INDIAN PACIFIC
Naše milá Candice v cestovní kanceláři, kde máme výborný servis, nám navrhla kombinaci dovolené. Lodí (Diamond Princess) ze Sydney do Perthu a z Perthu zpět do Sydney vlakem. Na lodi už jsme byli několikrát, ale zaujal nás dálkový vlak ”Indian Pacific.” Austrálie má dva dálkové vlaky, zmíněný Indian Pacific a druhý The Ghan.
Ten má trasu z Adelaide do Darwin a zpět. Candice zjistila, že loď, na které poplujeme, nás povýšila, za stejné peníze, co už jsme zaplatili, z kabiny uprostřed lodi bez oken, do kabiny s balkónem,. To je dobré znamení, i to, že zkusila zavolat na vlakovou společnost, jestli by nás také nepovýšili a to z Gold třídy na Platinum? Úplně ten nejlepší servis. Vyrazila nám dech tím, že to šlo zařídit.
Vždy se snažíme pořídit dovolené co nejvýhodněji. Tím nečekaným povýšením nás čeká luxusní dovolená. Muž usoudil, že to tak má být, že si to zasloužíme. Dobrá tedy, když si to myslí. Uvidíme, co za zázrak nás čeká. Něco víc informací k dálkovému vlaku ”Indian Pacific”. Cesta z Perthu do Sydney trvá tři noci, čtyři dny. Vyjíždí od Indického k Tichému oceánu a naopak Nezapomenutelná trasa měří 4 352 km přes Nullarborskou planinu, kolem solných jezer a dun v Jižní Austrálii, Modrých hor v Novém Jižním Valesu.
Vlak uhání průměrnou rychlostí 85 km/hod. Měří 774 m a váží 1 400 tun. Lokomotivu pohání nafta, současně s elektrickou. První vlak vyjel na cestu v únoru roku 1970.
Po dvanácti dnech odpočinku na lodi jsme se čtyři dni zdrželi ve městě Perth, v našich očích nejkrásnější město Austrálie. Když jsme v určený den nastoupili do vlaku, hosteska z Platinum oddělení nás zavedla do naší kabiny. Platinum kabina je dvakrát tak větší než standardní Gold kabiny. Má manželskou postel, příslušenství a 24 hod. pokojovou službu. Krásné velké okno a pod ním stolek. Na něm už na přivítanou stály dvě skleničky plné šampusu. Rádio vyhrávalo australskou trampskou muziku. Dalo se přepnout na informační program oznamující, kudy vlak projíždí a hlavně o historii každého významného místa. V ceně bylo zahrnuto pití alkoholických i nealko nápojů, jídlo a výlety mimo vlak. Jednalo se o čtyři zastávky.
Po ubytování jsme si udělali vlakovou procházku, ať zjistíme, kde je naše jídelna. Vlak jich má několik podle kategorie a místa, kde jsou lidé ubytování. Před jídelnou jsme objevili vagón upravený jako společenská místnost s barem. Tam už bylo shromážděno několik cestujících, vehementně debatovali a připíjeli na úspěšnou dovolenou. Byli tam převážně Australani, Novozélanďani a Američani. Zapojili jsme se do hovoru s několika lidmi a dostali typy na místa, která je nutno navštívit. Z Perthu vlak započal jízdu v 11 hod. dopoledne. První jeho zastávka byla skoro po dvanácti hodinách jízdy ve zlatokopeckém městečku Kargoorlie. Průvodkyně z našeho vagónu nás upozornila, že objednaná túra v Kargoorlie- Boulder ( přilehlé městečko) začíná ve 23hod. Vstup z vlaků na Perón z naší sekce bude ze společenské místnosti ve 20.30.
Autobusy jsou připraveny z druhé strany nádraží. No, to je paráda! Túra skoro o půlnoci, to jsme ještě nikde nezažili. V Austrálii je však všechno možné. U nádraží stály tři autobusy. Vlezli jsme do jednoho z nich a náš řidič, zároveň průvodce, zahájil jízdu osvětlenou hlavní ulicí města Kargoorlie. Krásně osvětlena radnice a historické budovy nás vítaly svou originalitou. Řidič-průvodce upozorňoval na pohled vlevo nebo vpravo na tu či onu budovu. Pak jsme vjeli do přilehlých menších už ne tak osvětlených ulic a bylo obtížné v tom přítmí rozeznat, na co ukazuje. Turisty v autobuse určitá místa k nerozeznání rozesmála. Autobus po prohlídce města zamířil černou krajinou k Hannan’s dolům a ohromné otevřené šachtě. Prošli jsme muzeum, fotili se u ohromných mašin, které na televizi nevypadají až tak gigantické jako jsou ve skutečnosti. Doly byly osvětlené a místní průvodci vypadali oproti unaveným turistům svěže, i když už vládla půlnoc. K vlaku nás odváželi v jednu hodinu ráno druhého dne a půl hodiny nato vlak uháněl dál. Šli jsme spát a těšili se na další výlet v osadě jménem “Cook” situované na nejdelší rovině světa. Cook je vzdálen 1523km od města Perth.
