Z klokaní kapsy na přeskáčku
Četli jsme o něm v českém časopise. Takový kratičký článek. Několik let jsme přemýšleli, že extravagantního farmáře a nyní již prince Leonarda v jeho provincii navštívíme.
Farmář Leonard Casley se odtrhl od Austrálie 21. dubna 1970 a vyhlásil svojí farmu „HUT RIVER PROVINCE”. S 18 500 akrů má farma přibližně rozlohu Hongkongu. Leonardo odváděl Austrálii určitá procenta ze své úrody obilí. Australská vláda přijala jenom určitý příděl, na víc nechtěla přistoupit. Mimo obilí Leonardo exportoval sušené květiny do Asie.
Přístup australské vlády se mu nelíbil, a tak jí jednoduše vyhlásil válku. Vláda však na jeho výzvu nereagovala. Leonarda Casley určitě považovali za psychicky vyšinutého a tak přešli věc mlčením. Leonard, znalý práv, se tím pádem od Austrálie odtrhl a vznikla takzvaná „HUT RIVER PROVINCE”.
Korunoval se na prince a jeho žena Shirley se stala princeznou. Od té doby, se toto místo v západní Austrálii 600 km severně od Perthu a 20km od Northamptonu stalo turisty velmi navštěvovaným místem.
S rodinou (7 dětí) se podílel na vytištění své vlastní měny, poštovních známek a různých emblémů. Hymnu mu složil a nazpíval známý australský umělec, zpěvák „John English”.
Tak tohoto zajímavého člověka a jeho provincii jsme zatoužili navštívit. Přidali se kamarádi, kteří mají podobné smýšlení a stejnou touhu poznávat něco neobvyklého.
Byla to zvědavost či co, ale kdo by nechtěl poznat odvážného člověka takového kalibru.
V listopadu roku 2006 jsme se my čtyři kamarádi vypravili za Leonardem. Zakoupili jsme letenky z Canberry do Perthu. Tam jsme si půjčili auto a hurá přes Geraldton do Northamptonu. Ubytovali jsme se ve staré usedlosti po zlatokopech (old mines cottage). Bylo to krásné romantické místo a vlastnili ho zajímaví lidé. Partneři Rakušanka Haidi a Američan David. Oba dva jsou umělci přes hudbu.
David učil hrát na hudební nástroje v nedaleké hudební škole. Haidi je učitelka teorie.
Když jsme se jim ohlásili na ubytování ( bed, and breakfast) David navrhl, že až přijedeme, otevřeme chaloupku (která nebyla zamčená) a ubytujeme se, ať zavítáme do obchodu s hudebními nástroji v Northampton. Měl tam ten večer vystoupení. Skládá si hudbu i texty, tak proč ne? Byli jsme připraveni na dobrodružství.
Na koncertě sedělo pár místních a Haidi s Davidem do programu všechny zapojili. Potom jsme se navzájem představili a jeli zpět k nim do chaloupky.
Tam při dobrém vínku nám partneři vyprávěli úžasné příběhy o Leonardovi i o neviditelných záhadných věcech, které nás moc zajímají. Tam u nich jsme se dověděli o světelných bytostech (orbech). Haidi měla s nimi určité zkušenosti a ráda nám tyto věci přiblížila. Doposud jsme o tom nikdy neslyšeli a po návratu z výletu jsme zakoupili několik knih s touto tématikou. „Tady se vůbec ději věci!“ upozornil David.
Už z Canberry jsme princi napsali dopis. Ptali jsme se, jestli nás přijme a bude-li možnost udělat s ním v jeho provincii filmový dokument? Odepsal, že jsme vítáni.
Ten samý den, co jsme dorazili, Vladimír Leonardovi zatelefonoval, abychom se mu připomněli a dohodli se na setkání. Na druhý den hned ráno po snídani jsme vyrazili směr „HUT RIVER PROVINCE”.
Při cestě z Perthu přes Geraldton jsem koupila od pouličních umělců CD s takovou spirituální muzikou. Tu jsme v autě nasadili do přehrávače, aby nám těch 20 km k Leonardovi lépe ubíhalo. V informačním středisku jsme dostali přesnou mapu, jak se nejlépe do provincie dostat.
