O tom jak jsme učili indiány sbírat houby
Je to již přes třicet let, kdy jsme se přistěhovali do Arizony. Brzy jsme zjistili, že tento stát má více tváří. Mimo horkých pouštních jižních oblastí, kde my jsme zakotvili, se na severu ve vyšší nadmořské výšce, nalézají obrovské plochy nádherných borovicových lesů.
To nám dlouho nedalo spát a při první příležitosti, když nám známý zapůjčil na víkend kampingový vůz, jsme se vydali na průzkum a za osvěžením.
Za cíl jsme si zvolili oblast Bílých hor, na území indiánské rezervace kmene Navajo.
Když si Bílý muž rozděloval toto území a vyháněl indiány do rezervací, ani netušil, že jednoho dne ho bude mrzet, jaké bohatství jim ponechal. Naštěstí pro ně se dnes ovšem toto rozhodnutí měnit nedá.
Cestou jsme museli zdolat náročný Canyon Slané řeky s mnoha vlásenkovými zatáčkami dolů a nahoru. Kampingový vůz byl při překonávání celkového výškového rozdílu cestou pomalý, a tak vzdálenost asi 350 km nám vzala dobré 4,5 hodiny času. Odměnou nám byla nádherná příroda. Moře mohutných lesů s výhledy do dálek. Říkali jsme si v údivu:
„Sem by se bez potíží vešla celá Šumava“.
Nakonec jsme dorazili k našemu cili, k horskému jezeru Howley. Po zaplacení poplatku jsme se počali zvolna projíždět lesní cestou po okolí, abychom vyhledali místo k utáboření. Ve voze se sedělo poměrně vysoko, a tak jsme měli dobrý výhled do stran. Kolem nás se střídaly pěkné mýtiny s lesnim podrostem. Náhle jsem zbystřil zrak a povídám ženě: „Všimla sis těch hnědých skvrn támhle a tady? Je to možné, že by to byly“…?!!! A to již vyskakuji z auta, abych se blíž podíval a nevěřím očím. Hřiby a hříbky kolem dokola! Desítky jich. A ty velikosti! Opravdu, jako v pohádce. A nikde žádný houbař! Neuvěřitelný zážitek. Musime to přece fotit! Ale až zítra, aby nám to někdo nevybral! Takhle pokračujeme dva dny. Krájíme a plníme auto. Snad to bezúhony dovezeme domů. Konečně si nás všimlo pár místních indiánů a ptali se, co jako s tím budeme dělat. K našemu ohromení jsme se dozvěděli, že oni houby nesbirají ze strachu před otrávením!
A tak se stalo, že dvěma Pražákům se dostalo neobvyklé příležitosti poučit původní obyvatele o použití a bezpečném sbírání těchto přírodních darů.
Poznámka závěrem: Na totéž místo jsme se během roků několikrát vrátili, ale takovou úrodu jsme již nikdy nezažili. Znamená to snad, že se houby dostaly naším přičiněním na indiánský jídelníček?!