Nejbližší dálnice od osady je Eyre Highway a to 100km. Nejbližší město je “Ceduna”, pět hodin jízdy autem. Díky těmto vzdálenostem je Cook pro Indian Pacific vlak velmi důležitá zastávka. Tam se doplňují zásoby potravin, palivo a voda. Po snídani jsme z okna pozorovali míhající se krajinu. Rovina Nullarborské planiny nás fascinovala. Sem tam jsme viděli skákat klokany, divoké velbloudy z dob afghánských přistěhovalců, kteří Austrálii seznámili s těmito pomocnými zvířaty. Afghánci pomáhali Australanům při výstavbě dráhy a po dokončení vypustili pomocné velbloudy na vlastní risk do přírody. V Austrálii se jim natolik rozmnožili, že běhají krajinou bez jakékoliv kontroly. Všude jinde na světě jsou velbloudi v zajetí, pouze v Austrálii jsou divocí. Nehrozí jim žádné nebezpečí dravé zvěře, takže se spokojeně množí jako králíci, lišky a ostatní zvěř, co byla dříve této zemi představena. Vůbec nikdo netušil, jakou škodu to Austrálii přinese. V osadě Cook bude vlak stát pouze půl hodiny. To nemyslí vážně? Za půl hodiny se přece nedá nic vidět? Zaměstnanci vlaku nás upozornili, že půl hodiny je hodně a že se brzy přesvědčíme sami.
Vylezli jsme s ostatními zvědavci z vlaků a málem jsme hned běželi nazpátek. Padesáti stupňové horko, které nás ovanulo, bylo neúnosné. V osadě bylo pár domků, společenská hala a nemocnice, která už dávno neléčí. Cook dříve hostil přibližně 120 obyvatel, nyní tam žije pouze pět lidí ( rodina). Jsou tam se šestiletou holčičkou.Chuderka malá, nemá žádný kontakt s dětmi. Bylo nám jí líto. Lidé, co tam žijí, jsou zaměstnanci vlakové společnosti. Mobily nevlastní, ale mají přístup k E- mailům. Andrea, která se tam narodila, říká, že není isolovaná. Ve velkém městě se tak ale cítí.
Osadu jsme proletěli v deseti minutách, stačili udělat několik fotografických záběrů a vklouzli bleskově do vlaku. Vidíte”? Půl hodiny tady stačí“, řekla hosteska a my souhlasili. Chlazený vlak byla balada. Třetí zastávka nás čeká ve městě ADELAIDE (Jižní Austrálie). Tam pro změnu vlak dorazil v šest ráno a túra začala v sedm hodin.
Přistavěný autobus nás zavezl na nejvyšší kopec nad městem. Tam jsme měli vidět ADELAIDE v plné kráse svrchu. Nic jsme neviděli, neboť byla ranní mlha rozprostřena nad celým městem. To se nám snad jenom zdá, a nebo další zážitek? Vidět, nevidět?
V jedenáct dopoledne se vlak dal do pohybu směrem město BROKEN HILL, známé jako stříbrné a také nejstarší důlní město.Půda kolem dokola je bohatá na zinek a železnou rudu. Nejkrásnější stříbrné šperky vlastní prodejny v BROKEN HILL. V místě je mimo jiné úžasná galerie známého australského malíře, PRO HART. Galerii jsme v minulosti navštívili, když umělec ještě žil. Nyní po jeho smrti jsou ceny za jeho práce vymrštěny do nehorázných rozměrů. Jedna z prohlídek městem byla zastávka v památkovém centru, kde jsme litovali obzvláště mladých lidí, kteří při dolování stříbra nešťastnou náhodou zahynuli. Ve městě BROKEN HILL nějaký čas působila v opeře naše krajanka, operní zpěvačka Miluška Šimková. Cesta dále pokračovala přes Unescem chráněnou oblast BLUE MOUTAINS (Modré Hory) a končila v metropoli „SYDNEY”.
Celý výlet se vydařil až na jídlo, kterým nás ve vlaku krmili. To nám moc nechutnalo. Všechno umrtvené v mikrovlnce na co nejsme zvyklí. Tuto smrtící troubu potravin nevlastníme.
-2304x1536.JPG)
-2304x1536.JPG)
-2304x1536(1).JPG)