Kamarád řídil, kamarádka se mnou sledovala mapu. Za Northampton jsme měli podle mapy odbočit čtvrtou odbočkou doleva a pokračovat prašnou cestou do provincie. Jedeme asi 20 minut, mapa na mém klíně s vyznačenými odbočkami, ale na silnici, po které jsme se pohybovali, ani doleva ani doprava žádná odbočka. Bylo nám to divné. Podstrčila jsem mapu Vladimírovi, ať se laskavě podívá, že odbočky už tu měly být a tak kde jsou?
Kamarád po půlhodinové jízdě usoudil, že toto nemá cenu, otáčí se a jedeme nazpět. Po celou dobu, co jsme hledali odbočky, nejela po silnici žádná auta. Neviděli jsme ani žádné ukazatele. Prostě naše půjčené vozidlo, silnice, my čtyři a doblba hrála mystická muzika.
Jakmile jsme se otočili, najednou nás míjelo spousta aut, všude na nás čučely cedule s nápisy a byly tam odbočky, které jsme před tím neviděli. Vše souhlasilo přesně podle mapy. Že bychom se přehoupli do jiné dimenze? Byli jsme z toho rozladěni a hlavně nás přepadl stres, co na to zpoždění řekne princ Leonard, hlava provincie.
Po velkém hledání jsme na farmu konečně dorazili.
Prince Leonarda jsme zahlédli, jak pobíhá po provincii se školním zájezdem. Bavil svým humorem možná dvacet dětí s paní učitelkou. Nezávisle na nich se tam promenádovalo několik individuálních turistů. Čekali jsme, až princ dokončí prohlídku s dětmi. Zatím ho Vladimír zpovzdálí filmoval.
Hned jak přišel za námi, na přeskáčku jsme se mu omlouvali, že jsme se zpozdili, neboť jsme k němu zabloudili. Mávl ležérně rukou, že je to tam běžné, prostě normální. Zavedl nás do své kanceláře a vrazil nám razítko se vstupním vízem do našich pasů. Provedl nás celou usedlostí. Byl úžasný společník. Říkal, že má Čecha ambasadora, který propaguje jeho provincii v zahraničí a rozšiřuje vědomí lidí, že On „Princ Leonard” existuje. Ukázal nám svoji sbírku obrazů, mincí, papírových bankovek a zvláštních dárků od návštěvníků z celého světa, kteří jeho farmu navštívili.
Nádherné obrazy visely v kapli, kterou nás také provedl a podrobně vykládal, jak a kdo mu obrazy daroval. Budova Pošty nabízela k prodeji suvenýry a krásné známky, navržené jednou z jeho dcer. Mrzelo ho, že nám nemůže představit princeznu Shirley. Momentálně byla na koncertě „Johna Englishe” v Sydney. Jeho “One man Show” byl neobvyklý zážitek. Kolik energie se skrývalo v 83letém Leonardovi, vitálním dědovi. Temperamentní princ měl úžasný smysl pro humor. Například: „Vidíte tu hvězdu v červeném kroužku? Ta se jmenuje po mně „Leonard”. Uhádli jste, upřeli jsme zraky na denní oblohu bez hvězdiček.
Po návratu k Haidi a Davidovi jsme jim vyprávěli, co se nám cestou přihodilo. Vůbec je náš příběh o ztracení nepřekvapil. Říkali nám přece, že se tam ději zvláštní věci…!
Po návratu, jsem doma hledala zakoupené CD. Nenašla jsem je, i když vím, že jsem ho z přehrávače vyndala a balila. Mám na to tři svědky. Muzika se vytratila z reality tak jako odbočky k princi Leonardovi. Věřte nebo nevěřte !!!
Přístup australské vlády se mu nelíbil, a tak jí jednoduše vyhlásil válku. Vláda však na jeho výzvu nereagovala. Leonarda Casley určitě považovali za psychicky vyšinutého a tak přešli věc mlčením. Leonard, znalý práv, se tím pádem od Austrálie odtrhl a vznikla takzvaná „HUT RIVER PROVINCE”.
