Svatou Lucii si připomínáme právě v adventní době. Určitě bude dobře se o ní dovědět víc. Je historicky doloženou osobností, která zemřela mučednickou smrtí. Narodila se v Syrakusách kolem roku 286 – přesně půl tisíciletí po Archimédovi, který Syrakusám svými vynálezy pomáhal proti útočícím Římanům a mečem ho proklál římský voják, jemuž vědec řekl: „Člověče, jdi od mých obrazců!“
Lucie už jako dítě složila slib věčné čistoty, o to víc trpěla, že jí matka vybrala manžela a navíc pohana. Když matka těžce onemocněla, poradila jí Lucie, aby navštívila v Katalánii hrob sv. Agáty. Matka se skutečně uzdravila a slíbila Lucii, že jí splní každé přání. Souhlasila i s její touhou nevdát se a žít zdrženlivý panenský život, sloužit Bohu.
Ženich už tak smířlivý nebyl a udal ji u císaře Diokleciána. Dívka byla římskými okupanty zatčena a krutě mučena, ale nezlomili ji. Přišel záludný trest: bude sloužit v nevěstinci a odveze ji tam volský potah. Stal se však zázrak, ani voli, ani vojáci s vozem nepohnuli. Rozzuření Římané polili Lucii vařícím olejem – ani trochu jí neublížil. Až kat byl úspěšný, probodl jí hrdlo dýkou. Stalo se tak Léta Páně 13. prosince 304.
Už v byzantské době se nad jejím hrobem tyčil kostel, který po různých úpravách stojí v Syrakusách dodnes. A slavnou píseň „Santa Lucia“ zná celý svět. Jméno světice má původ v latinském „lux“ = světlo.
V lidových tradicích chodí Lucie od domu k domu a přináší čistotu. Pro hospodyně to byl také den, kdy měly přísně zakázáno příst. Někde dokonce vynášely v tento den pro jistotu kolovrat ze světnice na půdu. V předvečer svátku chodily po domech Lucy, Lucky - v bílé plachtě oblečené dívky, ženy (někde i muži) s obličejem zamoučeným - zabíleným, nebo se škraboškou, s připevněnými velkými řepovými zuby. Pokud některou přadlenu přistihly při práci, lupkali ji přes prsty, jinde Luca brala přadlenám potáčky (vřetena s navinutou přízí), které si potom musely vykupovat.
Někde zase nosila koště a vymetala všechny kouty, aby bylo v domácnostech čisto. Byla pokládána za tajemnou bytost. Věřilo se, že je ochránkyní proti čarodějnictví.
Jan Kareta
Pranostiky
Datum „třináctého“ je mnohdy považováno za nešťastné, ale v prosinci to neplatí, protože k němu nacházíme mnoho hezkých a zajímavých rčení. Například - Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc. Jak dobře víme, je to tvrzení předčasné, neboť nejdelší noci jsou u nás až kolem zimního slunovratu. Tedy někdy kolem 21. prosince. Z toho je zřejmé, že tato pranostika je hodně stará a vznikla pravděpodobně už před změnou juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský, někdy v polovině 16. století. Další rčení pasují svatou Lucii na královnu zimy, což naši předkové zasadili do následujících pranostik – „Když přijde Lucie, najde tu už zimu“ nebo „Od svaté Lucie zimy dost“.
Nejznámější je ale určitě rčení spíše astronomické, které je také staré a zní – „Lucie noci upije a dne nepřidá“. Pokud v tomto období mrzlo, pak se také říkalo, že - Svatá Lucie nosí hřeby. K tomuto prosincovému datu se však zachovala i některá víceméně pověrečná rčení. Příkladem je pochybná předpověď budoucí úrody - Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len. A nakonec pověra největší. Podle počasí ve dnech od svátku Lucie až do vánoc se mělo předvídat, jaké bude počasí v měsících příštího roku. Naši milí předkové se prostě snažili při svých předpovědích využít všech možných i nemožných souvislostí. Ale současné vrtkavé počasí to jaksi nehodlá akceptovat.