Není v celém kalendářním roce tak láskyplný čas jako křesťanské Vánoce. Jistě ve své duši a také nahlas za ně děkujeme. Komu jinému než Pánu Bohu.
Děkovala jsem rodičům a jsem jim velmi vděčná, že stále dnes cítím, že potřebuji děkovat.
Jako naprosto neočekávané překvapení jsem dostala od jedné krajanky, která se po mnoha letech vrátila do své vlasti a jejího rodného města.
Vždy psala velmi pěknou a dobrou poezii a nyní její dárek je její další knížka poezie s názvem „Děkuji“.
Slaví letos devadesátiny a já jsem oslavila osmdesátiny, tedy jistě obě děkujeme.
Přečetla jsem všechny ty verše a čtu je stále znovu a hned při prvním čtení mě zaujala poslední sloka jedné básně.
Nic není samo od sebe.
Svět vytvořil jsem pro Tebe,
bych mohl dát Ti vše, co mám.
Otcovsky Tebe miluji…
Jak málo říci :“Děkuji“!!!
A potom musím dodat ještě jednu celou báseň.
Děkuji
Malé je slovo „Děkuji“,
a přece jsou v něm galaxie,
neznámé oázy vesmíru,
ve kterých duše žije.
Krátké je slovo „Děkuji“,
kdo k němu se nepřiblíží,
nespatří hladiny hluboké,
ve kterých se srdce zhlíží.
Skromný je výraz „Děkuji“,
však každé písmeno hoří
rubíny krve a perlami myšlenek
v srdci moří.
Milí přátelé a čtenáři SeniorTipu, v této době Vánoc se musím s vámi podělit o tuto poezii, bylo by velice sobecké nechat si ji jen pro sebe.
Vítáme a děkujeme