet šest hodin denně. Pokud někdo namítne, že den má pouze hodin dvacet čtyři, potom bych ho poučil, že se jedná o pohádku, kde je vše možné, právě tak, jako bylo možné to, co následovalo.
Když tatínek jednoho dne zatřepal pokladničkou a zjistil, že v ní už nic necinká, hluboce se zamyslel a učinil druhé, závažné rozhodnutí. Prásknul pěstí do stolu a zavolal si Jeníčka, Mařenku i Otesánka a takto jim pravil. Milá děťátka, zdá se, že ta vychvalovaná demokracie má jakési drobné závady a proto tedy. Jděte do širého světa a najděte sobě zaměstnání, mince přinášející a pokud jich bude jistá míra, kterou určíme maminka a já, a pokud je vhodíte do pokladničky, která v současné době zeje prázdnotou, volební právo vám bude navráceno. Nutno dodat, že po tomto oznámení nedošlo ani k diskusi, ba ani k volebnímu procesu. Je jen škoda, že takovéto řešení se najde pouze v pohádce a v širém světě nenajdete politika, který by praštil pěstí do stolu a rozhodl jako pohádkový tatínek.
